Otevřít hlavní menu

Inulin

chemická sloučenina
(přesměrováno z Inulín)

Inulin je polysacharid patřící do skupiny fruktanů, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Jde o jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže živočišný organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Protože bakteriální enzymy ho dokáží rozštěpit, inulin je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, má prebiotický efekt.

Inulin
Inulin strukturformel.png
Obecné
Systematický název (2→1)-β-ᴅ-fruktofuranan
Triviální název Inulin
Sumární vzorec C6nH10n+2O5n+1
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost polymer
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StrukturaEditovat

Inulin je polymer složený z jednotek fruktózy spojených navzájem β (1,2) glykosidickou vazbou. Množství jednotek se pohybuje od 2 do 140, typicky jich bývá 20-30. Koncová cukerná jednotka bývá tvořena glukózou.

Nutriční vlastnostiEditovat

Protože inulin se neštěpí v tenkém střevě, není resorbován a využíván. Jeho kalorická hodnota je velmi nízká až nulová, nezvyšuje hladinu krevního cukru. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhrada cukru nebo jako náhrada tuku (pro nízkotučné výrobky).

V tlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vzniku oxidu uhličitého nebo metanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovat nadýmání.

Rostliny obsahující inulinEditovat

Nachází se ve všech rostlinách z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých, kde je hlavní zásobní látkou. Zejména kořeny rostlin z rodu Oman (latinsky Inula) jsou bohaté na inulin a podle nich byl také pojmenován. Hlavními komerčními zdroji inulinu jsou čekanka a topinambur. Dále se nachází v jamech nebo artyčoku, velké množství najdeme v kořeni pampelišky a také v cibulovinách včetně česneku a cibule.

Další využitíEditovat

Používá se k přípravě živných půd v bakteriologii a v lékařství našel své využití při zjišťování ledvinné clearance, funkčního stavu ledvin.