Ignác Rohrbach

český sochař

Ignác Rohrbach (asi 1691 Kaiserwalde, od 1945 Lasówka, Kladské hrabství26. října 1747 Chrudim)[1] patří k nejvýznamnějším východočeským sochařům 18. století navazujících na Matyáše Bernarda Brauna.

Ignác Rohrbach
Narozeníasi 1691
Kaiserwalde (dnešní Lasowka)
České královstvíČeské království České království
Úmrtí26. října 1747 (54–55 let)
Chrudim
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníChrudim
Vzdělání? Dolní Slezsko, ?dílny Jana Riedela, Tomáše Weissfelda ? dílna Jiřího Františka Pacáka
Povolánísochař, řezbář
Hnutíbaroko
Významná dílaSvatojánské oratorium pro kapli v Běstvině, tzv. Uhrovský oltář ze zámecké kaple v Úhrově, oltář Kalvárie v děkanském kostele v Pardubicích
Mecenášiměsto Chrudim, město Havlíčkův Brod, město Pardubice
OvlivněnýJan Riedel, Tomáš Weissfeld, Jiří František Pacák, Matyáš Bernard Braun, Jan Pavel Čechpauer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

O jeho učitelích příliš nevíme, ale podle podobného stylu je často spojován s jezuitou Janem Riedlem či Tomášem Weissfeldem a není vyloučen ani jeho pobyt v Itálii. Nejpravděpodobněji byl žákem Jiřího Františka Pacáka, jehož vliv můžeme nejlépe pozorovat v jeho řezbářských pracích. Jeho pobyt v Čechách máme doložený až roku 1725 v Běstvině. Zde vyřezal sochu sv. Jana Evangelisty a oltář sv. Kříže, dále je pravděpodobně autorem soch oltáře zámecké kaple a sousoší svatojánské vlády nad světem v návesní Santiniho kapličce. Dne 3. září 1726 se v Chrudimi oženil s vdovou po významném sochaři Janu Pavlu Čechpauerovi, čímž získal jeho dílnu. Dokončil některé z Čechpauerových zakázek, např. sloup Proměnění páně v Chrudimi nebo oltáře pro kostel sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou. Byl pohřben na hřbitově u kostela svatého Jana Křtitele v Chrudimi.[2]

Charakteristika tvorbyEditovat

Základní rysy jeho tvorby jsou pevné postavy se silnou draperií s bohatými kroucenými přehyby. Architekturu oltářů používá dvojí: u velkých oltářů otevřenou arkádu, u malých rámování rozhrnutou draperií, obojí koncepce vyšla z návrhů Santiniho.[3]

Výběr z dílaEditovat

ChrudimEditovat

 
Sloup Proměnění páně v Chrudimi

Sloup Proměnění páněEditovat

Myšlenka sloupu vznikla již kolem roku 1714. První návrhy dodal Giovanni Battista Bulla, ale jeho architektura sloupu byla zkritizována. Roku 1717 posoudil návrhy architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Čechpauerovi jsou přisuzovány sochy s mocnými přelomy draperieKristus, sv. Jan Evangelista, P. Maria, sv. Šebestián, Juda Tadeáš, Bullovi jsou připisovány světci Alois Gonzaga, František z Assisi, Antonín Paduánský, Vincenc Ferrerský. Mezi Rohrbachovy sochy patří Archanděl Michael a sv. Kateřina, dokončil sv. Šebestiána, Boha Otce a hlavu sv. Jana Evangelisty a dále několik putti.[4] Jeho sochy od Čechpauerových se odlišují drobnějším měřítkem, plynulostí skladby a měkkou modelací, draperie je velmi bohatá a její měkké lemy přizdobuje klikatka nebo spirála. Hlavy jsou i přes propracování očí a měkkého podání úst typové. Všechny rysy odkazují na dílo Jiřího Pacáka.[5]

Další práce ve městěEditovat

Dále mu v Chrudimi patří pravděpodobně výzdoba na zahradní zdi Kuchynkovského domu na Masarykově náměstí s poprsími imperátorů a vázami. Dále sochy Panny Marie Bolestné a Bolestného Krista, umístěné původně před kapucínským kostelem, dnes ale připsané Čechpauerovi. V tomto kostele, který nyní slouží jako Muzeum barokních soch, jsou rovněž vystavena některá jeho díla pocházející z farností Východočeského kraje.[6] Vytvořil také několik dnes částečně nezachovaných prací pro arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie – doložena je k roku 1730 kazatelna, 1731 oltář sv. Anny, 1733 oltář sv. Kříže, výzdoba sakristie, křtitelnice a socha sv. Františka Xaverského. Při regotizaci v 19. století došlo k odstranění bočních oltářů, řezbářská a sochařská výzdoba byla uložena na půdě arciděkanství. Také je mu přisuzována socha sv. Huberta na parapetu Novoměstské kašny.

PardubiceEditovat

V polovině 30. let vyzdobil děkanský kostel sv. Bartoloměje a zámeckou kapli v Pardubicích. Pro kostel zhotovil dva velké anděly hlavního oltáře a tabernákl, dále boční oltáře sv. Anny a Panny Marie Svatohorské a v kapli Božího hrobu velkou Kalvárii. Na pravé straně vítězného oblouku ještě visí anatomicky propracované Ukřižovaní. Pro zámeckou kapli vytvořil reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a dvou andělů. Některé sochy z kostela a zámecké kaple jsou dnes umístěné v městském muzeu.

Lázně BohdanečEditovat

Od roku 1984 je mu přisuzována i výzdoba kostela sv. Máří Magdaleny v Bohdanči. Konkrétně se jedná o hlavní a dva protějškové oltáře společně s kazatelnou s vrcholovými sochami andělů a reliéfem Rozeslání apoštolů na ambonu. Oba boční oltáře, tedy oltář Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) a sv. Jana Nepomuckého, jsou pozdně barokního typu oltářní architektury. Průřezy nástavců v horní části s anděly a holubicí Ducha svatého zapojují do hry světlo – vzniká tak dojem otevřených nebes a zároveň představuje Boží světlo. Sochy P. Marie a sv. Jan Nepomuckého jsou umístěny na střed a vznášejí se směrem ke světlu. Tělo Marie je v šroubovitém pohybu, levou nohou stojí na půlměsíci, který drtí hlavu drakovi, pravou ruku má na hrudi, v levé drží lilii, hlavu má zakloněnou a oči přivřené. Svou oddaností připomíná Berniniho sv. Terezii z Ávily. Immaculatu doplňují sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Sv. Jan Nepomucký má s Marií společné šroubovité vytočení těla a gesto odevzdání pravé ruky. Jeho tvář je poznamenána utrpením, na ruce mu vystupují žíly, levice pozvedá krucifix. Světce doprovázejí andílci, kteří gesty a atributy odkazují na zpovědní tajemství. Na něj odkazuje i velký anděl na levé straně držící kartuš s reliéfem Zpovědi královny Žofie. Protější anděl má na štítu reliéf Kázání sv. Jana Nepomuckého, poukazuje na kazatelskou činnost světce. Roku 1733 byl posvěcen oltář sv. Jana Nepomuckého a hlavní oltář roku 1736, ten byl však při požáru 1772 poničen. Součástí hlavního oltáře byli zřejmě klečící andělé, adorující obraz sv. Máří Magdalény, a obě postavy světců, pravděpodobně sv. Vojtěch se sv. Prokopem, umístěné v nikách za oltářem. Sochy svatých biskupů jsou zřejmě inspirovány Braunovými řezbami u sv. Klimenta v Praze či sv. Vojtěchem z Karlova mostu Ferdinanda M. Brokofa.[7] Sochy byly několikrát restaurovány, naposledy v letech 1998–2001, kdy s výjimkou obou svatých biskupů byla odstraněna polychromie a zvolena úprava v leštěné běli s pozlacenými detaily.

V Bohdanči vytvořil ještě jednu sochu sv. Jana Nepomuckého pro jeho kapli u dnešního hřbitova. Světec klečí na oblaku, je výrazně mladší a hledí směrem k zemi.

Seznam děl[8]Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 27
  2. Město Chrudim: Významné osobnosti. Dostupné z WWW Archivováno 17. 8. 2016 na Wayback Machine. [cit. 2016-07-17]
  3. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 31
  4. Simona Šedová ve své diplomové práci uvádí jako Rohrbachovi sochy sv. Michaela, sv. Šebestiána a sv. Kateřiny Simona Šedová, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010
  5. Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, státní nakladatelství literatury, hudby a umění, Praha 1958, str. 211 - 212
  6. Jeho tvorba je zde prezentována sochami: Kristus Dobrý pastýř, pro farní kostel v Holicích, pro arcibiskupský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi: sv. Roch a Panna Marie Bolestná, Bůh Otec z oltáře Kalvárie z kostela sv. Bartoloměje v Pardubucích, dále sv. Petr a sv. Josef s Ježíškem.
  7. Zdena Paukrtová, Barokní sochařská výzdoba kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči,ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 5 - 11
  8. ŠEDOVÁ Simona, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010.
  9. socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. 
  10. socha sv. Floriána - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. 
  11. socha sv. Josefa - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. 
  12. Restaurování sochy - Městys Nový Hrádek. www.novy-hradek.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-13. 
  13. socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BLAŽÍČEK, J., Oldřich. Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku. Praha : Státní nakladatelství literatury, hudby a umění, 1958. S. 211–212.
  • BLAŽÍČEK, J., Oldřich. Plastika raného rokoka. Praha: FFUK : Praha, 1946. S. 106–107.
  • KOŘÁN, Ivo. Rarášek a Šetek aneb pobraunovské sochařství východních Čech. In: Matyáš Bernard Braun 1684-1738 : Sborník věd. konference pořádané Národní galérií v Praze a Čs. komitétem dějin umění ve dnech 26. a 27.11. 1984. Praha, 1988.
  • KOŘÁN, Ivo. Braunové. Akropolis : Praha, 1999 S. 134-138.
  • NIEDZIELENKO, Andrzej, VLNAS, Vít (ed.). Slezsko perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2006. 402 s. ISBN 978-80-7035-337-0.
  • PAUKRTOVÁ, Zdena, KOŘÁN, Ivo, VÍTOVÁ Hana, ŠEFČÍK, Roman. Ignác Rohrbach (1691?-1747): restaurované sochy z farního kostela sv. Maří Magdalény v Bohdanči. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2001. 63 s. ISBN 8070352523.
  • HLADÍK Tomáš. Rané dílo Ignáce Rohrbacha. In: Dáňová H., Klípa J., Stolárová L. (ed.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 – 1740 / B. 1. vyd. Národní galerie v Praze : 2008. 431–949 s. S. 573–585. ISBN 978-80-7035-396-7.
  • HOFERICA, Jiljí. Mathias Braun (1684-1738) and Ignac Rohrbach (1690-1746). London, 2012. 133 s. ISBN 9788026020691.
  • PAVLÍČEK, Martin, Následovníci M. B. Brauna na Chrudimsku a Pardubicku (Pokus o vymezení autorských hranic). Diplomová práce. FFUP : Olomouc, 1998.
  • ŠEDOVÁ Simona. Ignác Rohrbach (1691-1747). Diplomová práce. FFUP : Olomouc, 2010.

Externí odkazyEditovat