Ivan Hoyer

český lesní inženýr, regionální badatel, rodopisec a kronikář

Ivan Hoyer (22. prosince 1918 Strakonice8. prosince 2005 Rožmitál pod Třemšínem)[1] byl lesní inženýr, regionální badatel, kronikář a rožmitálský patriot.

Ing. Ivan Hoyer
Narození22. prosince 1918
Strakonice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. prosince 2005 (ve věku 86 let)
Rožmitál pod Třemšínem
ČeskoČesko Česko
Povolánívýzkumník, kronikář, lesník a genealog
Alma materČeská zemědělská univerzita v Praze
DětiHubert Hoyer
PříbuzníIvana Hoyerová (vnučka)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Do poloviny 70. let Hoyerovi bydleli ve 2. patře Malého paláce (vlevo) na zámku Rožmitál. Ivan Hoyer vytvořil fotodokumentaci inventáře zámku

Narodil se v roce 1918 ve Strakonicích. Vystudoval reálné gymnázium. V roce 1938 se zapsal na Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství ČVUT v Praze. Poté co byly v listopadu 1939 vysoké školy uzavřeny nacisty, nastoupil na místo adjunkta na arcibiskupském velkostatku Rožmitál. Studia dokončil po skončení války. Krátce pracoval jako lesník v Břežanech u Prahy, poté v roce 1948 nastoupil na místo vedoucího polesí Teslíny-Varta. Od roku 1950 pracoval na ředitelství Státních lesů v Rožmitále pod Třemšínem, kde s rodinou bydlel spolu s dalšími lesními zaměstnanci na zámku Rožmitál. O rok později se stal obětí akce „20 000 lidí do výroby“ a musel odejít z brdských lesů a nastoupit na místo důlního měřiče v uranových dolech v Horažďovicích. V roce 1959 přešel ke Geodetickému průzkumu UD v Příbrami.

Ivan Hoyer se ve svém volném čase věnoval bádání v archivech a ochraně přírody. Byl oblastním konzervátorem ochrany přírody v rožmitálském regionu, zvlášť se věnoval ochraně starých stromů. Byl znalý latiny a němčiny, včetně schopnosti číst ve starých rukopisech psaných v kurentu. Veřejnosti přiblížil osobnost lesmistra a vynálezce Karla Daniela Gangloffa, který také působil v Rožmitále. Od 60. let byl rožmitálským kronikářem. Věnoval se také fotografování a zajímala ho genealogie a heraldika. Popsal sbírku heraldických znaků, které vytvořil řezbář Václav Kotrbatý (1892–1967). Spolu s dalšími nadšenci se věnoval záchraně hradu Helfenburk. Zvláště se zajímal o osobnost a dílo Jakuba Jana Ryby. Každoročně proslovem zahajoval Českou mši vánoční. Zpíval tenorové sólo, později zpíval i ve sboru.[2] Od roku 1963 pracoval v muzejní komisi a zapojil se do budování nového městského muzea v budově bývalé školy na náměstí (nyní ZUŠ J. J. Ryby). Zúčastnil se i nové instalace muzea v roce 1990. V témže roce byl u vzniku Společnosti Jakuba Jana Ryby, která vznikla na popud Jindřicha Háska. Stal se jejím tajemníkem a po Háskově rezignaci na post předsedy v roce 1994, ho ve funkci zastoupil. Připravoval také vydávání každoročního bulletinu. Ve funkci setrval do roku 2001, poté funkci převzala jeho vnučka Ivana Hoyerová.[3]

Zemřel 8. prosince 2005 v Rožmitále pod Třemšínem.

Bibliografie editovat

  • Rožmitálský lesmistr Karel Gangloff, Vědecké práce Zemědělského muzea, 1977
  • K tematice dosud žijících památných stromů, Památky a příroda, 1980/3
  • O stromech již zaniklých, VSP 22, 1982
  • O tetřevovitých v Brdech, VSP 27, 1984
  • I.- V. díl Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Časopis Národního muzea v Praze, 1989
  • O mužských potomcích J. J. Ryby, Podbrdsko 3, 1996
  • Osudy dcer J. J. Ryby a jejich potomků, Podbrdsko 6, 1999
  • Helfenburk v pověstech, spoluautorka Jitka Velková; Městské muzeum a galerie Vodňany, 2020

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Hoyer, Ivan, 1918-2005 [online]. Bibliografie dějin českých zemí [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  2. KABÁTNÍKOVÁ, Marie, et alii. 100 zajímavostí ze starých Brd. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2016. 159 s. ISBN 978-80-87338-62-9. S. 49–50. 
  3. Společnost Jakuba Jana Ryby (SJJR) [online]. jakubjanryba.cz [cit. 2022-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-03.