Ivo Železný

český esperantista, nakladatel a překladatel

Ivo Železný (* 7. června 1950 Praha) je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník (pár desítek filmů) především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika (švédština). PhDr. z UK 1985 (švédský jazyk). Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda (redaktor), 1985–1990 v Odeonu (vedoucí redaktor anglo-germánské redakce), 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník (20 vydaných knižních titulů + periodika v letech 1990–1991), 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství (podle NK 4659 neperiodických titulů, knihy a periodika vydávalo 1991–2006; prodalo se jich za 860 milionů) jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ (podle NK 2740 neperiodických titulů + periodika v letech 1996–2003; prodalo se jich za 430 milionů) jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil.

PhDr. Ivo Železný
Narození 7. června 1950 (70 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání nakladatel, vydavatel, překladatel, redaktor, antologista, tlumočník.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Československý fandomEditovat

Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech.[1] Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže.

Cena LudvíkEditovat

V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra.[1] Dále získal i cenu Mlok.

Překlady a antologieEditovat

Překlady knižníEditovat

  • 1979 – Vic Suneson – Který ze sedmi? Ze švédštiny
  • 1980 – Stvořitelé nových světů, povídky z angličtiny, dánštiny, esperanta, norštiny, polštiny, ruštiny a švédštiny
  • 1980 – Walentin Chorell – Ze skořápky ven, tři romány – Vaječná skořápka, Knoflíček a Ždibeček života – v jednom svazku, z finské švédštiny
  • 1981 – Pozemšťané a mimozemšťané, překlad románu: Sam J. Lundwall – Nic pro hrdiny ze švédštiny
  • 1982 – Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny
  • 1982 – Bertil Mårtensson – Světy bez hranic, ze švédštiny
  • 1983 – Pär Lagerkvist – Čtyři příběhy o daleké pout -: tři romány – Ahasverova smrt, Poutník na moři a Svatá země, ze švédštiny
  • 1983 – Experiment člověk – povídky z angličtiny, esperanta a norštiny
  • 1984 – Stalo se zítra, povídky ze slovenštiny
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi – povídky ze slovenštiny
  • 1985 – Hledání budoucího času – povídky z dánštiny, norštiny a švédštiny
  • 1985 – Vadim Šefner – Skromný génius, povídka z ruštiny
  • 1986 – Dieter B. Herrmann – Osídlí lidstvo vesmír? Spolu s Jitkou Železnou-Soukupovou, z němčiny
  • 1986 – Jan Olof Ekholm – Paf, a je s tebou amen, ze švédštiny
  • 1987 – Navštivte planetu Zemi, povídky ze švédštiny
  • 1987 – Vesmír je báječné místo pro život, povídka z norštiny
  • 1988 – Roboti a androidi, povídky ze švédštiny
  • 1989 - Bertil Mårtensson – Světy bez hranic, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1989 - Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1990 - Stvořitelé nových světů, 2. vydání, povídky z angličtiny, dánštiny, esperanta, norštiny, polštiny, ruštiny a švédštiny
  • 1992 – Vic Suneson – Který ze sedmi?, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1997 – Sam J. Lundwall – Čas a Amélie, ze švédštiny
  • 1997 – Claes Andersson – Šťastlivec, básnická sbírka, z finské švédštiny
  • 2003 – Katarína Gillerová – Úžasssná dovolená aneb Cizí neštěstí potěší, ze slovenštiny
  • 2004 – Sam J. Lundwall – Nic pro hrdiny. Bernhard Dobyvatel, 2. vydání románu Nic pro hrdiny ze švédštiny
  • 2008 – Richard Curtis, Ben Elton, John Lloyd, Rowan Atkinson – Černá zmije, z angličtiny
  • 2013 – Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny, 3. vydání (e-kniha)
  • 2017 – Karolína Rellig – Báááječná dovolená aneb Cízí neštěstí potěší, ze slovenštiny 2020 - Karin Boyeová - Kallocain, 4. vydání, ze švédštiny
  • 2020 - Karin Boyeová - Kallocain, ze švédštiny, 4. vydání

Překlady časopiseckéEditovat

  • 1974 – Farizejove. Tři islandské povídky in: Světová literatura 4/1974, povídka Halldór Laxness – Pták na plotě, studentský překlad s Dagmar Černohorskou a Jiřím Chvojkou)
  • 1985 – Jon Bing KYBernetický ORGanismus in: AZ magazín 6/1985, povídka z norštiny a interview

Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť.

Antologie a výboryEditovat

  • 1977 – Stanisław Lem – Futurologický kongres
  • 1980 – Stvořitelé nových světů
  • 1981 – Stanisław Lem – Pánův hlas
  • 1981 – Jerzy Urban – Podvodníčci a zlodějíčkové
  • 1981 – Pozemštané a mimozemšťané
  • 1983 – Experiment člověk
  • 1984 – Stalo se zítra
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi
  • 1985 – Neue Sterne
  • 1985 – Vadim Šefner – Skromný génius
  • 1988 – Roboti a androidi
  • 1989 – Neue Sterne, 2. vydání
  • 1990 – Erik Simon – Mimozemšťané a hvězdy
  • 1990 – Stvořitelé nových světů, 2. vydání
  • 1991 – Ludvík Souček – Velký rekonstruktér
  • 2009 – (S)prostonárodní říkadla, básně a balady

Autorské textyEditovat

  • 1980 – Stvořitelé nových světů
  • 1988 – Jak je číst? Slovníček výslovnosti jmen světových autorů

EsperantoEditovat

Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se stal vedoucím jeho sekce mládeže. Je doživotním členem Universala Esperanto Asocio, světového esperantského svazu. V letech 1966–1970 fungoval jako zprostředkovatel (peranto) pro časopisy Heroldo de esperanto (Belgie, hlavní informační čtrnáctideník světového esperantského hnutí), La Juna penso (Francie, volnomyšlenkářský měsíčník), Liberecana ligilo (Francie, anarchistický obměsíčník) a Pacon en Vjetnamio (Japonsko, pacifistický měsíčník). Během těchto let fungoval i jako retranslační stanice pro zásilky literatury a hudebních nosičů mezi Universala Esperanto Asocio v Nizozemsku a komunistickými zeměmi. Za tu dobu přeposlal tisíce zásilek oběma směry. Kuriozitka: samizdatové texty estonských zakázaných autorů chodily přes Finsko, turisté z Tallinnu je převezli a odeslali z Finska. V opačném směru: esperantský překlad Bible z Nizozemska či Polska do Sovětského svazu nikdy nedošel. Z Československa ano. Odeslal jich hodně přes stovku.

RodinaEditovat

Ivo Železný je rozvedený se svou manželkou Jitkou Železnou-Soukupovou, rovněž redaktorkou a překladatelkou. Mají dva syny Iva a Pavla.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Svět fakta fantazie. Praha: Panorama, 1989. Kapitola Zdeněk Rampas – Záhadné slovo, s. 170. 

Externí odkazyEditovat

 
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data: AUT: jk01153088 | ISNI: 0000 0000 5531 9589 | LCCN: n85029111 | VIAF: 60502894 | WorldcatID: lccn-n85029111
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivo_Železný&oldid=19371568“