Imants Ziedonis
Imants Ziedonis (3. května 1933 Ragaciems – 27. února 2013 Riga) byl lotyšský básník, publicista, spisovatel, překladatel a autor krátké prózy tzv. epifanie. Byl jedním z nejpopulárnějších autorů lotyšské literatury, výraznou osobností během Zpívající revoluce a v neposlední řadě také poslanec v Nejvyšší radě Lotyšské republiky.
| Imants Ziedonis | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. května 1933 Ragaciems |
| Úmrtí | 27. února 2013 (ve věku 79 let) Riga |
| Místo pohřbení | Ragaciems |
| Alma mater | Lotyšská univerzita Institut světových literatur Maxima Gorkého Ruské akademie věd |
| Povolání | spisovatel, politik, básník, autor dětské literatury, překladatel a scenárista |
| Ocenění | Řád přátelství mezi národy (1983) Řád tří hvězd (1995) Kříž uznání Honorary citizen of Tukums Municipality |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Ausma Kantāne-Ziedone |
| Děti | Rimants Ziedonis |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se v roce 1933 v rodině rybáře Jānise Ziedonise nedaleko Rigy.[1][2] Vystudoval základní školu v Lapmežciems a v roce 1952 absolvoval střední školu v Tukumsu. Od roku 1952 do roku 1959 dálkově studoval filologii na Fakultě dějin a filozofie Lotyšské státní univerzity. Během studií vystřídal několik příležitostných zaměstnání, pracoval například jako knihovník, učitel nebo opravář silnic. V roce 1956 začal vydávat svá první literární díla a v roce 1961 byl přijat do Svazu spisovatelů.[3] Dále se vzdělával na literárních kurzech na Institutu světové literatury M. Gorkého v Moskvě (1964). V této době vyšly jeho sbírky básní jako „Sirds dinamīts“ (1963) a „Motocikls“ (1965), za které obdržel lotyšskou státní cenu Lotyšské sovětské socialistické republiky (1967). Na konci 60. let pobýval v Kurzeme. Zážitky z této doby popsal v knize “Kurzemīte”. Kvůli chronickému onemocnění plic byl v letech 1974 a 1986 dlouhodobě léčen.[4]
Během třetí fáze lotyšského národního obrození byl aktivním zastáncem hnutí za nezávislost v Lotyšsku. V roce 1990 byl zvolen do Nejvyšší rady. V roce 1991 rezignoval na svou funkci a dále pokračoval jako předseda Lotyšské kulturní nadace (1987–1993), poté vedoucí Lotyšského institutu (1998–2000).[2] V roce 1997 byl poradcem předsedy vlády Guntarse Krasty v oblasti kultury, národní identity a dalších otázek.[5] Po cevní mozkové příhodě v roce 2005 ztratil schopnost mluvit, pokračoval však v psaní deníku.[4] V roce 2010 založil nadaci Viegli, která byla vytvořena s cílem podporovat kreativní projekty v Lotyšsku a rozvíjet různé projekty v oblasti kultury. V roce 2011 např. pod záštitou této nadace vyšlo album „Viegli“ za přispění několika známých hudebníků.[6] V roce 2010 uvedl Alvis Hermanis v Novém divadle v Rize hru „Ziedonis un Visums“.
Zemřel 27. února 2013.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imants Ziedonis na lotyšské Wikipedii.
- ↑ FOTO: Atvadas no dzejnieka Imanta Ziedoņa notiks 6.martā • IR.lv. IR.lv [online]. 2013-02-28 [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ a b Latviešu rakstniecība biogrāfijās. [s.l.]: Zinātne ISBN 9984-698-48-3. S. 485–486.
- ↑ Imants Ziedonis - www.makslinieki.lv - (LRSP) Radošo savienību profesionālo mākslinieku reģistrs. www.makslinieki.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-09. (lotyšsky)
- ↑ a b Nelasīts un pravietisks: Imanta Ziedoņa nepublicētās domas aktuālākas nekā jebkad. LA.LV [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-29. (lotyšsky)
- ↑ Pēc ilgas slimības miris izcilākais latviešu dzejnieks Imants Ziedonis. Jauns.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Fonds Viegli. fondsviegli.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-11. (lotyšsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Imants Ziedonis na Wikimedia Commons
