Otevřít hlavní menu

Izák Syrský, též Izák z Ninive či Izák Ninivský[1] (*/† 7. století) byl syrský mnich, asketa a mystik. Byl jedním z velkých asketických a mystických autorů Církve Východu.[2] Jeho díla tvoří významnou součást asketické literatury křesťanského Východu.[3]

Izák Syrský
Isak Sirin.jpg
Narození 640
Katar
Úmrtí 700 (ve věku 59–60 let)
Ninive
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

O životě Izáka Syrského je toho známo poměrně málo. To, co víme, pochází ze dvou (místy protichůdných) pramenů, které se zachovaly v Liber fundamentorum.[4] Pocházel z území dnešního Kataru a narodil se někdy v 7. století.[5] Později se stal mnichem Církve Východu (východosyrský obřad),[6] v klášteře Beth Abe[3]. Někdy před rokem 680 ho katolikos vysvětil na biskupa města Ninive.[7] V úřadu však působil pouze pět měsíců. Následně odstoupil a odešel do samoty v horách,[8][2] na hranicích dnešního Íránu a Iráku[9]. Podle dochovaných informací ztratil zrak pro neustálé studium,[6][2] a proto je někdy přezdíván druhý Didym Slepý[9]. Svá díla pak diktoval.[8] Zemřel ve vysokém věku[4] a jeho hrob se nachází v klášteře Rabbane Sabor.

Dílo a teologieEditovat

Izák své asketické spisy vytvořil na sklonku života.[7] Základ jeho díla tvoří 82 homilií (tvoří první část souboru).[4] Druhá část[pozn 1] se skládá ze 42 textů, které na rozdíl od první části nebyly nikdy přeloženy do řečtiny (ačkoli existují důkazy, že byly čteny i mimo prostředí nestoriánů).[5]

Jako autor se projevoval samostatně, citelné je ovlivnění Janem poustevníkem (syrský autor, 4./5. století)[4] a i jistá návaznost na Evagria Pontského.[6] Vysoce si cenil díla Teodora z Mopsuestie, jehož nazýval „světlem celého světa".[11] Lidská cesta k Bohu má podle Izáka tři stupně: tělesný, duševní a duchovní. Prostřednictvím poznání, které sjednocuje, může člověk podle něj dosáhnout „vznešené cesty budoucího života, který je darován ve svobodě nesmrtelného života v existenci po vzkříšení".[12]

PřekladyEditovat

Jeho díla byla přeložena do řečtiny a etiopštiny, do latiny bylo v 15. století přeloženo 25 homilií.[7] Z řeckého překladu vznikl gruzínský a staroslověnský (v 14. století[9]) a částečně arabský (ten čerpal i ze syrského originálu).[5] Prvotní řecký překlad vznikl pravděpodobně v 8. století v Palestině.

Velmi úspěšné jsou překlady do moderních jazyků.[4]

VlivEditovat

Jeho díla si cenily obě církve, které působily v tehdejší Persii: nestoriáni i monofyzité.[2] Izák Syrský je nejvlivnější ze syrských církevních Otců.[13] Měl velký vliv na pozdější syrskou a řeckou mystiku a jejím prostřednictvím i na Paisije Veličkovského a následně ruské mnichy. Jeho spisy byly čteny i v egyptských pouštních klášterech.[5]

OdkazyEditovat

 
De perfectione vitae theoreticae, 1500

PoznámkyEditovat

  1. Viz ukázka deváté homilie s úvodem a poznámkami.[10]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Izák Sýrsky na slovenské Wikipedii.

  1. IZÁK NINIVSKÝ. In: KRAFT, Heinrich. Slovník starokresťanskej literatúry. Trnava: Dobrá kniha, 1994. ISBN 80-7141-048-9. 
  2. a b c d St. Isaac the Syrian. In: The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity / edited by John Anthony. 1st pub. Maldin, MA: Wiley-Blackwell, 2011. 833 s. ISBN 978-1-4051-8539-4. s. 531 - 532. (anglicky)
  3. a b IZÁK Z NINIVE. In: KRAFT, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury: život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005. ISBN 80-7192-516-0. 
  4. a b c d e IZÁK SYRSKÝ. In: STAROWIEYSKI, Marek. Slovník raněkřesťanské literatury Východu: Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. ISBN 978-80-7465-021-5. 
  5. a b c d BROCK, Sebastian P. A Brief Outline Of Syriac Literature. Kottayam: St. Ephrem Ecumenical Research Institute, 1997. (anglicky) 
  6. a b c ISAAC OF NINIVEH. In: The Oxford Dictionary of Byzantium / edited in chief Alexander P. Kazhdan. New York : Oxford University Press, 1991. 2338 s. ISBN 0-19-504652-8. s. 1013. (po anglicky)
  7. a b c Isaac of Niniveh. In: The Oxford Dictionary of the Christian Church / edited by F.L. Cross. 3rd ed. Oxford; New York: Oxford University Press, 1997. 1786 s. ISBN 0-19-211655-X. s. 848 - 849. (anglicky)
  8. a b IZÁK Z NINIVE. In: FARRUGIA, Edward G. Encyklopedický slovník křesťanského Východu. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-019-0. 
  9. a b c NOVÁKOVÁ, Jana. Dar slz v díle sv. Izáka Syrského. Parrésia I (2007). 2008, s. 115-120. ISSN 1802-8209. 
  10. Izák Syrský. O tajemství kříže. Parrésia VI (2012). 2013, s. 207-218. ISSN 1802-8209. 
  11. MILKO, Pavel. Úvod do byzantské filosofie: se studií Michala Řoutila Na východ od Antiochie - řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.-8. století - syrská tradice. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-87378-13-7. 
  12. Úvod do byzantské filosofie: se studií Michala Řoutila Na východ od Antiochie - řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.-8. století - syrská tradice, s. 218.
  13. HAZLETT, Ian, (ed.). Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 315 s. ISBN 978-80-7325-159-8. s. 155 - 156 (po česky)

LiteraturaEditovat

  • Ilarion Alfejev. Izák Syrský a jeho duchovní odkaz. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-37-3. 
  • NOVÁKOVÁ, Jana. Světlo eschatologické naděje z Rabbane Šabbur. Vybrané homilie sv. Izáka Syrského. In: "Rýžoviště zlata a doly drahokamů -" : sborník pro Václava Huňáčka / sestavili Věra Lendelová a Michal Řoutil. Červený Kostelec: Pavel Mervart; Praha: Karlova univerzita v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 582 s. ISBN 80-86818-30-6. s. 45 - 60.

Externí odkazyEditovat