Otevřít hlavní menu
Další významy jsou uvedeny na stránce Indie (rozcestník).

Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky भारत गणराज्य, Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) se socialistickým,[2] demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potenciálních supervelmocí[3][4].

Indická republika
भारत गणराज्य
(Bhárat ganarádžja)
Republic of India
vlajka Indie
vlajka
znak Indie
znak
Hymna: Ďžana Gana Mana Adhinajaka Ďžaja he
Geografie

India (orthographic projection).svg Poloha Indie (kontrolované území tmavě zelené, nárokované světle zelené)

Hlavní město: Nové Dillí
Rozloha: 3 287 590 km² (7. na světě)
z toho 9,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Kančendženga (8586 m n. m.)
Časové pásmo: +5:30
Poloha: 22° s. š., 77° v. d.
Geodata (OSM): OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 281 935 911 (2. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 382 ob. / km²
HDI: 0,609 (střední) (132. na světě, 2007)
Jazyk: hindština, angličtina (úřední)
Náboženství: hinduismus, islám, buddhismus, sikhové, džinismus, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: federativní parlamentní republika
Vznik: 15. srpna 1947 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Rám Náth Kóvind
Předseda vlády: Naréndra Módí
Měna: indická rupie (INR)
HDP/obyv. (PPP): 6 101[1] USD (123. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 356 IND IN
MPZ: IND
Telefonní předvolba: +91
Národní TLD: .in
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhútánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Srí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. Hlavní město Indie se nazývá Nové Dillí.

Obsah

NázevEditovat

Název Indie je odvozen od staroperské verze slova Sindhu, historického místního jména pro řeku Indus. Ústava Indie uznává jako běžné používání i výraz Bhárat (hin.:भारत / bʰɑːrət̪ /) jako oficiální pojmenování stejného statusu. Tento název je odvozen od sanskrtského jména krále Bharaty, jehož příběh je zmíněn v epické básni Mahábhárata. Třetí jméno, Hindustán (hin.:हिन्दुस्तान / hin̪d̪ust̪ɑːn /) (per. Hindská země) se používá od 12. století ačkoli jeho současné použití je omezeno z důvodů vnitrostátních konfliktů o tom, jak toto slovo reprezentuje zemi.

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Indie.
 
Tádž Mahal je monumentální pomník postavený v 17. století

Nejstarší známky lidské kultury na území Indie jsou 30 000 let staré. Významné je archeologické naleziště Bhimbetka v centrálním státě Madhjapradéš. Nachází se zde skupina skalních úkrytů vyzdobených množstvím nástěnných maleb, které patří k nejstarším na světě.[5] Do doby okolo 6500 let př. n. l. spadají důkazy o domestikaci zvířat a zemědělské kultuře.

Nejstarší městská kultura na indickém subkontinentu byla tzv. Harappská kultura.[6] Zabírala velkou část dnešního Pákistánu (především Sindh, Paňdžáb a Balúčistán) a severozápadní Indie (hlavně Gudžarát, Harijána a Rádžasthán). Její počátky sahají do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l., vrchol prožila v rozmezí let 2600–1900 př. n. l. Hlavními centry protoindické kultury byly zejména Mohendžodaro a Harappa. Dalšími důležitými centry byly např. Lóthal, Amrí, Kót Dídží a Naušahro. Harappské písmo dosud nebylo rozluštěno. Obyvatelstvo mluvilo patrně drávidskými jazyky, byť o tom odborníci vedou spory.[7]

Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie osídlována indoevropským obyvatelstvem. Je možné, že šlo o bezprostřední důvod pádu Harappské kultury. Indoevropské kmeny ze střední Asie a východní Evropy migrovaly do Indie v několika vlnách a postupně se smísily s Drávidy nebo je vytlačily na jih Indie. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast (kasta kněžích, bojovníků, svobodných rolníků, dělníků a nejnižší skupina „nedotknutelných“, do níž patřilo původní domorodé obyvatelstvo). Zároveň se v této době začaly formovat zárodky hinduistického náboženství a Véd, proto bývá tato éra nazývána Védské období (zhruba 1500 př. n. l. –  500 př. n. l.).[8] Hlavní civilizační centrum se nacházelo v Paňdžábu a Indoganžské nížině.

V 6. století př. n. l. vznikla na severu skupina státních útvarů zvaných souborně Mahádžanapada.[9] Jejich více městský život změnil náboženské cítění a potřeby obyvatel a otevřel cestu dvěma novým náboženstvím: buddhismu, spjatému s učením Gautama Buddhy[10], a džinismu, jejž vytvořil učenec Mahávíra.[11] Jejich vliv byl zpočátku velký, potlačen byl až ve středověku.

Ve 3. století př. n. l. vznikla Maurjovská říše. Byla prvním státem, kterému se podařilo sjednotit pod jednotnou vládu takřka celý Indický subkontinent. Zakladatelem maurjovské říše byl Čandragupta Maurja, jeho klíčovým rádcem pak Čánakja (též zvaný Kautilja nebo Višnugupta), významný starověký myslitel o správě státu. Vrcholu dosáhla říše za Ašóky (vládl asi 273 př. n. l.-232 př. n. l.).[12] V té době sehrával buddhismus patrně roli víceméně státního náboženství, o čemž svědčí např. stúpy v Sáňčí. Hlavním městem byla Patáliputra (dnes Patna). Maurjovskou říši vyvrátili Šungové, kteří se stali načas nejmocnější dynastií poloostrova, po nich to byli Kánvové a posléze Sátaváhanové.

Ve 4.-6. století si na severu upevnila moc Guptovská říše. Právě v této době byl potlačen vliv džinismu a buddhismu na úkor původního hinduismu. Doba vlády guptů je někdy nazývána zlatý věk Indie, především díky rozvoji věd a umění (k architektonickým symbolům patří např. Chrám Mahábódhi, vzniká klasická sanskrtská literatura, zejm. Mahábhárata a Rámájana). K nejvýznamnějším panovníkům Guptovské říše pak patří Čandragupta I. Po pádu říše se až do 12. století žádnému z vládců nepodařilo sjednotit větší území a země byla rozdrobená na řadu menších království.

Od 10. století začali od západu do Indie přicházet muslimové, etnicky zejména Turci a Paštunové. Muslimové se usadili v Dillí a založili Dillíský sultanát, který znovu sjednotil subkontinent a existoval v letech 1206–1526. Na něj bezprostředně navázala Mughalská říše (1526–1540, 1555–1857), již založila dynastie turkického původu. Otcem zakladatelem byl Bábur z Kábulu, který v bitvě u Pánípatu v roce 1526 porazil posledního dillíského sultána Ibráhima Lódího, čímž se mu otevřela cesta do Dillí a Ágry, z nichž učinil centra mughalského impéria. Rozsáhlá teritoriální expanze nastala za třetího mughalského císaře Akbara Velikého (vládl 1556–1605), který rozšířil říši od Gudžarátu po Bengálsko a Dakšin. Za Akbarovy vlády nastal rozkvět literatury, architektury, výtvarného umění i hudby.[13] S nástupem Aurangzéba na císařský trůn začal proces postupné ztráty stability říše. Souviselo to mj. s Aurangzébovou násilnou islamizací země, která kontrastovala s dosavadní náboženskou tolerancí Mughalů vůči neislámským tradicím.[14] Uvnitř říše se začala formovat lidová hnutí se silně protimughalskými postoji. Významnými odpůrci Mughalů byli zejména Džátové, Maráthové (jejichž vůdce Šivádží založil nezávislý hinduistický stát v západní Indii) a sikhové. Ve druhé polovině 18. století mughalská říše ztratila postavení nejmocnější říše Indického poloostrova a s příchodem 19. století se stala loutkovým státem Britské říše.

 
Politická mapa Britské Indie, s územím pod přímou britskou správou (červěně) a s vazalskými knížecími státy (žlutě) r. 1909

První evropské obchodní osady a posléze kolonie se na indickém pobřeží zakládaly již od konce 15. století. V roce 1600 vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu.[15] Jejím klíčovým opěrným bodem se stala Bombaj. Britové některá území ovládali přímo, krom toho na poloostrově existovalo několik set domorodých knížecích států pod britským vlivem. Politika Východoindické společnosti přispěla k vypuknutí bengálskému hladomoru v roce 1770.[16] Přestože Britové provedli řadu modernizačních opatření (např. stavba železnice), zejména pod generálním guvernérem Indie Jamesem Broun-Ramsay Dalhousiem (ve funkci 1848–1856), politická nespokojenost Indů rostla a vzniklo Indické hnutí za nezávislost. Jeho prvním výrazným projevem bylo Velké indické povstání, jež vypuklo roku 1857.[17][18] Po potlačení povstání Britové změnili systém správy, z východoindické společnosti přešla moc na politické správce (nově zřízený úřad místokrále) a byla zřízena Britská Indie. Roku 1885 byl založen Indický národní kongres, první významná indická politická síla, která usilovala o větší vliv Indů na správu země. Zpočátku se v kongresu prosadili umírnění, jež reprezentoval Gópál Krišna Gókhalé. Po první světové válce, jíž se v britské armádě zúčastnil milion Indů, se objevili radikálové jako Subháš Čandra Bós, kteří žádali ostřejší konfrontaci. V kongresu se však prosadil Mahátma Gándhí, který sice hájil nezávislost Indie, ale vždy za pomoci nenásilného odporu, na základě principu ahinsá (Bós se později osamostatnil a založil Indickou národní armádu).[19] K nejznámějším nenásilným protestním akcím patřil Solný pochod z roku 1930.[20]

Po druhé světové válce, během níž mj. zemřely 3 miliony Indů při hladomoru v Bengálsku[21], oslabená koloniální mocnost Británie a nový místokrál Indie Louis Mountbatten shledali situaci v kolonii neudržitelnou. Sám britský parlament pak 18. července 1947 přijal Zákon o nezávislosti Indie, který dal vzniknout dvěma novým státům, hinduistické Indii a muslimskému Pákistánu, které nicméně zůstávaly britskými dominii s britským monarchou v čele.[22] Indie však 26. ledna 1950 formální moc britského panovníka odvrhla a vyhlásila republiku, dle ústavy socialistickou a demokratickou. (Pákistán tak učinil roku 1956, roku 1971 se od něj odtrhl Bangladéš). Prvním ministerským předsedou Indie se stal Džaváharlál Néhrú a držel tento post sedmnáct let. Po rozdělení Indie na základě náboženství došlo k masakrům a své domovy opustilo až 15 milionů lidí.[23] V roce 1961 obsadila indická armáda po krátké válce území Portugalské Indie a roku 1975 bylo anektováno himálajské knížectví Sikkim.

Jako multietnický a multináboženský stát zažila Indie několik náboženských násilností a povstání v různých částech země, ale to ji neoslabilo a pokračuje jako suverénní demokracie. V roce 1984 byla sikhskými separatisty zavražděna ministerská předsedkyně Indira Gándhíová a separatistické a etnické konflikty dodnes sužují Ásám a další státy v severovýchodní Indii.[24] Indie má několik otevřených sporů o hranice s Čínou, které se vystupňovaly do krátké čínsko-indické války v roce 1962 a s Pákistánem, které vyústily do válek v letech 1947, 1965, 1971 a v roce 1999 v Kargilu. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou 2. polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen. V roce 1974 Indie provedla podzemní zkoušky jaderných zbraní, což ji neoficiálně dělá členem "jaderného klubu". V roce 1998 následovala série dalších pěti testů. Významné ekonomické reformy, které začaly v roce 1991, transformovaly Indii v zemi s nejrychleji rostoucím hospodářstvím na světě a získala na celosvětovém a regionálním vlivu.

Vláda a politikaEditovat

 
Indický parlament.
 
Ráštrapati Bhavan je oficiální sídlo indického prezidenta.

Indie je suverénní, sekulární a demokratická republika s kvazi-federální formou vlády a dvoukomorovým parlamentem fungujícím podle Westminsterského parlamentního systému. Má tři formy řízení: legislativu, exekutivu a soudní moc. Prezident je hlavou státu a má z velké části reprezentativní úlohu, která zahrnuje interpretování ústavy, podepisování zákonů, udělování milostí a vyhlašování stavu nouze. Je i vrchním velitelem Indických ozbrojených sil. Prezident a viceprezident jsou voleni nepřímo voliči na pětileté období.

Premiér je předsedou vlády a má nejvíce výkonných pravomocí. Je volen zákonodárci politických stran nebo koalicí majících parlamentní většinu a slouží pět let. Ústava otevřeně nestanoví funkci zástupce předsedy vlády, ale tato možnost byla občas praktikovaná. Zákonodárný sbor Indie je dvoukomorový parlament, který se skládá z horní komory zvané Rádžja Sabhá (Rada států), a dolní sněmovny zvané Lók Sabhá (Sněmovna lidu). Rádžja Sabhá má 245 členů a je volena nepřímo voliči na funkční období šesti let. Lók Sabhá má 545 členů a je volena přímo lidovým hlasováním na pětileté období a je ustavující složkou politické síly a vládního seskupení. Všichni indičtí obyvatelé nad 18 let mají právo volit. Premiér předsedá Radě ministrů.

Exekutiva je zastoupena prezidentem, viceprezidentem a ministerským kabinetem, vedeným předsedou vlády. Každý ministr spravující ministerský úřad musí být členem jedné z komor parlamentu. V indickém parlamentním systému je výkonná moc podřízená zákonodárné. Nezávislá soudní moc Indie se skládá z Nejvyššího soudu v čele s předsedou Nejvyššího soudu v Indii. Nejvyšší soud má dvě, prvostupňovou jurisdikci nad spory mezi státy a odvolací jurisdikci nad vrchními soudy. Indie má 18. odvolacích vrchních soudů a každý má jurisdikci nad svazovým státem nebo skupinou menších svazových států. Každý z těchto států má odstupňovaný systém nižších soudů. Případný konflikt mezi legislativou a justicí je přenechán prezidentovi.

V čele země stojí strana Indický národní kongres (INC), která si udržuje svůj vliv už od vzniku nezávislé Indie. INC, často vedená členem rodiny Nehrú - Gándhí, se těšila parlamentní většině s výjimkou krátkých období během 70. a 80. let. Mezi lety 1996 a 1998 nastalo období politické nestability a vláda byla nejprve sestavena pravicovou nacionalistickou stranou Bháratíja džantá (BJ) a později levicovou koalicí United Front. V roce 1998 BJ s menšími regionálními stranami vytvořila Národně demokratickou alianci (NDA) a stala se první nekongresovou stranou, která dokončila celé pětileté volební období. Ve volbách v roce 2004 zvítězila Národní kongresová strana a získala dostatečný počet křesel, aby mohla vytvořit koalici s pomocí levicových stran.

Zahraniční vztahyEditovat

Indie si udržuje přátelské vztahy s většinou zemí, ale roky, které následovaly po vyhlášení nezávislosti, jsou poznamenány neustálými konflikty s Pákistánem a Čínou o území Kašmíru a Arunáčalpradéše. Během studené války se Indie pokusila udržet si svou neutralitu a byla jedním ze zakládajících členů Hnutí nezúčastněných zemí. Po čínsko-indické válce v roce 1962 se zlepšily vzájemné vztahy Indie se Sovětským svazem, což ale narušilo vztahy se Spojenými státy. Stav se opět ustálil po skončení studené války. Současně přátelské nabídky předkládané Indickou vládou posílily vztahy se Spojenými státy, Čínou a Pákistánem. V ekonomické sféře má Indie blízký vztah s jinými rozvojovými zeměmi v Jižní Americe, Asii a Africe, hlavně s Brazílií a Mexikem. Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech. Více než 55 000 indických příslušníků bojových a policejních sil sloužilo ve 35 mírových misích Spojených národů. Indie je také součástí BRICS.

Obrana a bezpečnostEditovat

 
Balistická raketa středního dosahu Agni-II
 
Indické stíhací letouny Su-30MKI

Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a dalších pomocných složek. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident. Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně, tento typ zbraní vyvinula také Indie. První jadernou zkoušku provedla v roce 1974. Vlastní balistické rakety nesoucí jaderné hlavice.

V roce 2010 se Indie stala největším světovým importérem zbraní. Dovezla přitom zbraně za 3,3 miliardy dolarů. Hlavním zahraničním dodavatelem je Rusko, se kterým země spolupracuje na řadě zbrojních programů (např. stíhací letouny Su-30MKI, protilodní střely BrahMos). Moderní zbraně vyvíjí rovněž domácí společnosti, například Defence Research and Development Organisation (DRDO) a Hindustan Aeronautics (HAL), které tím postupně snižují závislost země na dodávkách ze zahraničí. Domácí zbraňové systémy zastupují například stíhací letouny HAL Tejas, vrtulníky HAL Dhruv, balistické rakety Agni, tanky Arjun či torpédoborce třídy Delhi. Vyvíjí například dvě letadlové lodě třídy Vikrant a jaderné raketonosné ponorky třídy Arihant.

Administrativní děleníEditovat

 
Džódhpur v indickém státě Rádžasthán

Vizte též hlavní články:

Indická republika je rozdělena na 29 spolkových států (anglicky state, pl. states, hindsky प्रांत / prāmt) s vlastní volenou vládou, 7 Svazových teritorií (anglicky union territory, pl. union territories, hindsky केन्द्रीय सरकार / kendrīya sarkār) včetně území hlavního města a téměř 593 okresů (district, pl. districts).

Spolkové státyEditovat

Indický oceánBengálský zálivAndamanské mořeArabské mořeLakadivské mořeSiačenAndamany a NikobaryČandígarhDádra a Nagar HavélíDaman a DíuDillíLakadivyPuduččériPuduččériPuduččériÁndhrapradéšArunáčalpradéšÁsámBihárČhattísgarhGoa (stát)GudžarátHarijánaHimáčalpradéšDžammú a KašmírDžhárkhandKarnátakaKéralaMadhjapradéšMaháráštraManípurMéghálajMizórámNágálandUrísaPaňdžábRádžasthánSikkimTamilnáduTripuraUttarpradéšUttarákhandZápadní BengálskoAfghánistánBangladéšBhútánBarmaČínaNepálPákistánSrí LankaTádžikistánDádra a Nágar HavélíDaman a DíuPuduččériPuduččériPuduččériPuduččériÁndhrapradéšGoa (stát)GudžarátDžammú a KašmírKarnátakaKéralaMadhjapradéšMaháráštraRádžasthánTamilnáduPákistánSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí LankaSrí Lanka 
Rozklikávací mapa 28 států a 7 svazových teritorií Indie
č. stát kód hlavní město
1 Ándhrapradéš AP Vidžajaváda
2 Arunáčalpradéš AR Itánagar
3 Ásám AS Dispur
4 Bihár BR Patna
5 Čhattísgarh CG Rájpur (dočasné)
6 Góa GA Panadží
7 Gudžarát GJ Gándhínagar
8 Harijána HR Čandígarh (též hl. m. Pandžábu)
9 Himáčalpradéš HP Šimla
10 Džammú a Kašmír JK Šrínagar (letní), Džammú (zimní)
11 Džhárkhand JH Ráňčí
12 Karnátaka KA Bengalúru
13 Kérala KL Tiruvanantapuram
14 Madhjapradéš MP Bhópál
15 Maháráštra MH Bombaj
16 Manípur MN Imphál
17 Méghálaja ML Šillong
18 Mizóram MZ Ajzavl
19 Nágáland NL Kóhíma
20 Urísa či Udíša OD Bhuvanéšvar
21 Paňdžáb PB Čandígarh (též hl. m. Harijány)
22 Rádžasthán RJ Džajpur
23 Sikkim SK Gangtok
24 Tamilnádu TN Čennaj
25 Telangána TS Hajdarábád
26 Tripura TR Agartala
27 Uttarpradéš UP Lakhnaú
28 Uttarákhand UK Déhrádún (dočasné)
29 Západní Bengálsko WB Kalkata

Svazová teritoria

    A. Andamany a Nikobary
    B. Čandígarh
    C. Dádra a Nágar Havélí
    D. Daman a Díu
    E. Lakadivy
    F. Území hlavního města Dillí
    G. Puduččéri

GeografieEditovat

Související informace naleznete také v článku Geografie Indie.
 
Fyzická mapa Indie

Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8° až k 37° severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím; indický subkontinent, který směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským mořem, na východě Bengálským zálivem. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga a Brahmaputra.

GeologieEditovat

Geologicky lze povrch Indie rozdělit od jihu k severu na tři hlavní části: stará centrální krystalická Dekánská plošina (též Dakkhin), Indoganžská nížina a velehorská oblast na severu. Dekánská plošina, která je rozčleněná zlomy a poklesy, se mírně svažuje od pohoří Západní Ghát na západě k Východnímu Ghátu na východě. Mezi Dekánskou plošinou a velehorami se rozkládá rozlehlá Indoganžská nížina.

Na západě od nížiny leží stepní a pouštní oblast Thár, vyplněná koryty občasných toků a písečnými přesypy. Na severovýchodě a severu státu se vypíná předhůří Siválik a mohutné velehorské masivy Himálaje a Karákoramu, pokryté horskými ledovci. Právě v pohoří Karákoram se nachází nejvyšší hora Indie a druhá nejvyšší hora světa K2, měřící 8611 m n. m. Tyto velehory vznikly tektonickým vyzdvižením povrchu, kdy se podsunula Indická litosférická deska pod Asijskou.

Současný tvar získaly třetihorním alpínsko-himálajským vrásněním. Ve východní části země se táhnou hraniční pohoří, jako jsou Patkai Range a Letha Range, které přesahují 3800 m n. m. a náhorní plošina Khasi Hills.

EkonomikaEditovat

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Indie.

Indie má velké přírodní bohatství. Díky úrodné půdě a příhodnému klimatu má dobré podmínky pro pěstování velkého množství zemědělských plodin, produkce potravin a dalších surovin. Přesto se země potýká se značnou částí obyvatel žijících v chudobě, včetně velkého množství podvyživených dětí. Občasné přírodní katastrofy jako krutá sucha, zemětřesení a povodně situaci dále zhoršují. Mezi hlavní problémy zemědělství patří eroze půdy, rapidní snižování úrovní spodních vod a nadměrné vyčerpávání živin půdy intenzifikovaným zemědělstvím s přílišným používáním chemikálií.

ZemědělstvíEditovat

 
Orba v západním Bengálsku
 
Slumy stojící v těsném sousedství komerční výstavby

Rozloha zemědělské půdy v Indii je sice rozsáhlá, ale značná část z ní není přirozeně úrodná. Od roku 1947, kdy Indie získala nezávislost, se mnoho podniklo k posílení zemědělské produkce: především byly postaveny různé zavlažovací systémy, jejichž úkolem je přivádět vodu do suchých oblastí. Zemědělská hospodářství jsou však rodinná a tedy příliš malá na to, aby mohla obhospodařovat větší území a využívat moderní stroje a technologie. Navíc se mnoho těchto farem ještě zmenšuje, neboť hindské zákony stanoví, že půda se po smrti rodičů rozděluje rovným dílem mezi děti. Někteří Indové chtějí změnu, aby statky mohly být větší a produktivnější. Mezi nejvýznamnější pěstované plodiny patří rýže, bavlna, juta, moruše, obilniny (hlavně pšenice a proso), subtropické a tropické ovoce (banány, citrusy, mango). Dále se pěstují fazole, ořechy, čajovník, sezamová semínka a betelové ořechy. 62 % obyvatelstva se živí zemědělstvím. Indická vláda se snaží o rozvoj zaostalých oblastí země tak, že přenáší továrny do méně obydlených oblastí Indie s úmyslem podpořit tam podnikatelskou infrastrukturu a zvýšit počet pracovních míst.

Úrodu měly zvýšit i experimenty s novými geneticky modifikovanými semeny a hnojivy, avšak tyto pokusy nejen že nezvýšily zemědělskou produkci, ale z velké části podryly tradiční trvale udržitelné indické zemědělství.[25] V roce 2002 dostala nadnárodní korporace Monsanto povolení uvést do Indie bavlnu (BT cotton) geneticky modifikovanou o původně bakteriální toxin ničící parazity, kteří se na bavlně vyskytují. Produkce bavlny v Indii se sice významně zvýšila, ale mnoho indických rolníků se záhy ocitlo v bezvýchodné situaci, kdy jsou nuceni vynakládat stále více z klesajících výnosů do hnojiv, pesticidů a insekticidů pro udržení produkce. Finanční tíseň a dluhy dohnaly překvapivě velké množství indických zemědělců až k sebevraždě – odhaduje se, že mezi lety 1997 a 2008 si jich vzalo život kolem 200 tisíc.[26][27][28]

 
Práce na rýžovém poli v Tamilnádu

Ke konci 20. století se v Indii rozvinula distribuční síť základních potravin (PDS – Public Distribution System), která řešila nerovnoměrné zásobování, kdy některé regiony Indie byly v relativní hojnosti, zatímco jiné trpěly nedostatkem. Univerzální systém potravinové distribuce indickým zemědělcům zaručoval odbytiště pro plodiny, které vypěstují; stejně tak v jeho rámci existovala obdoba přídělového systému potravin. Vedle toho funguje Food Corporation of India[29] distribuující základní potraviny do i těch nejzapadlejších vesniček v celé Indii a za dotované ceny. Koordinuje tak největší potravinový program v Indii a co do celkového množství potravin (v roce 2008 přes 60 mil. obilí a rýže) i na světě. V roce 1997 však Světová banka donutila Indii první z těchto systémů zrušit a druhý výrazně omezit, protože oba zásadně zasahovaly do volného trhu s obilím, rýží a ostatními obchodovanými potravinami.[30][31]

PrůmyslEditovat

Od 50. let 20. století[zdroj?] změnil průmysl indická města. Vedle tradičních výrobků, např. bavlny a hedvábí, se vyrábějí těžké stroje a elektrické zboží. Bohatá ložiska ropy a uhlí poskytují energii továrnám a vyrábějí více než polovinu elektrické energie, která se v zemi spotřebuje (o importu energie vyjednává indická vláda ve velkých projektech jako např. Transafghánský plynovod). Během posledních zhruba tří dekád se také zvýšil význam služeb a čím dál více Indů pracuje v cestovním ruchu, bankovnictví a spojích. V zahraničí jsou Indové a jejich firmy úspěšní v oblasti IT, talentovaní indičtí vědci si nezřídka volí kariéru v Silicon Valley nebo prestižních amerických vědeckých ústavech; fenoménem se též stal outsourcing indických telemarketerů a telefonních operátorů pro větší americké korporace – zejména v první dekádě 21. století. Ve stejné době se o potenciálu Indie (stejně jako Číny) začíná mluvit jako o obrovském „vynořujícím se trhu“ s pevně rostoucí ekonomikou, zvyšující se životní úrovní i kupní silou více než miliardy jejích obyvatel. Od roku 2001 se Indie stala součástí volného hospodářského uskupení známého pod akronymem BRICS.

Bhópálská katastrofa v chemické továrně patřící americké společnosti Union Carbide, která postihla na půl milionu lidí, je největší průmyslovou katastrofou v dějinách.[32]

EnergetikaEditovat

Vzhledem k tomu, že sama nemá na svém území velká naleziště ropy, je Indie třetím největším dovozcem této důležité suroviny na světě. Indické hospodářství zaznamenalo v roce 2018 podle oficiálních údajů růst HDP o více než 6 %, a spotřeba ropy roste rok od roku. V rozpočtovém roce končícím 31. března 2019 dovezla Indie v hodnotovém vyjádření o 25 % více ropy než v roce předešlém a zaplatila za tyto dovozy 109 miliard dolarů. 10 % veškeré dovážené ropy je do Indie přepravováno po moři z Íránu; ve druhém čtvrtletí 2018 to bylo 699 000 barelů denně.[33]

Věda a technikaEditovat

Árjabhata je jeden ze zakladatelů velké indické matematické tradice, vůbec první indický matematik, jehož dílo se jmenovitě dochovalo. Kolem roku 499 vydal své nejslavnější dílo Árjabhatíja. Byla po něm pojmenována první indická vesmírná sonda vypuštěná roku 1975. Největším z následovníků Árjabhaty byl Brahmagupta, který ve své knize Brāhmasphuṭa-siddhānta z roku 628 jako první zavedl nulu jako plnoprávnou číslici. Ve 12. století přišel další velký indický matematik, Bháskara II., který je též zván "otec desítkové soustavy". Ale i moderní matematika si udržela v Indii vysokou úroveň, jak dokazuje dílo Šrínivása Rámanudžana z počátku 20. století, nebo Srinivasy Varadhana, který proslul svými příspěvky k teorii pravděpodobnosti, zvláště vytvořením sjednocené teorie velkých odchylek, za což roku 2007 obdržel prestižní Abelovu cenu. Indický původ má i Akshay Venkatesh, nositel Fieldsovy medaile. V Indii se narodil také britský matematik Augustus De Morgan.

Matematická tradice vyživila i vynikající výsledky v astronomii a fyzice: Varáhamihira patřil k nejvýznamnějším astronomům starověku. Chandrasekhara Venkata Raman dostal v roce 1930 Nobelovu cenu za fyziku, za výsledky při studiu rozptylu světla a za objev tzv. Ramanova jevu. V roce 1983 získal stejné ocenění Subrahmanyan Chandrasekhar, zejména za objev a výpočet tzv. Chandrasekharovy meze, stanovující maximální možnou hmotnost tzv. bílého trpaslíka. Šatendranáth Bose významně přispěl ke kvantové teorii a byla po něm pojmenována částice boson. Fyzik Džagadíščandra Bose jako první člověk použil polovodič k detekci radiového signálu. Homi Jehangir Bhabha je otcem indické atomové bomby. Astrofyzik Meghnad Saha definoval tzv. Sahovu rovnici, jeho kolega Jayant Narlikar vyvinul teorii konformní gravitace, běžně známou jako Hoyleova–Narlikarova teorie, což je v zásadě syntéza Einsteinových teorií relativity a Machova principu. Významným počítačovým vědcem současnosti je Subhash Kak. Raj Reddy získal Turingovu cenu, nejprestižnější ocenění v informatice a počítačové vědě.

Již starověký autor Sušruta je označován za "otce chirurgie". Vátsjájana, autor staroindické příručky Kámasútra, může být považován za zakladatele sexuologie. Har Gobind Khorana získal roku 1968 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, a to za vysvětlení procesu řízení syntézy proteinů v buňkách sekvencemi nukleotidů v nukleových kyselinách. Venkatraman Ramakrishnan obdržel v roce 2009 Nobelovu cenu za chemii za objasnění struktury a funkce ribozomů - buněčných „továren na bílkoviny“. Chemička Asima Chatterjeeová dosáhla výborných výsledků v oblasti získávání léčivých látek z rostlin.

Starověký autor Čánakja je jedním ze zakladatelů sociálních věd, jeho dílo Arthašástra je jedno z vůbec nejstarších děl, které pojednává o správě a uspořádání státu a je často srovnáváno s Machiavelliho Vladařem. Základy lingvistiky položil Pánini. Nejvýznamnějším indickým sociálním vědcem současnosti je Amartya Sen, jenž roku 1998 dostal Nobelovu cenu za ekonomii, především za své práce o teorii lidského rozvoje, státu blahobytu a mechanismech vzniku chudoby. Shiyali Ramamrita Ranganathan posunul vývoj v knihovnictví. V oblasti současných kulturálních studií má značný kredit Gayatri Chakravorty Spivaková. Na liberální levici je také oblíbené dílo feministky a environmentalistky Vandana Shivaové.

KosmonautikaEditovat

 
Indický kosmonaut Rákéš Šarma

V srpnu 1969 byla založena Indická kosmická agentura (anglicky ISRO – Indian Space Research Organisation). Dnes v ní pracuje kolem 20 tisíc lidí a řídí několik misí současně.

14. listopadu 2008 dopadla na povrch Měsíce první indická sonda. Oddělila se z družice Čandraján-1, která byla ze Země vyslána 22. října 2008.[34] Indie se tak stala další mocností, která dokázala přistání na Měsíci zvládnout.

Indický solární program plánuje výstavbu solárních zařízení o výkonu 200 gigawattů do roku 2050, zhruba o třetinu více než byla celková indická energetická výrobní kapacita v roce 2009. Projekt má přinést až 100 tisíc nových pracovních míst a po svém dokončení zabránit každoročně emisím asi 434 milionů tun oxidu uhličitého. Celkové náklady jsou odhadovány asi na 20 miliard dolarů.[35]

Mars Orbiter Mission je mise ISRO, která má za cíl pomocí sondy Mangalaján průzkum planety Mars, zejména její atmosféry. První plánování pro ni byla započata už v roce 2010 a indická vláda ji schválila v roce 2012. Její rozpočet je 4,54 miliardy INR, což je (relativně malých) 74 milionů dolarů.[36]

ObyvatelstvoEditovat

Související informace naleznete také v článcích Demografie Indie, Indové, Jazyky Indie a Náboženství v Indii.
 
Mapa hustoty zalidnění a indických železnic, dobře patrná hustě osídlená Indoganžská nížina
 
Sikhský poutník u Zlatého chrámu v Amritsaru
 
Hinduistická svatba

S 1 210 193 422 obyvateli podle sčítání v roce 2011 je Indie druhá nejlidnatější země. Mezi lety 2001–2011 její populace vzrostla o 17,64% v porovnání s předchozí dekádou (1991–2001), kdy byl růst 21,54%. V roce 1951 žilo v Indii podle sčítání 361 milionu lidí.[37]

Indie je země, ve které žije velké množství různých etnických skupin a hovoří se v nich asi tisíci jazyky a nářečími. Jsou zde dvě hlavní jazykové rodiny: Indoíránská (hovoří ji asi 74% populace) a drávidská (24%). Mezi další používané jazyky patří austroasijské a sinotibetské jazyky. Úředními jazyky na federální úrovni je hindština a angličtina. Každý stát federace si dále stanovuje svůj úřední jazyk, díky čemuž je v Indii přes dvacet oficiálně uznaných jazyků k místní úřední komunikaci (tzv. "recognized languages"). Kromě nich se však mluví řadou místních dialektů a kmenových jazyků.

Obyvatelé také vyznávají mnoho různých náboženství, skoro čtyři pětiny (79,8%) z nich jsou hinduisté, následovaní 14,23% muslimů. Mezi zbývající patří křesťané s 2,3%, sikhové s 1,9%, buddhisté (0,70%) a džinisté (0,36%).[38] Podle hinduistické tradice se lidé rodí do sociálních vrstev zvaných kasty. Přísná náboženská pravidla přikazují každé kastě, co má jíst, co si oblékat i jakou vykonávat práci. Mimo toto rozdělení na samém dně indické společnosti stojí nedotknutelní, ke kterým náleží asi 160 milionů Indů.[39]

Rodinná pouta jsou v Indii velmi důležitá a na sňatek se často pohlíží spíše jako na spojení dvou rodin než jako na svazek dvou lidí. Je zvykem, že rodiče vybírají svým dětem životní partnery.[zdroj?] Dnes se někteří Indové snaží tato pravidla odstranit a povzbuzují mladé lidi, aby si sami hledali manžela či manželku.

Život v mnoha indických vesnicích se po staletí nezměnil. Lidé si chodí každý den pro vodu do studně a osvětlují si domovy olejovými lampičkami. Avšak v závislosti na růstu hospodářské úrovně se do stále více vesnic zavádí voda a elektřina. 41 % všech chudých lidí světa ale stále žije v Indii.

I Indie zaznamenává fenomén, kdy obyvatelé vesnic přicházejí ve stále větší míře do měst (urbanizace). Ve městech se velký počet obyvatel tísní v přeplněných chatrčích na předměstích, zatímco mnoho bohatších Indů žije v oblastech, kde je patrný silný západní vliv. Někteří lidé nosí oblečení podle západní módy, jiní dávají přednost tradičním oděvům. Například mnoho Indek nosí jasně barevná sárí a bindí. Společenský život se v Indii soustřeďuje na náměstí. Jsou neustále zaplněna lidmi, kteří si sem chodí vyměňovat novinky a názory za zvuků hlasitě hrající populární hudby, klaksonů aut a volání pouličních prodavačů.[zdroj?] V posledních letech došlo v Indii právě díky stěhování lidí do měst k rapidnímu růstu mnohých měst. Díky tomu tak má Indie mnoho sídel s více než milionem obyvatel. Životní úroveň většiny lidí v těchto oblastech však není vysoká. Mezi lety 1991 a 2001 vzrostl podíl Indů žijících v městský oblastech o 31,2 %, nicméně v roce 2001 žilo nadále přes 70% obyvatel na venkově.

Někteří tradiční indičtí zemědělci – jsou to zejména pěstitelé bavlny a sójových bobů – v rostoucí míře přecházejí na pěstování geneticky modifikovaných potravin, kdy od zahraničních korporací (Monsanto) kupují GM semena a ad hoc vyvinuté herbicidy (Roundup).[zdroj?]

KulturaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Indická kultura.
 
Socha Maitréji v klášteře Thikse Ladakhu v Indii. Náboženství hinduismus a buddhismus vznikla na území Indie.[40]
 
Tanec Odísí

Indie má bohaté a unikátní kulturní dědictví a dokázala si zachovat své tradice i přes přebírání nových zvyků a myšlenek, od útočníků i imigrantů. Množství zvyků, jazyků a monumentů je důkazem vzájemného míchání vlivů během staletí. Například slavný Tádžmahal je příkladem islámem inspirované architektury, která byla zděděna po Mughalech. Je výsledkem synkretické tradice, která kombinuje elementy ze všech částí země. Indická společnost je široce pluralitní, mnohojazyčná a mnohonárodnostní.

Indické tradiční oblečení se liší mezi jednotlivými regiony, ať už barvami nebo styly. Záleží na různých faktorech, jako třeba na podnebí. Nejpopulárnější oděv pro ženy se nazývá sárí, nejtradičnějším oděvem mužů je dhótí (řasená bederní rouška).

Vzdělání je vysoce ceněno ve všech socioekonomických vrstvách obyvatelstva. Tradiční indické hodnoty jako rodina jsou vysoce respektovány a považovány za posvátné, ačkoli městské rodiny začínají preferovat rodinu dvou partnerů z důvodů socioekonomických omezení daných systémem skupinové rodiny. Náboženství v Indii je velmi společenskou událostí se spoustou praktik prováděných s okázalostí a vitalitou a je nedílnou součástí každodenního života.

LiteraturaEditovat

Typickým rysem indické literatury od počátků až do moderní éry je, že existuje jen neostrá hranice mezi ní a náboženstvím a filozofií. První literární památky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. K nejvýznamnějším starověkým autorům, tvořícím ponejvíce v sanskrtu, patří Kálidása, Válmíki, Vjása, Nágárdžuna, Ádi Šankara, Kabir, Pataňdžali či Ašvaghóša.

Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu je bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Na rozšíření indické kultury na západ měl v 19. století lví podíl básník Svámí Vivékánanda a později Džiddú Krišnamúrti a Paramahansa Jógánanda. Z moderní indické muslimské literatury nejvíce vynikli Muhammad Iqbal, Kazi Nazrul Islam, z té starší perské Amír Chosrau Dihlaví. Persky a urdsky psal básník Mirzá Ghálib. Klasiky hindskými jsou prozaik Prémčand či básnířka Mírábáí. Klasiky sanskrtu jsou Gosvámí Tulsídás či Madhva, pándžábštiny Amrita Pritamová.

Indickými rodáky byli i anglicky píšící prozaici Rudyard Kipling, William Makepeace Thackeray a Salman Rushdie. I někteří v Indii žijící autoři volili pro svá díla angličtinu, jako např. Šrí Aurobindo, Saródžiní Naidúová, nebo v současnosti Arundhati Roy, jediná nositelka britské Man Bookerovi ceny žijící trvale v Indii. Další indickou držitelkou je například Kiran Desaiová, ta ale žije ve Spojených státech, Aravind Adiga má zase australské občanství. Průkopníkem návratu indické literatury k angličtině byl R. K. Narayan. Ve Spojených státech se značnému uznání těší novinář a komentátor Fareed Zakaria.

Výtvarné uměníEditovat

Ilustracemi k moderním vydáním eposů Mahábhárata a Ramajána se proslavil malíř Rádža Ravi Varma, jeho kresby indickou kulturou zcela prostoupily. Nejproslulejším indickým moderním malířem je Amrita Šer-Gilová, průkopnice moderní malby v Indii, narozená v Budapešti. Sochař Anish Kapoor se proslavil svými abstraktními skulpturami s lesklými povrchy. Jako druhý Ind v historii (po Ravi Šankarovi) obdržel prestižní japonské ocenění Praemium Imperiale.[41]

Balkrišna Doši získal roku 2018 architektonickou Pritzkerovu cenu, zvanou též "Nobelova cena za architekturu".[42]

FilmEditovat

Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako "Bollywood".[43] Jako prvnímu z indických filmařů se světového úspěchu podařilo dosáhnout Satyajitu Rayovi, který roce 1957 získal Zlatého lva za nejlepší film na festivalu v Benátkách, za drama Nezdolný. Roku 1973 získal Zlatého medvěda na Berlinale za snímek Vzdálené hřmění.

Hereckými legendami Bollywoodu jsou Rádž Kapúr, Amitabh Bachchan či Pran Krishan Sikand. V současnosti je to například Shahrukh Khan, z žen Priyanka Chopra (též Miss World 2000) či Aishwarya Rai (též Miss World 1994).

HudbaEditovat

Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární hudba se rozvíjí také, zvláště v součinnosti s bollywoodským filmem. Playbackovým zpěvem ve filmech proslula zvláště Lata Mangeškar. Nazpívala 50 000 písní do více než tisícovky indických filmů, v 36 indických i jiných jazycích. Jejím mužským protějškem byl Mohammed Rafi. Známý je spor těchto dvou umělců, kdo z nich má právo na zapsání do Guinnessovy knihy rekordů za největší počet nahraných písní. Jako skladatel bollywoodské hudby začínal Allah Rakha Rahman, jenž se ovšem prosadil i v Hollywoodu (Milionář z chatrče), za což drží dva Oscary. Nástroj sitár po celém světě zpopularizoval Ravi Šankar (proslavily se i jeho dvě dcery Anouška Šankarová a Norah Jones, obě se však již narodily v cizině, Anouška v Londýně a Norah v New Yorku).[44] S jiným nástrojem - sarangi - Šankara napodobil Ram Narayan.

V oblasti klasické hudby došel značné vážnosti dirigent Zubin Mehta, který působil s řadou velkých symfonických orchestrů po celém světě. Padesát let byl šéfdirigentem Izraelské filharmonie.[45] Narodil se v Bombaji a je párského původu. Jeho synovec Bejun Mehta je operní pěvec (kontratenor) a je občanem USA.

V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid.

Sporty a hryEditovat

 
Indický hokejový tým, který na letních olympijských hrách v roce 1936 získal zlato

Národní sport Indie je pozemní hokej, velmi populárním je kriket, dále kulečník, střelba, badminton. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem již fotbal.

Indie se zúčastnila již druhých olympijských her roku 1900 v Paříži (indický Brit Norman Pritchard zde získal dvě stříbrné medaile, v běhu na 200 metrů a v běhu na 200 metrů překážek, přičemž ta první byla vůbec první olympijskou medailí pro Asii v historii). Ovšem pak následovala v účastech pauza až do roku 1920. Od té doby se Indové účastní všech letních her, nepravidelně pak zimních (prvně roku 1964). Celkem si Indie z olympiád přivezla 9 zlatých medailí, z toho osm bylo z mužského turnaje v pozemním hokeji (1928, 1932, 1936, 1948, 1952, 1956, 1964, 1980). V letech 1928–1956 bylo postavení mužské indické reprezentace zcela neotřesitelné. Legendárním pozemním hokejistou byl Dhyan Chand. Prvním a dosud jediným individuálním sportovcem, který si přivezl z OH kov nejcennější, se v roce 2008 stal sportovní střelec Abhinav Bindra.[46] Právě ve střelbě a také zápasu jsou Indové na OH po pozemním hokeji nejúspěšnější. Stříbrnou medaili na hrách v Riu roku 2016 získala badmintonistka Pusarla Venkata Sindhuová, která má dvě stříbra i z mistrovství světa. Popularita badmintonu v Indii prudce vzrostla v 80. letech 20. století, Prakaš Padukone se stal první indickou světovou jedničkou v tomto sportu roku 1980, roku 2018 se to znovu povedlo Srikanthu Kidambimu, mezi ženami pak v roce 2015 Saině Nehwalové.

Nejúspěšnějším indickým tenistou je Leander Paes, deblová světová jednička a vítěz všech čtyř grandslamových turnajů ve čtyřhře. Má i bronzovou medaili z dvouhry z olympijských her v Atlantě roku 1996. Také tenistka Sania Mirzaová byla deblovou specialistkou a světovou jedničkou, vyhrála ve čtyřhře Wimbledon, US Open i Australian Open.

Velice populární je v Indii kriket, Sačin Tendulkar patří k nejslavnějším kriketistům světa. Indická kriketová reprezentace vyhrála mistrovství světa dvakrát (1983, 2011).[47] Také kulečník přinesl Indii mezinárodní úspěch, mistrem světa byli Wilson Jones, Michael Ferreira, Geet Sethi a Pankaj Advani, který má na kontě dokonce 21 titulů mistra světa. Indie mě také silné zastoupení v šachu s několika hráči s mezinárodním statusem včetně Višvanáthana Ánanda, který se stal světovým šampionem.

Satnam Singh je prvním Indem v americké basketbalové lize NBA, Jeev Milcha Singh prvním indickým golfistou v PGA European Tour, Narain Karthikeyan prvním indickým jezdcem Formule 1.[48]

Tradiční domorodé sporty jsou polo, kabadi a gilli-danda, které se hrají v celé zemi. Šachy a badminton dle tradice vznikly v Indii. Formule 1 se také těší popularitě, i když jen v městských oblastech. Stále populárnější je také fotbal, Indie má dvě nejvyšší ligové soutěže, I-League (založena 2007) a Indian Super League (2014), a ty již dokázaly přitáhnout řadu vynikajících hráčů z celého světa.[49] Indická fotbalová reprezentace v současnosti nedosahuje mezinárodních úspěchů, ačkoli se v roce 1956 jako první asijský tým probojovala do semifinále olympijského turnaje.

Dvakrát již Indie pořádala Asijské hry (1951, 1982).

KuchyněEditovat

 
Indický vegetariánský pokrm: placka naan, rýže, jogurtová omáčka raita, čočkový dál

Indická kuchyně je neobyčejně rozmanitá; ingredience, koření a kuchařské metody se liší každým regionem. Některé postupy indické kuchyně, zejména kombinace jednotlivých surovin, se vyvíjely v součinnosti s tradičním lékařstvím ajurvédou.

Jídlo se často peče či vaří v hliněné peci tandúr. Rýže a pšenice tvoří základní potravinovou složku v zemi. Používají se také různé druhy čočky, k oblíbeným surovinám patří též baklažán (lilek) nebo cizrna. Požívání masa se liší podle náboženství. Hinduisté nikdy nejedí hovězí maso, příslušníci vyšších hunduistických kast jsou většinou úplní vegetariáni. Těmi jsou i džinisté, buddhisté, a často také indičtí křesťané. Sikhové nedjedí hovězí, muslimové vepřové. Pouze pársové nejsou ve stravování nijak limitováni.

Typickým kořením je kari, kurkuma, zázvor, koriandr, kardamon či čertovo lejno, specifickými indickými kořenícími směsi jsou čát masála a garam masala. Na jihu Indie se k dochucování užívá kokos nebo kokosové mléko. Často se též používá přepuštěné máslo ghí. Základní jídlo nezřídka doplňuje omáčka čatní, často velmi pikantní, nebo výrazné chuti. Jejím základem je mango, ale i rajčata, papriky, nebo jablka. Alternativou je jogurtová omáčka raita. Zejména ve střední Indii jsou přílohou často placky – čápátí, naan a jiné.

Známými indickými jídly jsou luštěninová kaše dál, pečené taštičky plněné zeleninou nebo luštěninami zvané pakora, tvarohový sýr panir, špenát se sýrem zvaný ság, plněné taštičky samosa (obvykle trojúhelníkového tvaru), rýžový pokrm birjání, grilované maso kabáb (zejména muslimské jídlo), celosvětově známé ragú zvané kari, kuličky z masa zvané kofta, pečené kuře tandoori, jihoindická vepřová specialita vindaloo, kuřecí pokrm tikka masala. Existuje také mnoho sladkých dezertů, například rýžový nákyp zarda. Typické pro indickou kuchyni je kombinování pálivé a sladké chuti.[50]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. http://www.constitution.org/cons/india/preamble.html Preambule indické ústavy v angličtině (constitution.org)
  3. http://lvisingr.czweb.org/stazeni/atm/indie.rtf
  4. Archivovaná kopie. www.voltaire.netkosice.sk [online]. [cit. 2011-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-25. 
  5. https://www.indiaculture.nic.in/rock-shelters-bhimbetka
  6. harappská kultúra. Encyclopaedia Beliana [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. http://www.osel.cz/1905-protoindicke-pismo-bylo-objeveno-take-v-jizni-indii.html
  8. Védská kultura. leporelo.info [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  9. Mahádžanapady. leporelo.info [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  10. MILTNER, Vladimír. Vznik a vývoj buddhismu. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. 376 s. ISBN 978-80-7429-156-2. (česky) 
  11. WERNER, Karel. Džinismus jako spásná nauka, světový názor a náboženství. 1. vyd. Bratislava: CAD Press, 2013. 221 s. ISBN 978-80-88969-63-1. (česky) 
  12. Krutovláda světí prostředky: Proč získal vládce Ašóka přízvisko Strašlivý?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-08-04 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Ottův slovník naučný/Akbar – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  14. Nelítostný postrach Indie: Čím děsil císař Aurangzéb svou zemi?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-09-21 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Když firma spojí své zájmy se zájmy národa. Hospodářské noviny [online]. 2011-12-22 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  16. 4 nejhorší hladomory v historii. Co za ně mohlo?. Prima Zoom [online]. 28. ledna 2018. Dostupné online. 
  17. 11. 5. 1857: Velké indické povstání. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  18. Velké indické povstání. leporelo.info [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  19. Gándhí dokázal, že uspět lze nenásilnou politikou. ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  20. Solným pochodem přiměl Gándhí britské úřady jednat. ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize [online]. [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  21. Největší hladomory: Mao a Stalin vyhladověli tolik lidí jako sucho. iDNES.cz [online]. 2011-08-27 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  22. Před 70 lety vznikla samostatná Indie, nezávislost spustila obří migraci. iDNES.cz [online]. 2017-08-15 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  23. 60 let nezávislosti Indie. ČT24 - Česká televize [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (česky) 
  24. "Masakr v indickém Ásámu. Separatisté zabili nejméně 56 lidí". Česká televize. 24. prosince 2014.
  25. GM cotton has not improved yields, but has ruined sustainable agriculture and caused suicides in India. healthimpactnews.com [online]. [cit. 2011-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-17. 
  26. The BT cotton suicide belt - thousands of cotton farmers in India are killing themselves in their fields
  27. A Growing Problem: Is There a Future in India for Genetically Modified Seeds?
  28. India's hidden climate change catastrophe: Over the past decade, as crops have failed year after year, 200,000 farmers have killed themselves
  29. {title}. fciweb.nic.in [online]. [cit. 13-08-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-12-2012. 
  30. World Bank dictates India’s food policy
  31. Dying In Abundance
  32. Nultá hodina v Bhópálu. Katastrofa se blížila dlouho. Aktuálně.cz [online]. 2. prosince 2009. Dostupné online. 
  33. Indien hängt am Zapfhahn Irans (Indie závisí na ropném kohoutku Íránu). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 24. dubna 2019, s. 23 (německy).
  34. http://www.ctv.ca/servlet/ArticleNews/story/CTVNews/20081114/india_moon_081114/20081114?hub=World
  35. Miroslav Šuta: Indie plánuje 100 solárních Temelínů Archivováno 13. 2. 2010 na Wayback Machine, respekt.cz, 7. 2. 2010
  36. http://www.webpronews.com/india-announces-mars-mission-one-week-after-curiosity-landing-2012-08
  37. Census of India [PDF]. Ministry of Finance India [cit. 2015-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-19. 
  38. C −1 Population by religious community – 2011 [online]. Office of the Registrar General & Census Commissioner [cit. 2015-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. "Sedět budeš vzadu, slyší ve škole indické děti z nízkých kast". Lidovky. 15. ledna 2011.
  40. Mark Kobayashi-Hillary Outsourcing to India, Springer, 2004 ISBN 3-540-20855-0 p. 8.
  41. Ricardo Legorreta and Anish Kapoor awarded Praemium Imperiale. Dezeen [online]. 2011-07-11 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Pritzkerovu cenu za architekturu získal Balkrišna Doši. Porota ocenila jeho 'poetické a funkční' stavby. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  43. MACHEK, Jakub. Alibaba buduje přehradu. Bollywood a sociální utopie. cinepur.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  44. Zemřel Ravi Šankar, muzikant, který ovlivnil i Beatles | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2012-12-12 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  45. Po 50 letech změna. Izraelské filharmoniky opouští Zubin Mehta, nastoupí mladý dirigent Shani. Aktuálně.cz [online]. 2018-01-18 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  46. Střelec Bindra získal pro Indii první individuální zlato na OH. www.sport.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  47. Hrdá Indie uctívá kriketovou pálku. iDNES.cz [online]. 2011-04-05 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  48. Karthekeyan je prvním Indem ve formuli 1. iDNES.cz [online]. 2001-06-15 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  49. Osm Čechů dobývá indickou Super League. Zažívají luxus, ale vidí bídu, která je dohání až k slzám. www.sport.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  50. MILTNER, Vladimír. Indická kuchyně. Praha: Merkur, 1982. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat