Otevřít hlavní menu

Július Kowalski

český dirigent, hudební skladatel a sbormistr

Július Kowalski, pseudonym Alexander Dominik (24. února 1912 Ostrava2. června 2003 Bratislava) byl český hudební skladatel a pedagog, žijící od roku 1945 na Slovensku.

Július Kowalski
Základní informace
Narození 24. února 1912
Ostrava, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. června 2003 (ve věku 91 let)
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
Žánry opera, klasická hudba a mikrotonální hudba
Povolání hudební skladatel, dirigent a sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Rodina skladatele pocházela z Polska. Jeho otec, Július Kowalski, byl houslistou v Krakově. Studoval na Hudební škole v Moravské Ostravě hru na housle. V roce 1929 pokračoval na Pražské konzervatoři studiem skladby a dirigování. Ve skladbě byl jeho učitelem Rudolf Karel a později na mistrovské škole Josef Suk. Dirigování studoval u Pavla Dědečka a na mistrovské škole u Václava Talicha. Kromě toho dále studoval i hru na housle u Rudolfa Reissiga. V době studií byl sbormistrem pěveckého sdružení Slavoj.

Po absolvování mistrovské školy se stal profesorem hudební výchovy na gymnáziu v Sremské Mitrovici a řídil hudební soubory v Mitrovici a v Bělehradě. V roce 1935 se vrátil do Prahy. Studoval mikrotonální hudbu u Aloise Háby a současně byl sbormistrem několika pěveckých sborů (Tovačovský sbor, Sbor Křižkovského) a dirigentem rozhlasových orchestrů v Praze, Bratislavě a Ostravě. Vedle toho řídil i amatérské orchestry: Sokolskou filharmonii a orchestr firmy Odkolek. V roce 1937 byl delegátem Československé republiky na Světové výstavě v Paříži. V roce 1939 působil jako korepetitor a dirigent Velké operety v Praze a o rok později se stal korepetitorem divadla v Salzburgu. V té době dále studoval dirigování u Clemense Krausse v Salzburgu a v Berlíně. V letech 19421944 byl korepetitorem, členem orchestru a dirigentem Národního divadla v Bělehradě a současně nepřerušil spolupráci s divadlem v Salzburgu.

Po skončení války přijal pozvání Jána Cikkera do Bratislavy a stal se sbormistrem a dirigentem opery Slovenského národního divadla. Od roku 1946 působil jako umělecký vedoucí různých souborů (Tatran, soubor ĽUT Povereníctva pôšt, Bratislavský robotnícky kultúrny kolektív) a jako vedoucí programového oddělení Hudobnej a artistickej ústredne v Bratislavě. V letech 19541956 byl ředitelem hudební školy ve Skalici, o rok později působil ve stejné funkci v Pezinku a v roce 1957 se stal ředitelem Lidové školy umění ve Štefánikovej ulici v Bratislavě. Zde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1979.

DíloEditovat

OperyEditovat

  • Rozprávka pri praslici (libreto Ľ. Zeljenka, 1954)
  • Lampiónová slávnosť (libreto J. Elen-Kaiser podle H. Pfeiffera, 1961)

Orchestrální skladbyEditovat

  • 7 symfonií
  • 5 divertiment
  • Ruská rapsódie (1934)
  • Srbská symfonická fantazie (1935)
  • Předehra k Dostojevského románu Idiot (1941)
  • Povstanie, Oslobodenie (symfonické básně, 1954–5)
  • Veseloherná predohra (1957)
  • Elegická poéma (1959)
  • Impresie z Eisenachu (1967)
  • Concertino pre klavír a sláčikový orchester (1970)
  • Koncert pre violončelo a sláčikový orchester (1970)
  • Buffonesca piccola (1974)
  • Koncertantná symfonietta (1975)
  • Concertino pre violončelo a sláčikový orchester (1975)
  • Koncert pre sláčikové kvarteto a orchester (1976)
  • Večerná hudba (1976)
  • Koncert pre husle a orchester (1978)
  • Elégia (1978)
  • Intrada (1980)
  • Symfonietta (1981)
  • Concertino pre violu a orchester (1985)
  • Fresky (1986)
  • Concertino pre kontrabas a orchester/klavír (1987)
  • Štyri invencie pre symfonický orchester (1988)
  • Concerto (1989)

KantátyEditovat

  • Stabat mater (1945)
  • Pieseň stroja (slova A. Petrík, 1950)
  • Hold Bratislave (slova J. Elen-Kaiser, 1952)
  • Pozdrav Bratislave (J. Elen-Kaiser, 1961)

Mikrotónová hudbaEditovat

  • Dvě improvizace pro husle v čtvrttónovém systému (1934)
  • Pièces I.-II. pro housle a klavír (1934)
  • Partita pro housle v šestinotónovom systému (1936)
  • Malá suita v šestinotónovém systému pro violu (1936)
  • Fantazie pro housle a violoncello v čtvrttónovém systému (1937)
  • Skica pro klarinet a klavír v čtvrttónovém systému (1937)

Komorní hudbaEditovat

  • 7 smyčcových kvartet
  • 14 trií pro různá nástrojová obsazení
  • Klavírní kvartet
  • Klavírní kvintet
  • Dechová kvinteta (Päť invencií, Grimasy)
  • Sexteto (1989)

Dále komponoval skladby pro klavír, housle a klavír i další nástroje, písně, instruktivní skladby a scénickou hudbu zejména pro dětského diváka. Úplný soupis díla je v [1].

LiteraturaEditovat

  • Večer mladých skladatelů. In: Českobudějovické noviny 1. 3. 1938
  • Z. Nováček: Július Kowalski: Rozprávka pri praslici. In: Slovenská hudba 1958
  • J. Šamko: K inscenácii Kowalského opery. In: Slovenská hudba 1960
  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
  • N. Kyselová: Nová inštruktívna tvorba. In: Hudobný život 1979
  • J. Obertová: Blahoželanie k jubileu. In: Piešťanský týždeň, november 1997
  • J. Obertová: Obrazy Júliusa Kowalského. In: Piešťanský týždeň 12. 11. 1997
  • I. Vajda: Opera najmenším. In: Slovenská hudba
  • D. Jakubcová: Odišiel nestor našej hudobnej kultúry. In: Hudobný život 2003/7–8, s. 4

Externí odkazyEditovat