Otevřít hlavní menu

Hrátky s čertem (1946) je pohádková divadelní hra, kterou napsal český spisovatel Jan Drda za nacistické okupace v roce 1942 za heydrichiády. Dílo se dočkalo především poválečného úspěchu, a to nejenom proto, že jsou v něm patrné náznaky odporu proti nacismu.

Hrátky s čertem
Země Československo
Žánr filmová komedie
Scénář Josef Mach
Režie Josef Mach
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Eva Klepáčová
Alena Vránová
František Smolík
Jaroslav Vojta
Bohumil Záhorský
… více na Wikidatech
Premiéra 1945
Hrátky s čertem na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Rozhlasová podobaEditovat

V roce 1954 byla hra upravena i do podoby rozhlasové hry [1], ve které se objevila řada známých herců z tehdejšího souboru Národního divadla, z nichž někteří si zahráli o dva roky později i ve filmové podobě tohoto díla (Stanislav Neumann, František Filipovský, Jaroslav Vojta, František Smolík).

Filmová podobaEditovat

Roku 1956 byla tato pohádka zfilmována režisérem Josefem Machem za použití kreslených filmových dekorací Josefa Lady. Ve filmu se objevila celá řada vynikajících herců – Josef Bek (Martin Kabát), Eva Klepáčová (Káča), Jaroslav Vojta (loupežník Sarka Farka), František Filipovský (zapomenutý čert Karborund), František Smolík (poustevník Školastykus), Josef Vinklář (čert Lucius), Alena Vránová (princezna Dišperanda), Stanislav Neumann (zapomenutý čert Omnimor), Vladimír Ráž (čert dr. Solfernus), Bohuš Záhorský (král), Ladislav Pešek (Lucifer), Rudolf Deyl ml. (Belial), Antonín Šůra (Boží anděl Teofil).

Operní podobaEditovat

Podle hry a filmu napsal operu Hrátky s čertem Ludvík Podéšť; premiéru měla 12. října 1963 v Liberci.

CharakteristikaEditovat

Hlavními prvky tohoto díla jsou nadpřirozené a nebo již legendární postavy poustevníka a loupežníka, ale také důvěra v obyčejného českého člověka, kterého zastupuje hlavní postava vysloužilý voják, prostý člověk Martin Kabát. Trápí ho, že se neumí bát. Proto jde přenocovat do starého pustého mlýna, aby zjistil, zdali tam opravdu straší a jestli on sám pozná, co je to strach. Čertu se ale chtěla upsat vlastní krví princezna Dišperanda spolu se svou kamarádkou služebnou Káčou tak, aby měly konečně ženicha, po kterém obě dvě touží. Čert ale odnese Káču do pekla a Martin Kabát ji jde z pekla vysvobodit, což se mu za pomoci božího anděla Theofila nakonec povede. Martin Kabát zůstane s Káčou hospodařit v opuštěném mlýně. Potrestán je i neskromný poustevník a místní loupežník Sarka Farka. Na princeznu zbude už jen čert. Příběh vytváří jakýsi nový typ české báchorky s vtipnými glosami. Přes všechna dobová klišé toto půvabné dílo zůstalo dodnes velmi milé a svěží.

Inscenace Národního divadla v PrazeEditovat

  1. inscenace 1945 – 1948, režie Aleš Podhorský, 76 repríz
  2. inscenace 1953 – 1956, režie František Salzer, 69 repríz
  3. inscenace 1982 – 1987, režie Václav Hudeček, 151 repríz

ÚčinkujícíEditovat

LidéEditovat

ČertiEditovat

AndělEditovat

TanečníciEditovat

Helena Holečková, Jasněna Davidová, Romana Kvapilíková, Daniela Tišliarová, Jiří Fiala, Jiří Leitgeb, Petr Nedvěd, Tomáš Sychra, Petr Šafus, Radoslava Stupková, Yvetta Blanarovičová, Petra Jindrová, Daniela Stavělová, Helena Kutinová, Ilona Svobodová, Romana Kvapilíková, Pavla Vojáčková, Jana Lauferová, Apolena Veldová, Jasněna Pokorná, Jiří Kaňkovský, Jan Grabmüller, Jakub Šíla, Jakub Kohl, Stanislav Nohejl, Josef Novák

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat