Otevřít hlavní menu

Princezna Irena Řecká (* 11. května 1942, Kapské Město), celým jménem Irena Řecká a Dánská (řecky Πριγκίπισσα Ειρήνη της Ελλάδας και Δανίας) je dcerou řeckého krále Pavla I. Řeckého a jeho manželky Frederiky Hannoverské, mladší sestra bývalé španělské královny Sofie Řecké a sesazeného krále Konstantina II. Řeckého. Oficiálně je titulována Její královská Výsost princezna Irena z Řecka a Dánska.

Irena Řecká
Princezna z Řecka a Dánska
Princesa Irene de Grecia.jpg
Narození 11. května 1942
Kapské Město
Rod Glücksburkové
Otec Pavel I. Řecký
Matka Frederika Hannoverská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Řecká královská rodina
Řecká královská rodina
JV Král Konstantin II.

JV Královna Anna-Marie



Řecká královská rodina je od roku 1973 nevládnoucí.

ŽivotEditovat

Narodila se 11. května 1942 v Kapském Městě v Jihoafrické republice poté, co řecká královská rodina musela opustit Němci okupované Řecko během 2. světové války. Irena byla žačkou řecké klavíristky Giny Bachauerové a krátký čas i sama hrála profesionálně na benefičních koncertech v Evropě a USA. Roku 1962 byla družičkou na svatbě Juana Carlose I. a její sestry Sofie Řecké. Nikdy nezapomněla na místo svého narození a drží patronát nad African Cultural Organization. Hovoří 5 jazyky: řecky, anglicky, španělsky, francouzsky a německy.

Princezna Irena studovala filosofii, archeologii pod vedením Theophany Arvanitopoulouvé a také hudbu. Spolu se svou sestrou a Theophanou vydala knihu o archeologii pod názvem „OstrakaEkDekelias“ (Úlomky z Dekélie). Pod vedením profesora Dr. T. M. P. Mahadevana, ředitele Střediska moderní vědy ve filosofii na Univerzitě v Madrasu studovala náboženství.[1]

Irena měla vztah s princem Michaelem Orleánským, hrabětem z Évreux, který ji opustil a oženil se s Béatrice Pasquierovou de Franclieu, a to roku 1967 v Casablance, bez souhlasu svého otce Jindřicha Orleánského, hraběte pařížského a uchazeče o francouzský trůn. Potom se nikdy nevdala a zůstala u svého bratra Konstantina.

Po sesazení bratra Konstantina z řeckého trůnu, odešla s matkou do Indie. Po matčině smrti žila v paláci Zarzuela v Madridu, královské rezidenci její sestry Sofie a švagra Juana Carlose.[2]

Infantka Cristina, neteř Ireny, pojmenovala po princezně svoji dceru.

ZájmyEditovat

Jako zakladatelka a ředitelka dobročinné organizace World in Harmony (Mundo en Armonía) založené roku 1986 se sídlem v Madridu, jejíž cílem je pomoc lidem v nouzi a týraným zvířatům spolupracuje s několika dobročinnými organizacemi a kulturními ustanoveními:

  • African Cultural Organization of South Africa (ACOSA), patronát
  • Ashram International[3], patronát
  • Banco Santander Central Hispano Foundation[4]
  • European String Professors Association (ESTA), čestná prezidentka
  • Dr. T.M.P. Mahadevan Foundation (India), viceprezidentka
  • Yehudi Menuhin Foundation,[5] patronát španělské pobočky
  • Sarvodaya International Trust (India), in memoriam Mahatma Gandhi, vicepředsedkyně
  • The Peres Center for Peace Association v Španělsku, členka čestné rady, výboru

Tituly a vyznamenáníEditovat

Tituly

  • 11. května 1942 – dodnes Její královská Výsost princezna Irena z Řecka a Dánska

Národní vyznamenání

Zahraniční vyznamenání

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irena Grécka na slovenské Wikipedii.

  1. [1]
  2. «Real Decreto 164/2018, de 16 de marzo, por el que se concede la nacionalidad española por carta de naturaleza a Su Alteza Real doña Irene de Grecia de Hannover.»
  3. Archivovaná kopie. www.ashraminternational.org [online]. [cit. 2015-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  4. [2]
  5. Archivovaná kopie. www.menuhin-foundation.com [online]. [cit. 2015-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-10. 
  6. [3]
  7. [4]
  8. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen 1559–2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 8776744345. 
  9. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  10. {title}. www.constantinianorder.org [online]. [cit. 07-05-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-03-2012. 
  11. [5]

Externí odkazyEditovat