Isidor Zahradník

český bankéř a římskokatolický duchovní

Isidor Zahradník, rodným jménem Theodor Zahradník, užíval též jméno Bohdan Zahradník (25. června 1864 Hostačov[1]19. února 1926 Vídeň)[2] byl český katolický kněz (později přijal pravoslaví), politik, diplomat, spisovatel a knihovník.

PhDr. Isidor Zahradník, OPraem.
Dr. Isidor Zahradník.jpg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Čs. ministr železnic
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 8. července 1919
NástupceJiří Stříbrný
Zplnomocněný ministr u mezinárodní separační komise ve Vídni
Ve funkci:
1920 – 1921
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana

Narození25. června 1864
Hostačov (Skryje)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. února 1926 (61 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Národnostčeská
PříbuzníBohumil Zahradník – bratr
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Profesekatolický kněz, politik, diplomat
NáboženstvíŘímskokatolická církev
Pravoslavná církev
Československá církev
CommonsIsidor Zahradník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Isidor se narodil v rodině Karla Zahradníka (1822–1890), který byl zámeckým zahradníkem v Hostačově a Marie Zahradníkové-Krupské (1829–1885). Měl dva sourozence: Mariu Zahradníkovou (1856) a Bohumila Zahradníka-Brodského (1862–1926). Roku 1920 se oženil s Helenou Krämerovou,[2] se kterou měl dceru Helenu Šenfeldovou (1923–1997).[3]

Obecnou školu (1871–1875) navštěvoval v Hostačově, poté gymnázium (1875–1883) v Havlíčkově Brodě. V letech 1884–1888 studoval na pražské Bohoslovecké fakultě. Svá studia dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (historie a latina) roku 1897.[4]

V roce 1883 vstoupil do premonstrátského řádu na Strahově, kde přijal řeholní jméno Isidor, vysvěcen byl v roce 1888. V říjnu roku 1888 se stal kaplanem v Rochlicích, v letech 18901899 byl knězem v Jihlavě. Následovalo místo knihovníka ve Strahovské knihovně, kde působil do 1. 2. 1906. V březnu 1906 byl jmenován hospodářským inspektorem na strahovském statku v Hradišťku.[5] Roku 1919 z katolické církve vystoupil a přihlásil se k pravoslaví, u kterého nesetrval, ale pomáhal vytvořit církev Československou.

Byl politicky aktivní již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal za Českou agrární stranu poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 055. Usedl do poslanecké frakce Klub českých agrárníků. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]

Za 1. světové války se účastnil domácího odboje. Roku 1918 se stal členem Národního výboru Československého.

Byl jedním z organizátorů převratu 28. 10. 1918 v Praze [7]. Stalo se tak kolem 11. hodiny dopoledne na Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kdy Zahradník vystoupil spontánně z davu a pronesl větu, která je považována za vyhlášení československého státu: „Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“ Jásající dav ho následně doprovázel až na nádraží císaře Františka Josefa (nyní Praha hlavní nádraží, v době příjezdu T. G. Masaryka do Prahy 21. prosince 1918, který Dr. Zahradník jako ministr železnic organizoval, již Wilsonovo). Odtud byla zpráva o ustavení Československa vyslána telegrafem do světa. Zhruba o hodinu později opakoval tento Zahradníkův akt u sochy sv. Václava i pražský Národní výbor již v podání mužů 28. října.[8]

V letech 1918–1919 byl členem Revolučního národního shromáždění za agrární stranu.[9] Ve vládě Karla Kramáře (14. listopadu 19188. července 1919) zastával funkci ministra železnic, stal se tak prvním ministrem v této funkci od vzniku Československa.[10] V období 19201921 působil jako československý zplnomocněný ministr u mezinárodní reparační komise ve Vídni.[2] Od roku 1924 působil ve funkci ředitele Hypoteční banky v Praze.

Je mu jako ministru železnic přisuzována klíčová zásluha na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.[11]

DíloEditovat

Teologické práceEditovat

JinéEditovat

  • Prvotisky knihovny Strahovské – sestavil. Praha: vlastním nákladem, 1898–1902
  • Přátelé a nepřátelé dělnictva: řeč – Brno: s. n., 1899
  • Jana Willenberga Pohledy na města, hrady a památné stavby království Českého z počátku 17. století – dle původních dosud neznámých kreseb, jež ve Strahovské knihovně nalezeny byly. Praha: A. Podlaha a I. Zahradník, 1901
  • Iter Austriacum: Klášterní knihovny arcivévodství D. a H. Rakouských a soupis jejich bohemik – Praha: v. n., 1902
  • Über neuere Bibliographie der Inkunabeln, besonders der böhmischen – Prag: der Königreich Böhmen Gesellschaft der Wissenschaften, 1902
  • Knihovna strahovská v době našeho probuzení: při slavnostním valném shromáždění České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění dne 3. prosince 1904 – přednesl. Praha: v. n., 1904
  • Slovník latinsko-německo-český pro Ladislava Pohrobka, krále českého: dle rukopisu palatinského č. 1787 knihovny Vatikánské – vydává. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904
  • Řeč poslance Dr. Isidora Zahradníka, nynějšího ministra československých železnic, pronesena na Veřejné schůzi v Lounech v předvečer proklamace samostatnosti československého státu, dne 27. října 1918Louny: Spol. řemeslníků čs. státních drah, 1918
  • Ministr železnic Dr. I. Zahradník na táboru lidu v Sedlčanech dne 12. ledna 1919Sedlčany: Okresní agrární organizace, 1919

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  2. a b c Parlamentarier 1848–1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2020-06-16]. Heslo Zahradník, Isidor (Bohdan) Dr. phil.. Dostupné online. (německy) 
  3. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  4. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  5. Zahradník, Bohdan, 1864–1926. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.125–127, 131, 140–148
  8. BRIKCIUSOVÁ, Zuzana; BRIKCIUS, Eugen. Vznik Československa a cesta do Evropy slovem i obrazem. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  10. Vláda Karla Kramáře (14. 11. 1918–08. 07. 1919) [online]. vlada.cz [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  11. Náhradní vlaková doprava za tramvaje, Pražské tramvaje, 29. 4. 2012

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat