Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny

(přesměrováno z ISKCON)

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (anglicky International Society for Krishna Consciousness – odtud zkratka ISKCON), známá častěji jako Hnutí Haré Kršna, je našim státem i celosvětově uznaná náboženská organizace, kterou v roce 1966 v New Yorku založil Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivedanta Svámí Prabhupáda[1] (dále jen Šríla Prabhupáda). Hnutí Haré Krišna je sociologií náboženství řazeno mezi tzv. nová náboženská hnutí. Učení hnutí Haré Kršna se opírá o čtyři stěžejní Védská náboženská písma Bagavad-gítu takovou, jaká je, Šrímad Bhágavatam, Čaitanya Čaritámritu, Rasamrita sindhu (Nektar oddanosti), jejichž překladem ze sánskritu a bengálštiny do angličtiny pověřil Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákur svého žáka Abhaje Čarana De později nesoucí duchvoní jméno A.Č.Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda (jméno složené z dosažených duchovních titulů), které Šríla Prabhupáda doplnil svými komentáři neodklánějícími se od závěrů Véd tak, aby byla pochopitelná pro všechny lidi na celém světě a mohl tak na přání svého duchovního učitele toto učení o věčném životě rozšířit do celého světa. Z angličtiny bylo přeloženo do dalších jazyků světa. Vyjímečností Šríly Prabhupády je, že se jako jedinému podařilo naplnit ento odkaz svého gurua a rozšířit hnutí Haré Krišna do celého světa. Vedle těchto písem Šríla Prabhupáda napsal více než osmdesát dalších knih v souladu s védskou literaturou či přímých předkladů dalších védských písem. Existuje Vedabase mnohojazyčný portál obsahující vybrané knihy Šríly Prabhupády (mnohé z nich v českém jazyce). https://vedabase.io/cs/.

Hnutí založil v patnáctém století Šrí Čaitanya Maháprabhu, který je ve védských písmech popisován jako nejmilostivější inkarnace Boha, Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišny, který když vlivem úpadku duchovních hodnot věk za věkem sestupuje do hmotného věta, ustanovuje nová pravidla na míru pokleslosti doby a pro současný věk Kálí (dobu charakterizovanou Védami jako věk svárů a pokrytectví) přinesl juga dharmu (předepsané povinnosti pro duchovní seberaalizaci pro daný věk juga/věk dharma/náboženství) a to zpívání svatých jmén Pána, Haré Krišna Mahámantru: Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré / Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

Hlavním rysem védské tradice je, že k lidem přichází od Nejvyšší Osobnosti Božství paramparou - nepřerušenou učednickou posloupností. Proto ji plně mohou pozorumět pouze oddaní vědomí Krišny. O védské literatuře se hovoří jako o Bohem zjevených písmech, nikoliv o písmech Bohem inspirovaných jako je tomu v jiných náboženských tradicích, v nichž se původnost ztrácí v osobně motivovaných výkladech materiálním podmíněním přednašeče. Ryzost učení je zaručena tím, že je (jak už bylo zmíněno) předáváno učednickou poslouností prostřednictvím oddané služby vápuh (přímé osobní služby guruovi) a vání (službou následování pokynů gurua) z duchovního učitele na žáka. Védská písma popisují vlastnosti, charakter a činnosti pravého duchovního učitele. Za pravého duchovního mistra může být osoba duchovního učitele považována pouze za předpokladu, že splňuje všechny kvalifikace a kritéria popsané ve Védách. Hovoří se o něm jako o ryzím zmocněném zástupci Boha v hmotném světě, který je hoden uctívání stejně jako Bůh. Bývá též označován jako áčarya neboli ten, kdo učí přikladem svého vlastního života (slovo áčar znamená v sánskritu chování). Tradice sankitranového hnutí Pána Čaitanyi Maháprabhua je součástí Brahma Madhva gaudíya vaišnavské sampradáyi, pocházející, jak už název sampradayi (další výraz pro učednickou posloupnosti) naznačuje, od první stvořené živé bytosti Brahmy přes Madhvu a dál ostatním následovníkům sampradayi ( zdroj Šrímad Bhagavatam první zpěv). Existují další tři samradáyi, které postupem času přestaly být funkční. Brahma Madhva sampradaya je poslední funkční. ISKCON neboli Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny je větev sankirtanového stromu Pána Čaitanyi Maháprabha a za cíl si klade šíření védské kultury a poznání tak, jak je vyložil samotný Krišna v Bhagavad gítě a dál rozvádí v Bhagavata Puráně s názvem Šrímad Bhágavatam (zralý plod védského poznání, který je komentářem k Védanta sútře - shrnutí Védských textů Šrílou Vjásadevou, Krišnovou inkarnací pro literaturu). Krišna je specifikován jako Nejvyšší Osobnost Božství, zosobnění Absolutní Pravdy, zdroj a cíl veškerého života a poznání. Na základě Véd, které Krišna vyjevil pro živé bytosti pokleslé do hmotného světa, tvoří všechny materiální i duchovní světy a řídí vše živé i neživé (jak je např. popsáno a dál specifikováno ve Šrí Išopanišadě) a předává toto poznání v nezměněné podobě skrze učednickou posloupnost.

Často, díky indickému původu Šríly Prabhupády áčaryi zakladatele hnutí Haré Krišna nesoucí plný název Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, bývá hnutí Haré Krišna mylně spojováno s hinduismem. Filozofií hnutí Haré Krišna není uctívaní polobohů, jako se děje v hinduismu. Krišna je zdrojem polobohů, které zmocňuje řízením materiálního světa. Oddaní vědomí Krišny mají pro úctyhodné postavení polobohů polobohy v úctě ale na rozdíl od hinduistů se straní jejich uctívání. Oddaní vědomí Krišny se obracejí prostřednictvím oddané služby s vědomím Krišny, přímo na Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišnu v jeho rozličných podobách a získávají požehnání přímou cestou. Děje se tak v rámci varnašrama dharmy, původního náboženství, ve kterém Krišna dává prostor každému člověku dovést svůj život k duchovní dokonalosti podle jeho psychofyzických možnosti, schopností a dovedností prostřednictvím následování dharmy neboli náboženských pravidel pro jednotlivé varny (společenské třídy: brahmana / třída učenců, kšátria / třída státosprávců dohlížejících na následování náboženských zásad a zajišťujících spravedlivý život pro všechny, naslouchaje a následuje pokyny učených brámanů, vaišia / třída zemědělců, obchodníků a bankéřů, šůdra / třída dělníků či pracovníků pro ostatní varny) a ašrámy (duchovní stavy: brahmačarya / student, grihasta / hospodář, vánaprastha / ten kdo dokončil produktivní život, vychoval děti a zříká se rodinného života, aby se připravil na opuštění těla a návrat domů zpátky k Bohu, sanyás / stav v plném odříkání světských věcí).

Sedm cílů ISKCONuEditovat

V zakládající listině z roku 1966 Prabhupáda ukotvil sedm cílů ISKCONu[2]:

  1. Systematicky propagovat duchovní poznání v celé společnosti a vychovávat všechny lidi podle pravidel duchovního života, aby se zabránilo nerovnováze životních hodnot a dosáhlo skutečné jednoty a míru na světě
  2. Propagovat vědomí Kršny podle Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhagavatamu
  3. Sbližovat členy organizace a vést je ke Kršnovi, nejvyšší bytosti, a tak v nich a v celém lidstvu rozvíjet ideu, že každá duše je kvalitativní částečkou Boha (Kršny)
  4. Učit a podporovat sankírtanové hnutí, sborové zpívání svatých jmen Boha, jak doporučuje učení Šrí Čaitanji Maháprabhua
  5. Vybudovat poutní místa určená k oslavě Šrí Kršny pro duchovní prospěch členů a celé lidské civilizace
  6. Sdružovat členy za účelem jednoduššího a přirozenějšího způsobu života
  7. Tisknout a distribuovat periodické publikace, časopisy, knihy a jinou literaturu s ohledem na výše zmíněné body.

Prabhupáda jako zakladatel-áčárjaEditovat

Související informace naleznete také v článku A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda.

Stručný životopisEditovat

Šríla Prabhupáda[3] se narodil v Kalkatě, 1. září 1896 do vaišnavské rodiny jako Abhaj Čaran De. Když se narodil, astrolog prý předpověděl, že ve věku 70 let překročí oceán a stane se mocným kazatelem. Ve svých šesti letech začal uctívat Rádhu a Krišnu. V letech 1916-1920 studoval na škole Scottish Churches’ College v Kalkatě. Na radu svého otce se již během studia v roce 1918 oženil s Rádháraní Déví. V roce 1921 se jim narodil první syn. V té době pracoval jako asistent v Boseho laboratoři v Kalkatě.

V roce 1922 se poprvé setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím. Ten ho už tehdy požádal, aby kázal misi Čaitanji Maháprabhua v západních zemích. V roce 1933 byl Bhaktisiddhántou obřadně zasvěcen v Iláhábádu. Bhaktisiddhánta mu řekl, aby vydával knihy a stavěl chrámy. Krátce před svou smrtí dal Bhaktisiddhánta Sarasvatí Prabhupádovy pokyn kázat v angličtině. V roce 1951 opustil rodinný život a v následujících letech se snažil kázat v Indii, nicméně moc úspěšný nebyl. Rozhodl se tedy kázat na západě. Aby mohl splnit přání svého duchovního mistra, rozhodl se, že odjede do Ameriky a doufal, že se tam jeho kázání uchytí více než v Indii. Ještě, než odplul do Ameriky přeložil první ze sanskrtu do angličtiny první zpěv Bhágavatapurány ve třech svazcích. V srpnu 1965 odplul z Kalkaty do USA.

Po příjezdu do Ameriky Prabhupáda vůbec neměl v plánu se přizpůsobovat tamním zvykům a západní kultuře. Stále nosil své tradiční indické oblečení a rozhodně nezačal jíst maso jako lidé na západě. Přes všemožné útrapy v červenci 1966 v New Yorku získal dům s obchodem, kde se zrodily počátky hnutí Haré Kršna (ISKCONu). Postupně si ho začali lidé všímat, když zpíval a hrál na tradiční indické nástroje. 13. července 1966 Prabhupáda oficiálně založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON). V září 1966 zasvětil první západní žáky a postupně je seznamoval s védskou kulturou. ISKCON se dále šířil na západní pobřeží USA a následně do Evropy a na všechny kontinenty.

Postavení Prabhupády v ISKCONuEditovat

Prabhupáda je zakladatel-áčárjou ISKCONu. Coby zakladatel ISKCONu založil novou větev posloupnosti Čaitanji Maháprabhua a přinesl:

a) management a organizační strukturu ISKCONu
b) filozofii
c) standardy každodenní praxe oddané služby
d) jako áčárja napsal komentáře k védským textům a rozšířil nauku o Kršnovi po celém světě.

Specifický termín „Zakladatel-áčárja“, který Prabhupáda nařídil, aby označoval jeho postavení ve vztahu k ISKCONu je velice důležitý. Prabhupáda posuzoval titul „áčárja“ použitý samostatně nejen jako nedostatečný, ale dokonce jako urážlivý. Samotné slovo „áčárja“op se tradičně používá jako čestný titul pro významného vůdce duchovní společnosti. Tomu, kdo nosí titul „Zakladatel-áčárja“, bylo uděleno závažnější pověření, pověření, které vyžaduje zvláštní uznání. Takový titul je tedy zcela jedinečný a jeho nositelem je pouze Šríla Prabhupáda.

Organizační struktura ISKCONu[4]Editovat

Až do roku 1970 samotný Prabhupáda osobně dohlížel na veškeré dění ve společnosti. Poté však založil hlavní řídící orgán – Governing Body Commission, GBC (Správní rada)[5], který ustanovil jako nejvyšší autoritu pro celou společnost a jmenoval několik konkrétních členů, které vybíral ze svých nejpokročilejších žáků.

Governing Body Commission (Správní rada)Editovat

Správní rada (GBC)[6] sice plnila funkci nejvyššího řídícího orgánu, avšak dokud byl Prabhupáda naživu, byl on jakousi přirozenou autoritou a jediným guruem a Správní rada tak víceméně začala plnit svůj účel až po jeho smrti.[7] To, že GBC je a bude nejvyšším řídícím orgánem ISKCONu Prabhupáda znovu ustanovil ve své poslední vůli z července 1977.[8] GBC dohlíží na dodržování standardů, které Prabhupáda v ISKCONu stanovil. Prabhupáda vybral své nejzkušenější žáky a jmenoval je do funkce GBC. V zakládajícím dokumentu z roku 1970 jmenoval do funkce členů GBC následující oddané (v té době ještě nebyli sannjásíny):

  1. Šrímán Rúpanuga Dása Adhikárí
  2. Šrímán Bhagaván Dása Adhikárí
  3. Šrímán Šjámasundara Dása Adhikárí
  4. Šrímán Satsvarúpa Dása Adhikárí
  5. Šrímán Karandhara Dása Adhikárí
  6. Šrímán Hamsadúta Dása Adhikárí
  7. Šrímán Támala Kršna Dása Adhikárí
  8. Šrímán Sudáma Dása Adhikárí
  9. Šrímán Bali Mardan Dása Brahmačárí
  10. Šrímán Džagadíša Dása Adhikárí
  11. Šrímán Hajagríva Dása Adhikárí
  12. Šrímán Kršna Dása Adhikárí.

V průběhu desetiletí se složení GBC změnilo z původních členů není v současné GBC nikdo. Řada z nich zemřela a nebo byla vyloučena za své přestupky. V současné době (2018) má GBC 36 členů.[9] Prabhupáda řekl, že členství v GBC je doživotní (pokud se rada nerozhodne někoho vyloučit z důvodu poklesnutí), a může nabírat nové členy. Správní rada se schází jednou ročně v Majápuru, kde řeší problémy a plánuje další kázání.

Funkce člena GBCEditovat

  1. Každý člen GBC má na starosti určitou světovou oblast (zónu), kterou spravuje. (V současnosti existuje 14 zón[10])
  2. Hlavní náplní jeho činností je cestování po své zoně a dohlížet na uplatňování pravidel Šríly Prabhupády
  3. Člen GBC je vzorem v naslouchání a zpíváni

Zónální uspořádání GBCEditovat

1. Indický subkontinent – Indie, Pákistán, Srí Lanka, Bhútán, Nepál a Bangladéš

2. Ruská sféra – Rusko, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán, Uzbekistán, Moldavsko a Mongolsko

3. Evropa

4. Arabské státy – Severní Afrika a Střední Asie: Alžírsko, Libye, Maroko, Mauretánie, Tunisko, Západní Sahara, Egypt, Jordánsko, Libanon, Palestinská autonomie, Sýrie, Irák, Bahrajn, Jemen, Katar, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty

5. Střední a jižní Afrika – celá Afrika kromě arabských států na severu

6. Severní Amerika – USA a Kanada

7. Střední Amerika – Mexiko, Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika a Panama

8. Karibská oblast – ostrovy v Karibském moři

9. Jižní Amerika (španělsky mluvící země) – Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru. Sutinám, Uruguay a Venezuela

10. Brazílie

11. Japonsko a Korea

12. Čína

13. Jihovýchodní Asie – Brunej, Myanmar, Kambodža, Východní Timor, Indonésie, Laos, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam

14. Austrálie a Oceánie – Austrálie, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Nový Zéland, Palau, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Marshallovy ostrovy, Papua Nová Guinea, Severní Mariany, Cookovy ostrovy

Podstata duchovního učeníEditovat

Pro další pokročení ve studiu je nutné získat základ v pochopení a realizaci rozdílu mezi tělem a duší.

Šest základních rozdílů mezi tělem a duší:

· duše je sat, věčná, tělo je dočasné
· duše je cid, plná poznání Absolutní Pravdy, tělo není vědomé
· duše je ánanda, blažená (od Boha se nelišící), tělo je plné utrpení pod vlivem máji, vnější iluzorní energie přírody
· duše se nemění, tělo se neustále mění
· duše neumírá, tělo umírá
· duše je v projevem Krišnovy vyšší (okrajové) energie, tělo je součástí nižší (vnější) Krišnovy energie

Stěžejní vaišnavské textyEditovat

K pochopení a orientaci ve védském učení je nutné přijmout alespoň na teoretické úrovni fakt, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Kde není Bůh je nevědomost. Nevědomost je temnota. Bůh je světlo.

Bhagavad-gítá taková, jaká je (Zpěv vznešeného)
Šrímad Bhágavatam (doposud je do češtiny přeloženo 10 zpěvů)
Čaitanja Čaritámrita (v češtině 4 svazky)
Nektar oddanosti (souhrnná studie Bhakti-rasámrita-sindhu Rúpy Gósvámího)

Vedle tohoto velmi rozsáhlého díla, přeloženého ze sanskrtu do angličtiny a dnes již do více než 50 jazyků světa a opatřeného komentáři Šríly Prabhupády, existuje jeho dalších více než osmdesát knih. Vedle těchto knih je k dispozici doplňující literatura následovníků ISKCONu schválená správní radou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hare Kršna CZ. www.harekrsna.cz [online]. [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  2. Goswami, Satsvarúpa Dása. Prabhupáda – život čistého oddaného. The Bhaktivedanta Book Trust, 1985, str. 70-71.
  3. Duchovní učitel je obvykle oslovován jako Gurudéva, Višnupáda nebo Prabhupáda. Jméno "Prabhupáda" se používá k vyjádření nejvyšší úcty ve védských náboženských kruzích a označuje se jím velký světec mezi světci. V posloupnosti duchovních učitelů bylo několik osobností, které dosáhly takové duchovní velikosti a zasloužily si titul Prabhupáda.
  4. Fujda & Lužný, str. 112-115.
  5. Fárek M. Hnutí Haré Kršna. Institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, str. 31-37.
  6. Oficiální stránky Správní rady (GBC) ISKCONu: http://gbc.iskcon.org/what-is-the-gbc/
  7. Mrázek, str. 36.
  8. Odkaz na původní dokument Prabhupádovy poslední vůle http://www.harekrsna.org/pada/documents/will.htm
  9. Profily členů GBC na oficiálních stránkách: http://gbc.iskcon.org/members-profile/ (cit. 13.10.2018)
  10. http://www.dandavats.com/?p=10057

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat