Inflační svatí
Inflační svatí (přibližně 1920-1924) byl fenomén poválečné Výmarské republiky, kdy se v době hyperinflace vyrojila řada potulných kazatelů, proroků, spasitelů a samozvaných znovuvzkříšených Kristů.
Historické souvislosti editovat
Německo po vypuknutí první světové války omezilo konvertibilitu marky k zlatu a válku financovalo úpisy válečných dluhopisů a vydáváním státních pokladničních poukázek. Marka ztratila během války hodnotu. Po listopadové revoluci roku 1918 a vzniku Výmarské republiky (1919) zavázala Versailleská smlouva Německo k platbě válečných reparací, které zvýšily tlak na měnu. Důsledky války trpěly i ostatní země a v letech 1920-1921 došlo ke globálnímu hospodářskému poklesu. Po okupaci Porúří začal stát masivně tisknout nekryté peníze a vyvolal hyperinflaci, která vrcholila v roce 1923 a vedla ke kolapsu ekonomiky a bankovního systému. Na návrh USA byl proto vytvořen Dawesův plán, který inflaci roku 1924 zastavil.
Proroci spásy editovat
Předchůdcem tzv. inflace svatých byl "přírodní Prorok" Gusto Gräser jehož obec Monte Verita v Asconě tvořila jedno z nejdůležitějších center hnutí, a také Gustav Nagel a dadaista Johannes Baader. Jako spasitelé vystupovali Ludwig Christian Haeusser, "Mesiáš Durynska" Friedrich Muck-Lamberty a jeho skupina "Junge Schar". Kromě toho Max Schulze-Sölde, známý jako „Johannes der Jugend“, Emil Leibold - „Heiland vom Horeb“, Theodor Plievier ("Action Weltenwende"), Otto "Kristus" Suhr " [6] a Haeusserovi následovníci Leonhard Stark a Franz Kaiser a reformní průkopník Carl Strünckmann.
Prohraná válka byla živnou půdou pro vznik nejrůznějších reformních hnutí od anarchistů a nacionálně orientovaných socialistů po náboženské kulty orientované na spásu duše. Kromě postavy Krista a proroků, kteří se prohlašovali za znovuvzkříšeného Spasitele byli do obnovy společnosti zapojeni nejrůznější guru hlásající návrat k přírodě, vegetariánství, kult slunce, nudismus apod. Po ukončení inflace roku 1924 poklesl počet příznivců těchto proroků a reformátorů a ke krátkému oživení došlo počátkem hospodářské krize 30. let. Po válce se stal potulným kazatelem v 50.-60. letech jezuitský kněz Johannes Leppich.
Souvislosti s uměním editovat
Gusto Gräser byl přítelem Hermanna Hesse a jako Leo je ústřední postavou románu Cesta na východ.
Jeden z prvních proroků návratu k přírodě, Karl Wilhelm Diefenbach, vytvořil komunu, kde se inspiroval Gusto Gräser, malíři Fidus, Konstantinos Parthenis, Anton Faistauer, krátce zde pobyl František Kupka a také Kupkův a Schieleho přítel, kritik umění Arthur Roessler. Častým tématem Schieleho obrazů se stal umělec jako trýzněný prorok.
Do kruhu Diefenbachových přátel patřila pacifistka Bertha von Suttner a publicista Michael Georg Conrad.
Literatura editovat
- Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-584-8
- Freyschmidt, Verena, Max Schulze-Sölde und die Inflationsheiligen. Kurzbiographie. Hausarbeit, Historisches Seminar VII, Heinrich-Heine-Universität, Wintersemester 2003 / 04.
- Ulrich Linse: Barfüßige Propheten. Erlöser der zwanziger Jahre. Siedler-Verlag, Berlin 1983, ISBN 3-88680-088-1.
- Ulrich Linse: Wanderpropheten der Zwanziger Jahre. in: Künstlerhaus Bethanien (Hrsg.): Wohnsitz: Nirgendwo. Frölich & Kaufmann, Berlin 1982, S. 191–208, ISBN 3-88725-070-2.
- Max Schulze-Sölde: Ein Mensch dieser Zeit. Urquell Verlag, Flachheit (Thüringen) 1930.