Otevřít hlavní menu

József Eötvös

maďarský politik a spisovatel

Baron József Eötvös de Vásárosnamény (3. září 1813, Budín, nyní Budapešť2. února 1871, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský politik a romantický spisovatel, v jehož díle se již projevily silné prvky realismu.[1] Byl významným kritikem feudálních poměrů v Uhrách a průkopníkem maďarského liberalismu.[2]

Baron József Eötvös de Vásárosnamény
Eötvös József (Ellinger Ede felvétele).jpg
Narození 3. září 1813
Budín, Rakouské císařství (Uhersko)
Úmrtí 2. února 1871 (ve věku 57 let)
Pešť, Rakousko-Uhersko
Povolání politik a spisovatel
Národnost maďarská
Alma mater Královská uherská univerzita
Literární hnutí romantismus
Významná díla Vesnický notář
Manžel(ka) Ágnes Katalin Anna Rosty de Barkóc (1825-1913)
Děti Ilona, Jolán, Loránd, Mária, Dénes
Rodiče baron Ignác Eötvös de Vásárosnamény (1786–1851)
Anne von der Lilien (1786–1858)
Příbuzní Ilona und Rolanda von Eötvös (vnučka)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z významné uherské šlechtické rodiny. Roku 1831 ukončil studium na Královské uherské univerzitě v Pešťi a pak vstoupil do státní služby jako notář v Székesfehérváru (Stoličný Belehrad). Roku 1835 se stal se úředníkem uherské dvorní kanceláře a později dvorním koncipistou a pak soudcem při prešovské soudní tabuli. Při svých cestách po Německu, Švýcarsku, Nizozemsku, Francii a Anglii v letech 18361837 se seznámil s novými trendy v literatuře a v politice a setkal se s předními představiteli romantismu. Patřil k zakládajícím členům Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Vedle literatury se zabýval také odbornými právními a sociálními otázkami a roku 1840 byl jmenován členem komise pro reformu vězeňství.[3] Roku 1842 uzavřel sňatek s uherskou šlechtičnou Ágnes Katalin Annou Rosty de Barkóc.[4]

 
Eötvösův portrét z roku 1845 od Miklóse Barabáse

Po vypuknutí maďarské revoluce v roce 1848 se stal ministrem školství v povstalecké vládě a v této funkci provedl reformu středního a vysokého školství po způsobu ostatních vyspělých evropských zemí. Nesouhlasil však se snahou Lajose Kossutha po získání samostatnosti Uher. Proto nakonec odjel do Mnichova, kde žil až do roku 1853 a zabýval se zde především historickými a filosofickými studiemi. Po návratu do vlasti pokračoval ve své literární práci a vydával nejen básnická a prozaická, ale také filozofická i politická díla. Od konce padesátých let se opět věnoval politické činnosti, roku 1866 se stal předsedou Uherské akademie věd a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se stal znovu ministrem kultury v uherské vládě. V této funkci pracoval až do své smrti roku 1871 a zasloužil se o přijetí zákonů o základním školství a o zrovnoprávnění Židů.[3][5]

Svou literární dráhu začal jako dramatik a básník. Těžiště jeho tvorby je však v próze. Do maďarské literatury vnesl sociální témata a od sentimentálních, idylických a romantických děl se postupně dostal až ke kritickému realismu. Jeho práce se vyznačují jemnou psychologií postav, ale v některých z nich se projevuje skon k didaktičnosti. Kromě toho přeložil do maďarštiny Goethovu tragédii Götz von Berlichingen a melodrama Victora Huga Angelo.[1]

Jako politik byl představitelem západoevropského liberalismu. Zasazoval se o reformu školství, o spravedlivější postavení národnostních menšin a o odstranění feudálních přežitků v Uhrách podmíněné odstraněním zastaralého župního zřízení. Byl však pro centralizaci veřejné správy v rámci rakouské monarchie, jejíž celistvost obhajoval. Teprve později se přiklonil ke konceptu dualismu.[1]

BibliografieEditovat

 
Uhry roku 1514. titulní list prvního vydání z roku 1847
 
József Eötvös roku 1852, auot Miklós Barabás
 
Vydání Eötvösoých projevů z roku 1900

Divadelní hryEditovat

BásněEditovat

  • Zmrzlé dítě (1835, A megfagyott gyermek), balada.
  • Loučení (1836, Búcsú), vlastenecky laděná óda.
  • Hrad a chatrč (1837, A vár és a kunyhó), balada.
  • I já bych rád... (1846, Én is szeretném...), báseň.
  • Básně (1869, Költemények).

PrózaEditovat

  • Kartuzián (1841, A karthausi), román vyznačující se sentimentalismem, filosofickým lyrismem a romantickým humanismem odehrávající se ve Francii za červencové revoluce roku 1830 a vyjadřující názor, že společenský pokrok není možný bez pokroku mravního.[1]
  • Vesnický notář (1845, A falu jegyzöje), první román kritického realismu v maďarské literatuře, ve kterém na marném boji venkovksého notáře proti župním přehmatům dokládá autor nutnost demokratizace Uher.[1]
  • Uhry roku 1514 (1847, Magyarország 1514-ben), slovensky jako Pod Dóžovou zástavou, román o Dóžově povstání varující před krvavým povstáním a zároveň poukazující na nutnost řešení neudržitelného postavení rolnictva.[1]
  • Slovenské děvče v Alföldu (1854, Egy tót leány az Alföldön), novela.
  • Sestry (1857, A növérek), román.
  • Povídky (1859, Elbeszélések).
  • Zimní trh (1859, Téli vásár), novela.
  • Myšlenky (1864, Gondolatok), sbírka aforismů.

Odborné a filosofické práceEditovat

  • Úvahy o reformě vězeňství (1838, Vélemény a fogházjavitás ugyében), studie propagující severoamerický vězeňský systém.[3]
  • Chudoba v Irsku (1840, Szegénység Irndban), studie kritizující postoje Anglie vůči Irsku.
  • Emancipace židů (1840, A zsidók emancipációja), studie.
  • Reform (1846, Reforma), soubor časopiseckcýh článků.
  • O rovnosti národností v Rakousku (1850, Über die Gleichberichtigung der Nationalitäten in Oesterreich), německy psaná studie.
  • Vliv vládnoucích idejí 19. století na stát (18511854, A XIX. század eszméinek befolyása az álladalomra), dva svazky, nejvýznamnější autorovo filosofické dílo.[3]
  • A nemzetiségi kérdés (1865, Národnostní otázka), studie
  • Beszédek (1900, Projevy).

Filmové adaptaceEditovat

České překladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 98-100. 
  2. RÁKOS, Petr. Baron József Eötvös - průkopník a klasik maďarského liberalismu, in Střední Evropa. Revue pro středoevropskou kulturu a politiku. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1993, č. 28. S. 57-66
  3. a b c d Ottův slovník naučný. 8. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 648.
  4. József Eötvös de Vásárosnamény - Geni.com
  5. HEGEDÜS, Géza. A magyar irodalom arcképcsarnoka on Magyar Elektronikus Könyvtár, S. 164-166
  6. Damo Oszkár - Magyar életrajzi lexikon
  7. Časopis Musea království Českého 1858 - Národní muzeum
  8. Moravská orlice - Moravská zemská knihovna

Externí odkazyEditovat