Hustopeče nad Bečvou (zámek)

zámek v Česku

Renesanční zámek Hustopeče nad Bečvou se nachází přibližně 10 km východně od Hranic na Moravě na jižním okraji stejnojmenného městyse Hustopeče nad Bečvou, v těsné blízkosti silnice I/35 směrem na Valašské Meziříčí.

Zámek Hustopeče nad Bečvou
Zámek Hustopeče nad Bečvou - pohled od východu
Zámek Hustopeče nad Bečvou - pohled od východu
Základní informace
Sloh renesanční architektura
Poloha
Adresa Hustopeče nad Bečvou, ČeskoČesko Česko
Ulice Náměstí Míru
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 27549/8-443 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Poprvé jsou Hustopeče uváděny v roce 1349, tehdy je jistý Milota z Bránic přenechal svému bratrovi Benešovi z Bránic. Ten je však záhy prodal Janu a Drslavovi z Kravař. Jelikož Hustopeče náležely do konce 15. století rodům, které vlastnily v okolí velké statky a panská sídla, je předpoklad, že se v obci ani bezprostředním okolí nevyskytovala žádná tvrz. Ta zde byla zřejmě postavena až v 16. století, kdy se zde usadila starojičínská větev Pánů ze Žerotína. Existence tvrze je patrná až ze známé Fabriciovy mapy Moravy vydané v roce 1569 a následně upravené v roce 1575.

Přibližně kolem roku 1580 započali tehdejší majitelé hustopečského panství Karel ze Žerotína s manželkou Johankou Černčickou z Kácova s přestavbou staré a již nevyhovující tvrze na nové reprezentační sídlo. Do roku 1596 tak vznikal dvouposchoďový renesanční zámek čtvercového půdorysu se čtyřmi křídly a vnitřním pravoúhlým nádvořím. Renesanční výstavba celého zámku pak byla dokončena nedlouho před rokem 1604. Dokládá to kromě celkového rázu stavby s jemnou kamenickou výzdobou (pozoruhodný je výjev korunování krále zajíců) také přímo výskyt erbů Žerotínů [1] a Černčických umístěných v obloukových úhlech prostředních sloupů západního traktu zámeckého nádvoří.

V přízemí a v prvním patře nádvoří byly ze tří stran vybudovány lehké renesanční arkády s jónskými hlavicemi štíhlých sloupů s kuželovou balustrádou a s bohatou plastickou reliéfní výzdobou a na průčelí budovy se místy zachovalo sgrafito. Na stavbě se podílely významnou měrou italští kameníci a stavitelé, kteří již tou dobou byly trvale usedlí ve Valašském Meziříčí. Byli jimi Petr a Rudolf Minikat Vlach a Daniel Tiante Vlach, původem ze severoitalského Lugana.

Čtvrtou stranu nádvoří dnes uzavírá nižší severní křídlo, které bylo přistavěno později a celý objekt částečně rekonstruován po roce 1740 za Jana Podstatského z Prusinovic. Toto severní pozdně barokní křídlo bylo členěné reliéfy náznakových arkád s porokokovou ornamentikou, zatímco všechna tři renesanční křídla jsou zdobena bohatými pozdně renesančními psaníčkovými sgrafity. Dílem barokních úprav je též šindelová mansardová střecha a dvouramenné schodiště z průjezdu ústící na arkády prvního patra. V přízemí západního křídla byla zřízena barokní kaple, vysvěcená roku 1758. V roce 1617 získal hustopečské majetky nejmladší syn Karla staršího ze Žerotína – Vilém Bedřich, horlivý evangelík, který se významně podílel na stavovském povstání v letech 1618-1620. Jelikož však zemřel v roce 1622 – ještě před hrozící konfiskací, byl majetek ponechán vdově po něm – Anně Hoffmanové z Grünbüchlu.

Během 17. a 18. století pak Hustopeče často střídaly majitele, a tak stav a význam objektu upadal, neboť sloužil pouze správě. Až v roce 1799 jej koupil rod Baillou. V polovině 19. století zřídil Josef z Baillou na zdejším statku vzorné hospodářství. Tento rod pak držel zámek Hustopeče až do roku 1945, kdy byl zestáněn.

ZajímavostiEditovat

 
Pohled na část zámku a kostel Povýšení sv. Kříže

V zámku je umístěn náhrobek Viktorína ze Žerotína (†1611) – nejstaršího syna zakladatele zámku Karla (staršího) ze Žerotína. Viktorín byl donedávna pokládán za stavebníka hustopečského zámku. Ve skutečnosti však jen celou výstavbu uzavřel konečnými úpravami interiérů.

ExpoziceEditovat

Prozatím bez expozice.

ExteriéryEditovat

Ve druhé polovině 18. století byl u zámku vybudován okrasný sad, jemuž s největší pravděpodobností předcházela renesanční zahrada. V první polovině 19. století byla zahrada upravena na přírodní krajinářský park.

SoučasnostEditovat

V letech 1953 až 1964 dostal zámek novou střechu. Do r. 1975 náležel zámek ONV ve Vsetíně. Později se stalo jeho majitelem Valašské muzeum v přírodě se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, které zde mělo umístěné své depozitáře. V roce 2001 změnil objekt majitele. Dosavadní správce, rožnovské Valašské muzeum v přírodě, jej převedl na hustopečský Úřad městyse. Dlouholetým úsilím o převod tak získal městys právo rozhodnout o budoucnosti zámku a vdechnout zchátralé stavbě nový život. V současnosti zde probíhají již třetím rokem generální opravy celého objektu (stav ke dni 3.2.2009).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zierotinové [online]. Akademie heraldických nauk České republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • L. Dědková, Zámek v Hustopečích n/B, Sborník PP v Sm kraji, Ostrava 3/1977
  • O. Pivoda, Hustopeče n/B 1201-1971, Listy z kroniky, HnB 1971
  • F. Zapletal, Renesanční zámek v Hustopečích n/B, Naše Valašsko, 1931

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat