Honorius I. byl římský papež (625638), kterého Třetí konstantinopolský koncil (7. listopadu 68028. února 681) odsoudil jako kacíře.

Jeho Svatost
Honorius I.
70. papež
Honorius I.
Honorius I.
Církevřímskokatolická
Zvolení27. října 625
Uveden do úřadu3. listopadu 625 (?) (konsekrace)
Pontifikát skončil12. října 638
PředchůdceBonifác V.
NástupceSeverinus
Osobní údaje
Datum narození?
Místo narozeníKampánie, Byzantská říše
Datum úmrtí12. října 638
Místo úmrtíŘím, Byzantská říše
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
Seznam papežů nosících jméno Honorius
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Honoriovo kacířství je argumentem odpůrců dogmatu o papežské neomylnosti. Podle nich jde o důkaz, že učení o papežské neomylnosti je novotou, kterou prvotní církev nezastávala a kterou Západ o své škodě poškodil věrouku. Papež Lev II. potvrdil závěry koncilu, když odsoudil Honoria jako někoho, kdo profana proditione immaculatem fidem subvertare conatus est.

Text anathema

editovat

Ono bohumile objasnilo, že jsme povinni vyznávati dvě přirozené vůle nebo chtění a dvě přirozené činnosti ve vtěleném pro naše spasení jediném Pánu našem Ježíši Kristu, pravému Bohu; ty pak, kdož pravé dogma pravdy zvrátili a jedinou vůli a jedinou činnost v jediném Pánu Bohu našem Ježíši Kristu lidem ukázali, na soudu zbožnosti obvinilo jak Theodora (biskupa) Faranského, Kyra Alexandrijského, Honoria Římského, Sergija, Pyrra, Pavla, Petra, kteří byli představiteli církve v tomto městě, od Boha spaseném, Makarije, antiochijského biskupa, žáka jeho Štěpána a nerozumného Polychronije, tímto způsobem zachovávajíc nedotknutelným společné tělo Krista Boha našeho.

 
Portrét papeže Honoria I. v bazilice sv. Pavla za hradbami

Externí odkazy

editovat
Papež
Předchůdce:
Bonifác V.
625638
Honorius I.
Nástupce:
Severinus