Otevřít hlavní menu

Ivan Theimer

český sochař

Ivan Theimer (18. září 1944, Olomouc) je současný český sochař žijící ve Francii.

Ivan Theimer
Ivan Theimer (2017)
Ivan Theimer (2017)
Narození 18. září 1944 (75 let)
Olomouc
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání malíř, sochař a rytec
Významná díla Monument to the French Declaration of the Rights of Man and of the Citizen
Column
Turtles
Ocenění Cena města Olomouce (1998)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Theimerova kašna na Kollárově náměstí v Olomouci
Arionova kašna na Horním náměstí v Olomouci
Želva na Horním náměstí v Olomouci věnovaná sochařem olomouckým dětem

StručněEditovat

Tvorba sochaře Ivana Theimera, olomouckého rodáka, je spjata s Francií, kam na podzim roku 1968 emigroval a s italským Toskánskem, krajem s bohatou umělecko-řemeslnou tradicí. Vedle malby a ilustrační tvorby to byly právě jeho bronzové odlitky, kterým se záhy dostalo mezinárodního uznání. Jeho tvorba, čerpající řadu podnětů z děl starých mistrů, si našla svébytné místo na umělecké scéně, paralelně vedle soudobých trendů. Po řadě veřejných realizací na území Francie, Itálie či Německa se v 90. letech vrátil svými realizacemi zpět do vlasti. Pro Uherský Brod sochař vytvořil památník Jana Amose Komenského a pro rodnou Olomouc Ariónovu kašnu na Horním náměstí. Ve Valašském Meziříčí realizoval v roce 2014 pamětní desku českému divadelnímu a filmovému režisérovi Alfrédu Radokovi, po němž je pojmenována místní základní umělecká škola.

ŽivotopisEditovat

Ivan Theimer se narodil roku 1944 v Olomouci. V letech 1963-1965 absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a začal spolupracovat s přítelem architektem Tomášem Černouškem. Do života a rozvíjející se tvorby mladého olomouckého sochaře ovšem brzy zasáhla okupace Československa sovětskou armádou. Ivan Theimer se na podzim roku 1968 rozhodl pro emigraci a odjel do Paříže. Zde studoval v letech 1968-1971 na École nationale supérieure des beaux arts [2] a posléze svá díla prezentoval na prvních zahraničních výstavách. V roce 1973 se účastnil Bienále v Paříži, v letech 1978 a 1982 reprezentoval Francii na světově proslulé přehlídce současného umění - Bienále v Benátkách. Ivan Theimer pracoval od 70. let na řadě úspěšných veřejných realizací. V 80. letech vytvořil pro sídlo francouzského prezidenta - Elysejský palác v Paříži – známou skupinu obelisků. Z dalších významných počinů na území Paříže je třeba zmínit Monument lidských práv na Martových polích.

Theimerovy pomníky, monumenty, reliéfy a další komornější realizace se nacházejí na území několika evropských států. Patří mezi ně i Česká republika, kam sochař po pádu komunistického režimu hned v roce 1989 zavítal. V roce 1992 byl za účasti prezidenta Václava Havla odhalen v Uherském Brodě Pomník Jana Amose Komenského a od roku 2002 se může i Olomouc chlubit dílem svého slavného rodáka - působivou Ariónovou kašnou. V roce 1996 uspořádala Správa Pražského hradu ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Muzeem umění Olomouc retrospektivní výstavu soch a obrazů Ivana Theimera.

Inspirace a díloEditovat

Sochařská tvorba Ivana Theimera má svou svébytnou podobu, rozvíjela se paralelně vedle soudobých trendů, kterým nikdy nebyla poplatná. Ivan Theimer si zvolil jinou cestu. Poučení hledal u starých mistrů, nikdy se netajil obdivem k tvorbě českého barokního sochaře Matyáše Brauna a k moravskému baroknímu sochařství vůbec. Dalším východiskem Theimerovy tvorby se stala i estetika francouzského klasicismu. Jeden z jeho symbolů - obelisk - se stal charakteristickým prvkem řady sochařových realizací. A konečně nelze opomenout umělecky inspirativní italské Toskánsko a jeho dodnes živou umělecko-řemeslnou tradici vysoké úrovně. Právě zde našel Ivan Theimer umělecké slévárny, schopné precizně odlít jeho pozoruhodné práce.

Výběr z dílaEditovat

 
Obelisk Via Lucis, pomník Komenského v Uherském Brodě

Česká republikaEditovat

FrancieEditovat

  • 1978: Grenoble Tři želvy pro domov seniorů (arch. spolupráce Bernard Felis-Faure)
  • 1984-1987: Paříž Tři obelisky pro Elysejský palác (arch. spolupráce Guy Nicot)
  • 1987-1988: Paříž Reliéf Historie čtyř synů Aymonových, Národní archiv arch.spolupráce *Stanislas Fiszer)
  • 1989: Paříž Památník deklarace lidských a občanských práv (arch. spolupráce Michel Jantzen)
  • 1992: Paříž Tři sochy pro S.N.C. Issy-Guynemer, Issy-les-Moulineaux (arch. spolupráce *Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 1994: Poissy Kašna (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Poissy Čtyři roční doby (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Martillac Rajský hrozen
  • 1995: Brána pro dálnici A83 Nantes-Niort
  • 1998-1999: Menton Sousoší Chytání motýlů v parku Colombiéres
  • 1999: Menton Reliéf Orfeus v parku Colombiéres
  • 1999: Paříž Brána pro společnost SARI Developpement
  • 2000: Menton Kočka v parku Colombiéres
  • 2001: Amiens Památník Julese Verna (arch. spolupráce Bernard Huet)
  • 2001: Menton Reliéf Odyseus v parku Colombiéres
  • 2002: Paříž Courbevoie Památník (arch. spolupráce Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 2005: Bordeaux Památník vína (arch. spolupráce Bernard Huet)

NěmeckoEditovat

  • 1989: Kassel Herkules (arch. spolupráce Bernard Müller, Jochen Jourdan)
  • 1990: Marburg Památník Sofie z Brabantu (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1991-1992: Hamburg Památník Heinricha Heineho (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1995: Fulda Fontána a obelisk (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1997: Gelsenkirchen Památník důlního neštěstí (arch. spolupráce Jochen Jourdan)

ItálieEditovat

  • 1998: Follonica Alegorie moře
  • 2004: Foligno Kašna na památku padlých pro mír (arch. spolupráce Luciano Piermarini)
  • 2004: Foligno Památník Giuseppe Piermarini (arch. spolupráce L.Piermarini a G. Tonti)
  • 2004-2011: Massa Marittima Úprava presbytáře katedrály San Cerbone (arch. spolupráce Angela *Chiantelli)

ŠvýcarskoEditovat

  • 2000: Lugano Památník k 2000 výročí města

Kolektivní výstavyEditovat

OdkazyEditovat