Rome Masters
Rome Masters, oficiálně Internazionali BNL d'Italia, je profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v italském hlavním městě Římě. Založen byl v roce 1930. Dějištěm jsou otevřené antukové dvorce areálu Foro Italico.
Rome Masters | |
---|---|
Internazionali BNL d'Italia | |
Centrální dvorec (Campo Centrale) pro 10,5 tisíce diváků z roku 2010[1] | |
Stadion Nicoly Pietrangeliho (Stadio Nicola Pietrangeli) pro 3 720 diváků | |
Založeno | 1930 |
Odehráno | Internazionali BNL d'Italia 2023 |
Místo | Řím, Itálie |
Dějiště | Foro Italico |
Souřadnice | 41°55′45″ s. š., 12°27′21″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra |
Období | květen |
ATP Tour | |
1970–1989 | Championship Series (Grand Prix) |
1990–1992 | Championship Series Single Week |
1993–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
Dotace | 8 637 966 EUR |
WTA Tour | |
1990–2008 | WTA Tier I |
2009–2020 | WTA Premier 5 |
2021– | WTA 1000 |
Dotace | 3 572 618 EUR |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Turnaj s tradičním názvem Italian Open představuje Mezinárodní mistrovství Itálie v tenise. Od sezóny 2009 se mužská část řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina od roku 2021 probíhá v kategorii WTA 1000. V květnovém termínu je římská událost generálkou na pařížský antukový grandslam French Open.
Historie editovat
Rome Masters byl založen roku 1930 v Miláně z iniciativy hraběte Alberta Bonacossy,[2] kde probíhal do sezóny 1934 na antukových dvorcích Tennis Clubu Milano. Úvodní ročník vyhráli Američan Bill Tilden a Španělka Lilí de Álvarezová. Následně se v roce 1935 přestěhoval do římského areálu Foro Italico. S počátkem druhé světové války roku 1939 byla událost přerušena a obnovena až v sezóně 1950. Ročník 1961 proběhl ve Sporting Clubu severoitalského Turína.
Profesionálům se s příchodem open éry otevřel roku 1969. Mezi lety 1970–1989 patřil na okruhu Grand Prix do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii ATP Championship Series Single Week, která následně několikrát změnila název až k ATP Tour Masters 1000.
V roce 1979 se ženský turnaj konal dva týdny před mužským. V období 1980–1984 se ženským dějištěm stala Perugia a roku 1985 Taranto. V sezóně 1986 ženská část neproběhla, ačkoli se během července odehrál turnaj v Perugii patřící do Virginia Slims World Championships Series, který ovšem nebyl uznán za oficiální ročník Rome Masters. V roce 1987 se pak ženy vrátily zpět na dvorce římského Fora Italico.[3]
Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Turnaj byl prodloužen z jednoho na dva týdny, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží, stejně jako Madrid Open a mužský Shanghai Masters.[4] Startovní pole bylo rozšířeno z 56 na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[5]
Nejvyšší počet deseti mužských singlových titulů získal Španěl Rafael Nadal a mezi ženami pětkrát triumfovala Američanka Chris Evertová.
Přehled finále editovat
Mužská dvouhra editovat
Ženská dvouhra editovat
Mužská čtyřhra editovat
Ženská čtyřhra editovat
Rekordy editovat
Mužská dvouhra editovat
Nejvíce titulů | Rafael Nadal | 10 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Rafael Nadal | 12 |
Novak Djoković | ||
Nejvíce titulů v řadě | Rafael Nadal (2005–2007)
|
3 |
Nejvíce finále v řadě | Rafael Nadal (2009–2014)
|
6 |
Nejvíce vyhraných zápasů | Rafael Nadal | 69 |
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Rafael Nadal | 17 |
Nejvíce odehraných ročníků | Nicola Pietrangeli | 22 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) |
Rod Laver | 93,75 % |
Björn Borg | ||
Nejmladší vítěz | Björn Borg | 17 let, 11 měsíců a 2 dny (1974) |
Nejstarší vítěz | Bill Tilden | 38 let, 2 měsíce a 18 dnů (1930) |
|
|
Ženská dvouhra editovat
Nejvíce titulů | Chris Evertová | 5 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Chris Evertová | 7 |
Nejvícekrát poražená finalistka | Lucia Valeriová | 4 |
/ Martina Navrátilová | ||
Nejvíce titulů v řadě | Conchita Martínezová (1993–1996)
|
4 |
Nejvíce finále v řadě | Conchita Martínezová (1993–1997)
|
5 |
Nejvícekrát poražená finalistka v řadě | Lucia Valeriová (1934, 1935)
|
2 |
Lesley Turnerová (1963, 1964)
| ||
Martina Navrátilová (1974, 1975)
| ||
Virginia Ruziciová (1980, 1981)
| ||
Monika Selešová (1991, 1992)
| ||
Amélie Mauresmová (2000, 2001)
| ||
Simona Halepová (2017, 2018)
| ||
Karolína Plíšková (2020, 2021)
| ||
Nejvíce vyhraných zápasů | Conchita Martínezová | 44 |
Serena Williamsová | ||
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Conchita Martínezová | 24 |
Nejvíce odehraných ročníků | Lea Pericoliová | 20 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) |
Chris Evertová (36–3) | 92,31 % |
Margaret Courtová (24–2) | ||
Neporažená vítězka | Doris Hartová | 7–0 (1951, 1953) |
Althea Gibsonová | 5–0 (1956) | |
Tracy Austinová | 5–0 (1979) | |
Lilí Álvarezová | 4–0 (1930) | |
Helen Jacobsová | 4–0 (1934) | |
Hilde Krahwinkel Sperlingová | 4–0 (1935) |
|
|
Ženská čtyřhra editovat
deblistka | pár | |||
---|---|---|---|---|
Nejvíce titulů | Virginia Wadeová | 4 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová |
2 |
Paola Suárezová Virginia Ruano Pascualová | ||||
Sie Šu-wej Pcheng Šuaj | ||||
Nejvíce finále | Thelma Coyne Longová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová |
5 |
Silvana Lazzarinová | ||||
Lea Pericoliová | ||||
Virginia Wadeová | ||||
Virginia Ruziciová | ||||
Martina Hingisová | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky | Silvana Lazzarinová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová |
5 |
Lea Pericoliová | ||||
Nejvíce titulů | Olga Morozovová (1972, 1973, 1974)
|
3 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová (1956, 1957)
|
2 |
/ Monika Selešová (1990, 1991, 1992)
|
Gigi Fernándezová Nataša Zverevová (1994, 1995)
| |||
Nejvíce finále v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965)
|
4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965)
|
4 |
Lea Pericoliová (1962–1965)
| ||||
Nejvícekrát poražené finalistky v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965)
|
4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965)
|
4 |
Lea Pericoliová (1962–1965)
|
|
|
|
Galerie editovat
-
Španěl Rafael Nadal
-
Srb Novak Djoković
-
Švýcar Roger Federer
-
Češka Petra Kvitová
-
Srbka Jelena Jankovićová
-
Srbka Ana Ivanovićová
-
Italky Roberta Vinciová a Sara Erraniová
-
Němka Sabine Lisická
-
Areál Foro Italico
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ V Římě pokřtili nový tenisový amfiteátr, Foro Italico zkrásnělo. iDNES.cz [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Athletes – Alberto, Count Bonacossa [online]. Sports Reference [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. (anglicky)
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 740–741. (anglicky)
- ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky)
- ↑ MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky)
- ↑ The Bridgeport Post from Bridgeport, Connecticut · Page 33 [online]. Bridgeport, Connecticut: The Bridgeport Post (In: Newspapers.com), 1976-09-16 [cit. 2018-05-22]. S. 33. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Internazionali BNL d'Italia na Wikimedia Commons
- Rome Masters – oficiální stránky (anglicky), (italsky)
- Rome Masters na ATP Tour (anglicky)
- Rome Masters na WTA Tour (anglicky)