Otevřít hlavní menu

Irma Geisslová

česká spisovatelka a básnířka

Irma Geisslová (6. července 1855, Pešť (dnes Budapešť) – 27. května 1914, Jičín)[1]

Irma Geisslová
Irma Geisslová
Irma Geisslová
Narození 6. července 1855
Pešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. května 1914 (ve věku 58 let)
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatelka a básnířka
Národnost Češi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Irma Geisslová
Pamětní deska Irmy Geisslové, Jičín

Byla česká básnířka a prozaička, autorka povídek pro dospělé, ale i pro děti a mládež.

Obsah

BiografieEditovat

Narodila se v rodině železničního úředníka Jana Slavomila Geissela (1828- 1896) a matky Marie, rozené Fořtové(1826—1870). Irma byla nejstarší ze čtyř sourozenců.[2] Její otec byl vyšším úředníkem Rakousko-Uherské společnosti státní dráhy a rodina byla často služebně překládána (Pešť, Vídeň, Brno, Pardubice, Česká Třebová, Praha, Jičín).

V roce 1870 jí zemřela matka a Geisslová musela nahradit matku i svým sourozencům. Tyto pocity později vyjadřuje ve své poezii, kde matku postrádá a nemůže se smířit s pocitem, že už se s ní neshledá. Nejmladší sestře Emilii je téměř skutečnou matkou. Emilie píše o své sestře příspěvky do jičínských novin pod názvem Vzpomínky na můj sedmiletý pobyt v Uhrách. Irma Geisslová strávila zbytek života v Jičíně, kde se ve výslužbě (od roku 1884) usadil její otec a odkud pocházela její matka. Irma Geisslová zde po smrti otce dožila s rodinou nemocné sestry.[3][1]

DíloEditovat

K literárnímu cítění vedl Irmu od dětství její otec Jan Slavomil Geissel, uvědomělý Čech a vlastenec. Miloval život a v něm zvláště děti, pro které napsal i několik povídek. Inspirací mu byla příroda a umění. Své děti vodil na procházky do přírody, aby jim vštípil lásku k životu, k lidem a k přírodě. Toto cítění probudil Geissel i u své nejstarší dcery Irmy.[zdroj?]

Otec Geissl byl velmi hrdý na dceřin talent a snažil se jí pomoci prosadit se v literárních kruzích.[1] Irmu přivedl do Ženského výrobního spolku Karoliny Světlé, kde se její práce dostává až ke starostce tohoto spolku Elišce Krásnohorské.[2] Pracovnice slíbily Geisslové zasílat Ženské listy, půjčovat knihy ze spolkové knihovny a poradit v jejich prvních literárních krocích.

Své verše, ovlivněné Vítězslavem Hálkem, začala publikovat v roce 1874 v časopise Lumír.[4] Přispívala do řady časopisů, jako Ženské listy, Lumír, Květy, Zlatá Praha, Česká včela, Almanach české omladiny, Světozor a jičínského Krakonoše. První sbírku básní Immortely vydala knižně přispěním Jana Nerudy. Až moderní literární bádání ji zařadilo mezi významné předchůdce poezie 90. let 19. století, dekadence.[3][5]

Irma Geisslová neměla lehký život. Po matčině smrti nemohla tolik času věnovat psaní z důvodu pracovního vytížení v domácnosti. Nemohla být v centru dění, v Praze, kde by se mohla prosadit jako vynikající prozaička a básnířka a mohla se dostat do povědomí širší veřejnosti. Přesto se však snažila literárně realizovat. Irma si uchovávala zážitky z dětství a později je vkládala do svých děl. Byla tu však ještě jedna literární inspirace, o které Geisslová často psala - láska k železnici, ke které měla blízko díky otcově zaměstnání. Všechny tyto zážitky, zkušenosti, dojmy a myšlenky byly základem, z něhož vyrůstala básnická, prozaická a dramatická činnost Irmy Geisslové.

Její prózy byly především výchovné a vlastenecké, např. podporovaly české podnikání. Poprvé uvedla do literatury železničářské prostředí. Dětská literatura je koncipována především jak vzdělávací. Její dramatické pokusy (Valdštýn v Jičíně, Nápadníci) nebyly úspěšné a byly hrány jičínskými ochotníky a kočovnými společnostmi.

Po přestěhování do Jičína i nadále udržovala Geisslová vztah s některými pražskými spisovateli. Můžeme říci, že nebyla zcela odtržena od pražských událostí. Sledovala se zájmem vše, co se v Praze odehrávalo. Posílala do pražských redakcí své příspěvky, četla noviny, časopisy. Geisslová příležitostně do Prahy jezdila a navštěvovala zde Sofii Podlipskou i Jana Nerudu.Brzy stala součástí jičínského kulturního světa. Účastnila se dýchánků pořádaných spolkem Literární jednota, pronesla v Jičíně i několik přednášek, lidé ji mohli slýchat i při projevech na různých akcích.

V 21. století je Irma Geisslová téměř zapomenuta, avšak ve své době byla i přes izolaci od centra kulturního dění, Prahy, řazena mezi přední spisovatele. Např. Ženské listy uvedly článek k jejím padesátinám slovy: „Již tomu více než třicet let, co mezi nejpřednějšími spisovateli a spisovatelkami vyskytovalo se zvučné jméno Irmy Geisslové.“[6]

Knižní vydáníEditovat

  • Immortelly (básně, V Praze, Grégr a F. Dattel, 1879 a Fr. Bačkovský, 1905)
  • Divoké koření (verše, povídky a hry humoristické, V Praze, vydala I. Geisslová, 1881)
  • Luční kvítí (básně a povídky, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1882)
  • Lid na železnici (drobné povídky, Král. Vinohrady, M. Reisová, 1885)
  • Inženýr Racek (novela, V Praze, Přítel domoviny, 1887)
  • V písních a květech (básně a povídky pro mládež, s dvěma obrázky od Mik. Aleše, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1888)
  • Vlnobitím ku přístavu (román, V Praze, Tiskem a nákladem Edvarda Beauforta, 1888)
  • Z Podkrkonoší (básně, V Praze, Grégr, 1889)
  • Lípové květy (básně pro milou mládež, V Praze, Urbánek, 1892)
  • Mračný a Hrabín (román, V Praze, Přítel domoviny, 1895)
  • Z podkrkonoší (básně, Praha, Hejda & Tuček, 1900)
  • Venouš (Povídka pro mládež, S 16 vyobrazeními od Pavla Körbra, V Nymburce, vlastním nákladem, 1904)
  • Stojanova říše (povídka, V Praze, E. Beaufort, 1912)
  • Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové (pro útlou i dospělejší mládež, Básně, V Jičíně, E. Zelenková-Geisslová, 1915)

Novodobá vydáníEditovat

  • Zraněný pták (výbor z díla 1874-1914, k vyd. připravil, uspoř., doslov Neznámá Irma Geisslová a životopisné údaje o autorce naps. Ivan Slavík ; Vilém Závada: Osudy básníků, úvod ; il. Jaroslav Cheben, Hradec Králové, Kruh, 1978)
  • Immortelly. Propast (původní grafikou (barevná suchá jehla se slepotiskem) vyzdobila Alena Bílková, obálku navrhl a typograficky upravil Ivan Krejzlík, předmluvou doprovodil Gustav Erhart, Praha, Spolek českých bibliofilů, 2005)
  • Temno nade mnou (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, Praha, Dybbuk, 2014)

ZajímavostiEditovat

Irma Geisslová udržovala čilou korespondenci s mnoha významnými literárními osobnostmi – Sofií Podlipskou, Josefem Václavem Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým, Juliem Zeyerem.[zdroj?]

Irma Geisslová zasílala své příspěvky i do Jednoty českých žen amerických v Chicagu, která pojmenovala svůj sbor „Sborem Irmy Geisslové".[7]

Na přelomu let 1913 – 1914 se u ní projevila rakovina prsu, na kterou zemřela. [7]

Posmrtná připomínkaEditovat

  • Na úmrtním domě v Jičíně je umístěna pamětní deska
  • V Jičíně je po ní pojmenováno Nábřeží Irmy Geisslové

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat


ReferenceEditovat

  1. a b Irma Geisslová. Zlatá Praha. 34/1913-1914, s. 407. Dostupné online. 
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna Geissela
  3. a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, Instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Irma Geisslová, s. 792-793. 
  4. Irma Geisslová: Na horách. Lumír. 48/1879, s. 579. Dostupné online. 
  5. Helena Dražná: Irma Geisslová, předchůdkyně české dekadence?
  6. Irma Geisslová (K padesátým jejím zrozeninám. Ženské listy. 1. 7. 1905, s. 1. Dostupné online. 
  7. a b VÁLKOVÁ, Monika. Vybrané kapitoly ze života a díla Irmy Geisslové [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2016 [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat