Izjaslav II. Mstislavič

šlechtic z rodu Rurikovců

Izjaslav II. Mstislavič (rusky Изяслав Мстиславич109713. listopadu 1154) byl kníže z rodu Rurikovců, syn knížete Mstislava Vladimiroviče Velikého, postupně panoval v knížectví kurském, polockém, perejaslavském, volyňském a kyjevském.

Izislav II. Kievský
Iziaslav II of Kiev.jpg
Narození1097
Bělgorod
Úmrtí13. listopadu 1154 (ve věku 56–57 let)
Povolánípolitik
Manžel(ka)Agnes von Staufen
Bagrationi, daughter of Demetrius I of Georgia
DětiMstislav II of Kiev
Yaroslav II of Kiev
Eudoxia Kyjevská
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ9385021
unknown daughter of Iziaslav II of Kiev
RodičeMstislav I. Kyjevský a Kristina Ingesdotter Švédská
RodRurikovci
PříbuzníIngeborg Kyjevská, Eufrozina Kyjevská, Malmfrid Kyjevská, Vselovod Pskovský, Vladimír III. Mstislavič, Rostislav I. Kyjevský, Svatopolk Pšovský a Marie Mstislavna Kyjevská (sourozenci)
Roman Veliký, Vsevolod Mstislavich of Volhynia, Vladimir Mstislavich a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12151167 (vnoučata)
Funkcekyjevský kníže
polocký kníže
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Smrt Izjaslava Mstislaviče

Izjaslav Mstislavič se narodil okolo roku 1097 a při křtu dostal jméno Pantělejmon. Byl druhým synem novogrodského a později kyjevského knížete Mstislava Vladimiroviče a jeho ženy Kristýny Ingesdotter Švédské. Anály ho poprvé zmiňují v roce 1127, kdy byl otcem dosazen do knížectví kurského. Se svými příbuznými se roku 1130 účastnil tažení proti polockým knížatům a po jeho skončení zůstal v Polocku jako tamní vládce. Po smrti Mstislava Vladimiroviče roku 1132 v Kyjevě nastoupil Mstislavův mladší bratr Jaropolk, který Izjaslava převedl do Perejaslavle. Téhož roku však, pod tlakem bratří a ve snaze o udržení aspoň části polocké země (kam se vrátila polocká větev Rurikovců), dosadil do Perejaslavle Vjačeslava Vladimiroviče a Izjaslavovi dal Turov, Pinsk a Minsk. Vjačeslav Vladimirovič se ale roku 1134 vrátil do Turova a vyhnal odtud Izjaslava.

Izjaslav odešel do Novgorodu k bratru Vsevolodu Mstislaviči a společně neúspěšně zaútočili na Jurije Dolgorukého, poté společně s Olgoviči a Polovci pustošili perejaslavskou zemi až k samému Kijevu. Jaropolka tím donutili ustoupit: Izjaslav dostal knížectví volyňské, přičemž tamní kníže Andrej Vladimirovič přešel do Perejaslavli.

Roku 1139 zemřel Jaropolk a Kyjev obsadil Vsevolod Olegovič. Vsevolod byl ženatý s Izjaslavovou sestrou Marií, nicméně přesto se k němu Izjaslav i jeho bratři stavěli opatrně. Po neúspěšném Vsevolodově nájezdu na Izjaslava se oba usmířili a Izjaslav dostal Perejaslav, poté žil s Vsevolodem v míru, i když jeho hlavními spojenci byli jeho bratři, především Rostislav Mstislavič ve Smolensku.

Po smrti Vsevoloda vládu v Kyjevě převzal jeho bratr Igor, vzápětí však, s podporou Kyjevanů, Izjaslav Kyjev dobyl a zajal Igora. Začala tím osmiletá válka o vládu nad Kyjevem mezi Izjaslavem a jeho spojenci (Kyjevany, Berendeji a Torky, černigovskými Davidoviči, knížaty ve Smolensku, Novgorodu a Rjazani) proti dalšímu Vsevolodovu bratru Svjatoslavovi, knížeti novgorod-severskému, podporovanému Jurijem Dolgorukým a Vladimirem Volodarevičem Haličským. Jako kyjevský kníže Izjaslav kontroloval i Volyň, Turov a Perejaslav. Během bojů Jurij Dolgorukij dvakrát dobyl Kyjev (1149 a 1150), dvakrát ho však Izjaslav získal zpět (1150 a 1151).

RodinaEditovat

Jeho první manželkou byla zřejmě dcera římskoněmeckého krále Konráda III. a jeho první manželky Gertrudy z Komburgu. Než v roce 1151 zemřela, porodila mu několik dětí:

Podruhé se v roce 1154 oženil snad s abázskou kněžnou (podle N. M. karamzina), snad s gruzínskou princeznou Rusudanou z rodu Bagrationů, dcerou Demetria I. Manželství však trvalo jen pár měsíců, protože Izislav II. zemřel 13. listopadu 1154, pohřben je v klášteře svatého Teodora v Kyjevě. Rusudana se následně vrátila do Gruzie.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ВОЙТОВИЧ, Л. В. Князівські династії Східної Європи (кінець IX — початок XVI ст.): склад, суспільна і політична роль. Історико-генеалогічне дослідження. Львів: Інститут українознавства ім. І. Крип’якевича, 2000. 649 s. ISBN 966-02-1683-1. Kapitola Мономаховичі. Мстиславичі. (ukrajinsky) 

Externí odkazyEditovat