Imants Ziedonis

lotyšský básník

Imants Ziedonis (3. května 1933 Ragaciems27. února 2013 Riga) byl lotyšský básník, publicista, spisovatel, překladatel a autor krátké prózy tzv. epifanie. Byl jedním z nejpopulárnějších autorů lotyšské literatury, výraznou osobností během Zpívající revoluce a v neposlední řadě také poslanec v Nejvyšší radě Lotyšské republiky.

Imants Ziedonis
Narození3. května 1933
Ragaciems
Úmrtí27. února 2013 (ve věku 79 let)
Riga
Místo pohřbeníRagaciems
Alma materLotyšská univerzita
Institut světových literatur Maxima Gorkého Ruské akademie věd
Povoláníspisovatel, politik, básník, autor dětské literatury, překladatel a scenárista
OceněníŘád přátelství mezi národy (1983)
Řád tří hvězd (1995)
Kříž uznání
Honorary citizen of Tukums Municipality
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
ChoťAusma Kantāne-Ziedone
DětiRimants Ziedonis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Narodil se v roce 1933 v rodině rybáře Jānise Ziedonise nedaleko Rigy.[1][2] Vystudoval základní školu v Lapmežciems a v roce 1952 absolvoval střední školu v Tukumsu. Od roku 1952 do roku 1959 dálkově studoval filologii na Fakultě dějin a filozofie Lotyšské státní univerzity. Během studií vystřídal několik příležitostných zaměstnání, pracoval například jako knihovník, učitel nebo opravář silnic. V roce 1956 začal vydávat svá první literární díla a v roce 1961 byl přijat do Svazu spisovatelů.[3] Dále se vzdělával na literárních kurzech na Institutu světové literatury M. Gorkého v Moskvě (1964). V této době vyšly jeho sbírky básní jako „Sirds dinamīts“ (1963) a „Motocikls“ (1965), za které obdržel lotyšskou státní cenu Lotyšské sovětské socialistické republiky (1967). Na konci 60. let pobýval v Kurzeme. Zážitky z této doby popsal v knize “Kurzemīte”. Kvůli chronickému onemocnění plic byl v letech 1974 a 1986 dlouhodobě léčen.[4]

Během třetí fáze lotyšského národního obrození byl aktivním zastáncem hnutí za nezávislost v Lotyšsku. V roce 1990 byl zvolen do Nejvyšší rady. V roce 1991 rezignoval na svou funkci a dále pokračoval jako předseda Lotyšské kulturní nadace (1987–1993), poté vedoucí Lotyšského institutu (1998–2000).[2] V roce 1997 byl poradcem předsedy vlády Guntarse Krasty v oblasti kultury, národní identity a dalších otázek.[5] Po cevní mozkové příhodě v roce 2005 ztratil schopnost mluvit, pokračoval však v psaní deníku.[4] V roce 2010 založil nadaci Viegli, která byla vytvořena s cílem podporovat kreativní projekty v Lotyšsku a rozvíjet různé projekty v oblasti kultury. V roce 2011 např. pod záštitou této nadace vyšlo album „Viegli“ za přispění několika známých hudebníků.[6] V roce 2010 uvedl Alvis Hermanis v Novém divadle v Rize hru „Ziedonis un Visums“.

Zemřel 27. února 2013.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imants Ziedonis na lotyšské Wikipedii.

  1. FOTO: Atvadas no dzejnieka Imanta Ziedoņa notiks 6.martā • IR.lv. IR.lv [online]. 2013-02-28 [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  2. a b Latviešu rakstniecība biogrāfijās. [s.l.]: Zinātne ISBN 9984-698-48-3. S. 485–486. 
  3. Imants Ziedonis - www.makslinieki.lv - (LRSP) Radošo savienību profesionālo mākslinieku reģistrs. www.makslinieki.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-09. (lotyšsky) 
  4. a b Nelasīts un pravietisks: Imanta Ziedoņa nepublicētās domas aktuālākas nekā jebkad. LA.LV [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-29. (lotyšsky) 
  5. Pēc ilgas slimības miris izcilākais latviešu dzejnieks Imants Ziedonis. Jauns.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  6. Fonds Viegli. fondsviegli.lv [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-11. (lotyšsky) 

Externí odkazy editovat