Otevřít hlavní menu

Hyperonová hvězda je hypotetický stav, ve kterém se nachází jádro hvězdy po supernově, když jeho hmotnost byla vyšší než 2× hmotnost Slunce a přitom nižší než Tolman-Oppenheimer-Volkoffova mez (občas také Landau-Opppenheimer-Volkoffova mez), tedy 3–5 Sluncí. Hustoty hyperonové hvězdy by se měly pohybovat mezi 1015–1017 kg.m³, což je horní hranice pro hustotu neutronové suprakapaliny, hlavní složky neutronových hvězd a 1017–1019 kg.m³, kdy už by pokračovalo další hroucení a hyperonové plazma by se dále rozpadlo na kvarky a objekt by se stal kvarkovou (podivnou) hvězdou nebo preonovou hvězdou, což jsou poslední fáze před zhroucením do černé díry, kde hmota ztrácí individualitu.

Jak napovídá název, hyperonové hvězdy jsou složeny z hyperonů, nejtěžších částic s hmotností až 3000× větší než elektron (výjimkou jsou super-energetické složky kosmického záření a některé exotické formy kvarkových komplexů, jako čtyřkvarkový „mezon“ X(3872), tetrakvark Ds(2317) a dva druhy pentakvarků). Ty jsou nestabilní a velice rychle se rozpadají, ale v hyperonovém plazmatu, z něhož jsou hyperonové hvězdy složeny, pro jejich rozpadové produkty není místo a hyperony se stávají stabilními. Hyperony spolu s nukleony patří mezi baryony, částice skládající se ze tří kvarků.

Hyperonové plazma se může vyskytovat i v jádrech neutronových hvězd pod vrstvou neutronové suprakapaliny, spolu s dalšími exotickými formami hmoty jako je pionový kondenzát a snad i kvark-gluonové plazma.

Hyperonové hvězdy zatím nebyly ve vesmíru pozorovány.