József Eötvös

maďarský politik a spisovatel

Baron József Eötvös de Vásárosnamény (3. září 1813, Budín, nyní Budapešť2. února 1871, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský politik a romantický spisovatel, v jehož díle se již projevily silné prvky realismu.[1] Byl významným kritikem feudálních poměrů v Uhrách a průkopníkem maďarského liberalismu.[2]

Baron József Eötvös de Vásárosnamény
Eötvös József (Ellinger Ede felvétele).jpg
Narození 3. září 1813
Budín, Rakouské císařství (Uhersko)
Úmrtí 2. února 1871 (ve věku 57 let)
Pešť, Rakousko-Uhersko
Povolání politik a spisovatel
Národnost maďarská
Alma mater Královská uherská univerzita
Literární hnutí romantismus
Významná díla Vesnický notář
Manžel(ka) Ágnes Katalin Anna Rosty de Barkóc (1825-1913)
Děti Ilona, Jolán, Loránd, Mária, Dénes
Rodiče baron Ignác Eötvös de Vásárosnamény (1786–1851)
Anne von der Lilien (1786–1858)
Příbuzní Ilona and Rolanda von Eötvös, Ilona von Eötvös a Rolanda von Eötvös (vnuci)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z významné uherské šlechtické rodiny. Roku 1831 ukončil studium na Královské uherské univerzitě v Pešťi a pak vstoupil do státní služby jako notář v Székesfehérváru (Stoličný Belehrad). Roku 1835 se stal se úředníkem uherské dvorní kanceláře a později dvorním koncipistou a pak soudcem při prešovské soudní tabuli. Při svých cestách po Německu, Švýcarsku, Nizozemsku, Francii a Anglii v letech 18361837 se seznámil s novými trendy v literatuře a v politice a setkal se s předními představiteli romantismu. Patřil k zakládajícím členům Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Vedle literatury se zabýval také odbornými právními a sociálními otázkami a roku 1840 byl jmenován členem komise pro reformu vězeňství.[3] Roku 1842 uzavřel sňatek s uherskou šlechtičnou Ágnes Katalin Annou Rosty de Barkóc.[4]

 
Eötvösův portrét z roku 1845 od Miklóse Barabáse

Po vypuknutí maďarské revoluce v roce 1848 se stal ministrem školství v povstalecké vládě a v této funkci provedl reformu středního a vysokého školství po způsobu ostatních vyspělých evropských zemí. Nesouhlasil však se snahou Lajose Kossutha po získání samostatnosti Uher. Proto nakonec odjel do Mnichova, kde žil až do roku 1853 a zabýval se zde především historickými a filosofickými studiemi. Po návratu do vlasti pokračoval ve své literární práci a vydával nejen básnická a prozaická, ale také filozofická i politická díla. Od konce padesátých let se opět věnoval politické činnosti, roku 1866 se stal předsedou Uherské akademie věd a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se stal znovu ministrem kultury v uherské vládě. V této funkci pracoval až do své smrti roku 1871 a zasloužil se o přijetí zákonů o základním školství a o zrovnoprávnění Židů.[3][5]

Svou literární dráhu začal jako dramatik a básník. Těžiště jeho tvorby je však v próze. Do maďarské literatury vnesl sociální témata a od sentimentálních, idylických a romantických děl se postupně dostal až ke kritickému realismu. Jeho práce se vyznačují jemnou psychologií postav, ale v některých z nich se projevuje skon k didaktičnosti. Kromě toho přeložil do maďarštiny Goethovu tragédii Götz von Berlichingen a melodrama Victora Huga Angelo.[1]

Jako politik byl představitelem západoevropského liberalismu. Zasazoval se o reformu školství, o spravedlivější postavení národnostních menšin a o odstranění feudálních přežitků v Uhrách podmíněné odstraněním zastaralého župního zřízení. Byl však pro centralizaci veřejné správy v rámci rakouské monarchie, jejíž celistvost obhajoval. Teprve později se přiklonil ke konceptu dualismu.[1]

BibliografieEditovat

 
Uhry roku 1514. titulní list prvního vydání z roku 1847
 
József Eötvös roku 1852, auot Miklós Barabás
 
Vydání Eötvösoých projevů z roku 1900

Divadelní hryEditovat

BásněEditovat

  • Zmrzlé dítě (1835, A megfagyott gyermek), balada.
  • Loučení (1836, Búcsú), vlastenecky laděná óda.
  • Hrad a chatrč (1837, A vár és a kunyhó), balada.
  • I já bych rád... (1846, Én is szeretném...), báseň.
  • Básně (1869, Költemények).

PrózaEditovat

  • Kartuzián (1841, A karthausi), román vyznačující se sentimentalismem, filosofickým lyrismem a romantickým humanismem odehrávající se ve Francii za červencové revoluce roku 1830 a vyjadřující názor, že společenský pokrok není možný bez pokroku mravního.[1]
  • Vesnický notář (1845, A falu jegyzöje), první román kritického realismu v maďarské literatuře, ve kterém na marném boji venkovksého notáře proti župním přehmatům dokládá autor nutnost demokratizace Uher.[1]
  • Uhry roku 1514 (1847, Magyarország 1514-ben), slovensky jako Pod Dóžovou zástavou, román o Dóžově povstání varující před krvavým povstáním a zároveň poukazující na nutnost řešení neudržitelného postavení rolnictva.[1]
  • Slovenské děvče v Alföldu (1854, Egy tót leány az Alföldön), novela.
  • Sestry (1857, A növérek), román.
  • Povídky (1859, Elbeszélések).
  • Zimní trh (1859, Téli vásár), novela.
  • Myšlenky (1864, Gondolatok), sbírka aforismů.

Odborné a filosofické práceEditovat

  • Úvahy o reformě vězeňství (1838, Vélemény a fogházjavitás ugyében), studie propagující severoamerický vězeňský systém.[3]
  • Chudoba v Irsku (1840, Szegénység Irndban), studie kritizující postoje Anglie vůči Irsku.
  • Emancipace židů (1840, A zsidók emancipációja), studie.
  • Reform (1846, Reforma), soubor časopiseckcýh článků.
  • O rovnosti národností v Rakousku (1850, Über die Gleichberichtigung der Nationalitäten in Oesterreich), německy psaná studie.
  • Vliv vládnoucích idejí 19. století na stát (18511854, A XIX. század eszméinek befolyása az álladalomra), dva svazky, nejvýznamnější autorovo filosofické dílo.[3]
  • A nemzetiségi kérdés (1865, Národnostní otázka), studie
  • Beszédek (1900, Projevy).

Filmové adaptaceEditovat

České překladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 98-100. 
  2. RÁKOS, Petr. Baron József Eötvös - průkopník a klasik maďarského liberalismu, in Střední Evropa. Revue pro středoevropskou kulturu a politiku. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1993, č. 28. S. 57-66
  3. a b c d Ottův slovník naučný. 8. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 648.
  4. József Eötvös de Vásárosnamény - Geni.com
  5. HEGEDÜS, Géza. A magyar irodalom arcképcsarnoka on Magyar Elektronikus Könyvtár, S. 164-166
  6. Damo Oszkár - Magyar életrajzi lexikon
  7. Časopis Musea království Českého 1858 - Národní muzeum
  8. Moravská orlice - Moravská zemská knihovna

Externí odkazyEditovat