Otevřít hlavní menu

Homosexualita a katolická církev

Vztah katolické církve k homosexualitě a homosexuálním lidem je poměrně ambivalentní, lavíruje mezi odmítáním „hříchu“ a přijímáním „hříšníka“. Katolická nauka označuje homosexuální chování za nemorální, ale také tvrdí, že homosexuální osoby „mají být přijímány s úctou, soucitem a jemnocitem“ a „je třeba se vyhýbat náznakům nespravedlivé diskriminace“.[1] Svátost manželství si mohou udělit pouze muž a žena a každý sexuální styk mimo manželství, založené na trvalém vztahu muže a ženy, je podle katolické církve morálně nezřízený.[2]

Církevní naukaEditovat

KatechismusEditovat

Současný Katechismus katolické církve, shrnuje církevní učení o homosexualitě následovně:

„Homosexualita označuje vztahy mezi osobami mužského nebo ženského pohlaví, které pociťují výlučnou nebo převažující pohlavní přitažlivost vůči osobám stejného pohlaví. V průběhu staletí a v různých kulturách nabývá velmi odlišné podoby. Její psychický vznik zůstává z velké části nevysvětlený. Tradice, opíraje se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velmi závažnou zvrácenost, vždy hlásala, že ‚homosexuální úkony jsou svou vnitřní povahou nezřízené‘. Jsou proti přirozenému zákonu. Zavírají totiž pohlavní úkon před darem života. Nepocházejí z opravdového citového a sexuálního doplňování se. V žádném případě je nelze schvalovat.

Nemalý počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Tato objektivně nezřízená náklonnost je pro většinu z nich zkouškou. Třeba je přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem a vyhýbat se jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace vůči nim. I tyto osoby jsou povolány plnit ve svém životě Boží vůli, a pokud jsou křesťany, spojovat s Pánovou obětí na kříži potíže, se kterými se mohou setkat v důsledku svého stavu.

Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Ctnostmi ovládání se, které vychovávají k vnitřní svobodě, někdy i pomocí nezištného přátelství, modlitbou a s pomocí svátostné milosti mohou a mají postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.“[3]

Hojně citované slovní spojení „vnitřně nezřízený homosexuální úkon“ bývá často chybně chápáno jako podněcující diskriminaci.[4] Toto slovní spojení znamená, že sklon k hříšnému chování nemůže být z hlediska morálky označen za neutrální. Zmatení tužeb a nezřízenost, která vznikla prvotním hříchem, se však v katolické teologii netýká pouze homosexuálních osob, ale každý člověk má určité sklony k nezřízenému chování v jakékoliv oblasti. Jedna z eucharistických modliteb během mše svaté zní „…ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem“ a vztahuje se k celé církvi. [5]

Persona HumanaEditovat

K některým otázkám sexuální etiky, včetně homosexuálního jednání, se vyjadřuje dokument Kongregace pro nauku víry Persona Humana z 29. prosince 1975. Dokument se staví kladně k podpůrné pastoraci homosexuálních osob a zdůrazňuje stanovisko katechismu.[6]

Papež FrantišekEditovat

Při návratu z celosvětového setkání mládeže v Brazílii roku 2013 papež František prohlásil, že nepovažuje za správné soudit homosexuály a to i v případě, že se jedná o kněze.Jeho slova vzbudila velký zájem médií, ovšem podle katolických představitelů pouze zdůraznil dosavadní přístup církve. Např. olomoucký arcibiskup Jan Graubner v souvislosti s papežovým výrokem zdůraznil, že katolíkům nikdy nevadila homosexualita jako taková, ale pouze homosexuální praktiky. Posláním církve je podle něj zastávat se všech lidí na okraji společnosti.[7] Papež se roku 2013 sešel se zastáncem homosexuálních osob v církvi P. Michele de Paolis (SDB). Při setkání mu políbil ruce, což vzbudilo kritiku amerického pro-life serveru Life Site.[8]

V rozhovoru s novináři na palubě letadla v roce 2016 papež František prohlásil, že by křesťané a katolická církev měli požádat homosexuály o odpuštění za to, jakým způsobem se k nim v minulosti chovali. V apoštolské exhortaci Amoris laetitia vydané ve stejném roce, papež podpořil členy církve ve větším pochopení vůči homosexuálním lidem.

Katolická církev v České republiceEditovat

Arcibiskup Graubner pro Katolický týdeník uvedl, že církev má všem lidem nabízet pomoc, ale to neznamená, že se zapojí do programu oslavy jejich životního stylu, který je v rozporu s Božím zákonem. Pomoc nemá být věcí reklamy, ale soukromí a vyžaduje odborníky. Prohlásil: „Pomoci je možné jen tomu, kdo o ni skutečně stojí, kdo hledá cestu podle Krista a nechce, aby církev měnila Bibli.“[9] Česká katolická církev podle Stanislava Kostihy ze společenství Logos odporuje svým vlastním předpisům tím, že diskriminuje duchovní i církví zaměstnané laiky, kteří se vyoutovali. Biskup Tomáš Holub tvrdí, že na coming outu není z pohledu práce v církvi nic špatného, záleží však na tom, v jaké životní situaci se gay nebo lesba nachází. Zda například neohrožuje fungující rodinu a podobně.[10] Pastorací homosexuálních osob na území ostravsko-opavské diecéze se zabývá farář Lukáš Engelmann.[11]

V roce 2015, za velkého zájmu médií, zrušil pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka dvě akce, které se měly konat v kostele Nejsvětějšího Salvátora v době probíhajícího festivalu Prague Pride. Jednalo se o přednášku LGBTQ katolické aktivistky sestry Jeannie Gramickové a promítání filmu Ve jménu…. Duka se vyjádřil, že neodmítá diskuzi na toto téma, jen považuje načasování za nevhodné.[12]

HistorieEditovat

Prvotní církevEditovat

Křesťanská tradice vždy zakazovala jakoukoliv sexuální aktivitu mimo platné manželství. Postoje k homosexualitě se vyvíjely z nauky církevních otců, která značně kontrastovala s řeckým a římským pojetím homosexuálních vztahů včetně pederastie. Didaché v seznamu příkazů zahrnuje "Nebudeš kazit chlapce". To může být jedním z příkladů raně křesťanských spisů, které jednoznačně nesouhlasí s nejviditelnějšími formami homosexuality ve své době: pederastií a mužskou prostitucí. Kléméns Alexandrijský káral pohany za oslavu bohů, kteří svádějí chlapce. Eusébios z Césareje napsal o Bohu: "...zakázal veškeré nezákonné formy manželství, všechny nepatřičné praktiky a spojení žen se ženami a mužů s muži." Apologie Aristitidese z Athén, představená císaři Hadriánovi někdy v letech 117-138 popírala řeckou praxi uctívání bohů, "z nichž někteří se znečišťovali uleháním s muži". Basileos Veliký jako jeden z prvních uvádí sankce za homosexualitu: "Ten, kdo je vinen nepatřičností s muži, se provinil stejně jako cizoložník." Pohlavní styk mezi muži odsoudil i konstantinopolský arcibiskup Jan Zlatoústý v rozpravě o listu Římanům 1,26-27.

StředověkEditovat

Termín sodomie ve středověku zahrnoval masturbaci, přerušovanou soulož, zoofilii, nevaginální pohlavní styk, anální sex a felaci (ať už homosexuální nebo heterosexuální). Hildegarda z Bingenu kolem roku 1050 napsala ve své Bohem inspirované knize Scivias (Cestyvěz): "Muž, který hřeší s jiným mužem jako se ženou, hřeší proti Bohu... Žena která přebírá ďábelské způsoby a hraje mužskou roli ve spojení se ženou, je v mých očích nejvíce hanebná a stejně tak ten, kdo se v tomto zlém skutku podřídí jiné osobě." Na třetím lateránském koncilu papež Alexandr III. vyhlásil, že kněží, kteří se proviní sodomií mají být vyloučeni ze svého úřadu, nebo se oddat kajícnému životu v klášteře. V případě laiků se uplatňovala exkomunikace. Tomáš Akvinský se v Summa Theologica dotýká homosexuality na mnoha místech.[13]

Známí katolíci s homosexuální orientacíEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homosexuality and the Catholic Church na anglické Wikipedii.

  1. Nový Katechismus katolické církve k našemu tématu. zpravodajstvi.ecn.cz [online]. [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. 
  2. FATYM. Katolická církev připomíná svůj postoj k homosexualitě. fatym.com [online]. [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. 
  3. Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-473-3. 
  4. Teologické gloys ke gay-les orientaci. ktf.cuni.cz [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. 
  5. LIFENEWS SLOVENSKO. Tretia cesta: Homosexualita a Katolícka Cirkev. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. WWW.WEBDESIGNUM.CZ, Robert Krejčí;. Persona humana (dokument). teologietela.paulinky.cz [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  7. KALINA, Michal. Papežův názor není převratný. Vadí nám jen homosexuální praktiky, říká arcibiskup. Hospodářské noviny [online]. 2013-07-29 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  8. Editors. Pope Francis’ meeting with homosexual activist Fr. De Paolis: the unanswered questions. LifeSiteNews [online]. 2014-05-28 [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Katolický týdeník. Arcibiskup: pastorace homosexuálů - Katolický týdeník. Katolický týdeník [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. 
  10. Útrapy gayů v české katolické církvi. Po „přiznání“ mohou přijít o práci. iDNES.cz [online]. 2016-08-16 [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. 
  11. Správce. Služba lidem s homosexuální orientací. www.doo.cz [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. 
  12. Kardinál Duka zakázal dvě akce homosexuálů spojené s Prague Pride. iDNES.cz [online]. 2015-07-31 [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. 
  13. Homosexualita v Tradici (2). signaly.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-04]. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • TUSHNET, Eve. Gay and Catholic: accepting my sexuality, finding community, living my faith. ISBN 978-1594715426.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat