Otevřít hlavní menu

Ignác Antonín Born

český mineralog a šlechtic
(přesměrováno z Ignác Born)

Ignác Antonín Born, známý také jako Ignatius von Born, německy: Ignaz šlechtic von Born, maďarsky Born Ignác (26. prosince 1742, Alba Iulia (župa Maramureş) v Rumunsku, Sedmihradsko – 24. července 1791, Vídeň) byl rakouský osvícenec, mineralog, geolog, montanista a svobodný zednář[1] druhé poloviny 18. století. Za svůj život byl ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti vědy, jako např. Kašpar Maria Šternberk, Jáchym Šternberk, František Josef Kinský aj.

Ignác Antonín Born
Ignaz von Born2.jpg
Narození 26. prosince 1742
Cavnic
Úmrtí 24. července 1791 (ve věku 48 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Ignác Antonín byl synem Ludwiga Borna, podnikatele v oblasti hornictví. Vyrůstal a studoval ve Vídni, přibližně ve svých 20 letech odešel studovat do Prahy a dlouhou dobu tak pobýval spíše v Čechách. Začal také studovat práva a působil u rakouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera. V šedesátých letech 18. století působil na pražské univerzitě, kde jako profesor přednášel o problematice montánních věd. Koncem šedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak v Uhrách, tak na Slovensku, na Slovensku také studoval Karpaty, studie věnované této problematice vyšly později, v roce 1774.

Oženil a získal statek Staré Sedliště u Tachova, kde také založil botanickou zahradu, vlastnil několik mineralogických sbírek a podrobnou knihovnu o těchto a podobných studií. V roce 1770 se v Praze dostal do funkce přísedícího mincmistra. Později se vydal zpět do Prahy a v letech 17711772 začal vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeník Prager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy).

Zasáhl i do sporu, který probíhal mezi neptunisty a plutonisty. Neptunisté hlásali to, že veškeré horniny vznikly z vody. Mezi přední hlasatele neptunistů patřil Abraham Gottlob Werner – významný německý geolog. Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vznikaly z ohně, hlavním představitelem plutonistů byl skotský geolog James Hutton. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem plutonistů. Byl také účastníkem vědeckého výzkumu Komorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází u Chebu, v Chebské pánvi.

V českých zemích se Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také o dějiny a příbuzné vědy. V roce 1770 založil Učený klub, ze kterého vznikla v letech 17731774 Královská česká společnost nauk. Společnost rozšířil společně s Františkem Josefem Kinským, dalšími členy společnosti byli Josef Sonnenfels nebo Gelasius Dobner, Karel Rafael Ungar, Mikuláš Voigt, Karel Jindřich Šteib. Cílem společnosti bylo hlavně šíření vědy, přírodních, sociálních nebo humanitních oborů, členy společnosti byli později rovněž také Josef Dobrovský, Jan Evangelista Purkyně, Bernard Bolzano, Kašpar Maria Šternberk, František Palacký a další významné osobnosti. O této velké společnosti psal Born své studie.

Na konci sedmdesátých let povolala Ignáce Antonína Borna Marie Terezie do Vídně. Měl uspořádat císařské přírodovědecké sbírky a byl také jmenován do funkce dvorního rady, co se měl starat o mincovní a horní záležitosti.

Závěr životaEditovat

Ke konci života se uplatňoval také jako chemik a zkoumal amalgamaci, napsal o ní mnoho vědeckých děl. Kriticky se vyjadřoval proti církvi. Nejspíše měl vliv i na Josefa II. při rušení klášterů. Ignác Antonín Born zemřel v létě roku 1791 ve Vídni.

DíloEditovat

Ignác Antonín Born řídil časopisy Prager gelehrte Nachrichten, časopis vycházel jen jeden rok (17711772) a od roku 1775 také časopis Abhandlungen einer Privatgesellschaft der Wissenschaften. Vydal i mnoho ostatních děl:

  • Die Staatsperrücke (1772 – Státní paruka)
  • Joannis Physiophili speciem Monachologiae (1783, česky znamená Přírodopis mnichů, 1934)
  • Bergbaukunde I-II (1789 – Nauka o hornictví).

ZajímavostEditovat

Jméno Antonína Borna bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie. Bornovi se dostal do ruky také nejstarší známý exemplář pravěkého ptakoještěra ("Pester Exemplar"; dnes rod Aurorazhdarcho). Born jej však ve své době (kolem roku 1760) ještě nesprávně považoval za mořského korýše.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/born-,ignac-antonin
  2. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7847

LiteraturaEditovat

  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 605. 
  • Dějiny českých zemí v obrazech : od pravěku po současnost. 1. souborné vyd. Praha : Albatros, 2006. 970 s. ISBN 80-00-01704-0 :.
  • Kdo byl kdo : proslulí návštěvníci. 1. vyd. Praha : Libri, 2001. 515 s. : , il. ISBN 80-85983-87-7 :.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 44–45. 
  • Ottova encyklopedie. Česká republika. 5, Věda, technika a vzdělávání. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. 593 s. ISBN 80-7360-456-6 :.

Externí odkazyEditovat