Homolův puč
Homolův puč byl předem naplánovaný vojenský zásah československých ozbrojených sil na území Země Slovenské v noci z 9. na 10. března 1939. Byl proveden na příkaz československého prezidenta Emila Háchy a na podnět českého generála Aloise Eliáše. Zároveň s příkazem k vojenské intervenci byl odvolán z funkce předsedy vlády Země Slovenské Jozef Tiso spolu s celou vládou a aktem prezidenta Háchy dosazen nový premiér Jozef Sivák. Také byl vyhlášen výjimečný stav se stanným právem, kdy se po 19. hodině večerní nesměli občané pohybovat po ulicích.
Příčiny a průběh editovat
Čeští politici si uvědomovali nebezpečí rozpadu Česko-Slovenské republiky, proto se už 12. února 1939 z iniciativy generála Eliáše sešli na tajné poradě v Unhošti u Prahy. Zde si upřesnili podmínky zákroku vůči slovenské straně. Jejich konání bylo podmíněno hlavně nečinností Jozefa Tisa, tehdejšího premiéra Země Slovenské, proti separatistickým snahám většiny slovenských politiků a podvratné činnosti říšské tajné služby na území Slovenska.
V noci z 9. na 10. března 1939 vyhlásila československá vláda (bez vědomí ministra Karola Sidora) v autonomní Zemi Slovenské výjimečný stav (stanné právo). Vojenská akce byla namířena vůči slovenským nacionalistům a členům Hlinkovy gardy na klíčových pozicích ve státní správě. Bylo internováno asi 250 osob z řad slovenských radikálů, hlavně z Hlinkovy slovenské ľudové strany a Hlinkovy gardy.
Novým předsedou vlády byl jmenován Jozef Sivák, který zastával všechny vládní posty mimo ministra financí, jímž zůstal Pavol Teplanský.[1] Jozef Sivák se v době svého jmenování nacházel v Římě na inauguraci papeže Pia XII.. Jmenování proběhlo bez jeho vědomí a dozvěděl se o něm z italského tisku. Funkci odmítl přijmout. Na Slovensku se politicky angažoval pouze Teplanský.[2] O dva dny později ústřední vláda jmenovala vládu Karola Sidora.
Operace trvala asi 24 hodin a nepřinesla žádný úspěch, jen zhoršení vztahů mezi ústřední vládou a autonomní zemí, což urychlilo rozpad Československa.[zdroj?] Obyvatelé Slovenska akci odsoudili.[1] Při akci byl zastřelen slovenský gardista Anton Kopal.[zdroj?]
Pozdější název této akce „Homolův puč“ je odvozen od jména divizního generála Bedřicha Homoly, který byl velitelem VII. armádního sboru v Banské Bystrici a podepsal vyhlášku o výjimečném stavu, v níž se na teritoriu svého sboru ustanovil za vykonavatele vší správní a soudní moci. Ve skutečnosti je tzv. Homolův puč jen často používaným nesprávným výrazem pro výjimečný stav vyhlášený československou vládou a pro vojenskou akci zatýkání gardistů a obsazování strategických bodů. Tento výraz vytvořily v mediální kampani slovenské gardistické deníky.
Následky výjimečného stavu editovat
Vojenská intervence vyprovokovala jednání slovenských radikálů a členů HSĽS k intenzivní činnosti směřující k rozpadu republiky za vydatné pomoci nacistického Německa, které jim půjčilo vysílač vídeňského rozhlasu. Za čtyři dny, 14. března 1939, tak byl ve sněmu odhlasován vznik Slovenského státu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 184–188.
- ↑ BYSTRICKÝ, Valerián. Vojenský zásah ústrednej vlády na Slovensku 9. – 11. marca 1939. Historický časopis. 2010, roč. 58, čís. 3, s. 447–448. Dostupné online. ISSN 0018-2575.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homolov puč na slovenské Wikipedii.
Literatura editovat
- Ivan Kamenec: Hektické mesiace slovenských dejín, z archivu SNA a NAHI, Historická revue 3/12, str. 12, ročník XXIII.
- Zlatica Zudová-Lešková: Výnimočný stav na Slovensku v marci 1939 a „Homolov puč“. in Rozbitie alebo Rozpad? Historické reflexie zániku Česko-Slovenska, Veda, Bratislava 2010