Hodrušská hornatina

hornatina ve Štiavnických vrších

Hodrušská hornatina je geomorfologický podcelek Štiavnických vrchů. Nejvyšší vrch podcelku je 939 m n. m. vysoký Paradajs.

Hodrušská hornatina
geomorfologický podcelek
Pod kapitulskými Bralami
Pod kapitulskými Bralami

Nejvyšší bod939 m n. m. (Paradajs)

StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Map
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vymezení editovat

Podcelek zabírá severozápadní část Štiavnických vrchů a v rámci pohoří sousedí na východě se Sitnianskou vrchovinou a Skalkou, jihozápadním směrem navazují Kozmálovské vŕšky. Severním směrem jsou údolím Hronu oddělené podcelky Kremnických vrchů, Turovské predhorie a Jastrabská vrchovina, na severozápadě potom Žiarska kotlina, jižněji Raj a Župkovská brázda (podcelky Vtáčnika) a pás hor západním směrem uzavírá Pohronský Inovec s podcelkem Veľký Inovec. Jihozápadním směrem leží Hronská pahorkatina, Hronská niva a Ipeľská pahorkatina, patřící do Podunajské pahorkatiny.

Dělení editovat

Na území Hodrušské hornatiny se nacházejí 3 geomorfologické části:[1]

Vybrané vrcholy editovat

  • Paradajs (939 m n. m.) – nejvyšší vrch podcelku
  • Končiar (881 m n. m.)
  • Ostrý vrch (868 m n. m.)
  • Veľký Žiar (856 m n. m.)
  • Zlatý vrch (850 m n. m.)

Chráněná území editovat

Téměř celé území je součástí CHKO Štiavnické vrchy a leží tu maloplošná území:

Doprava editovat

Západním a severním okrajem území vede rychlostní silnice R1 (Nitra – Zvolen) i silnice I/65, v údolí Hronu prochází i Železniční trať Nové Zámky – Zvolen, z které v Hronské Dúbrave odbočuje trať do Banské Štiavnice. Východním okrajem vede silnice I/51, jižním směrem silnice II/524.

Odkaz editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hodrušská hornatina na slovenské Wikipedii.

  1. MICHAL, Pavel; GAJDOŠ, Alfonz. The Regional Geomorphological Delimitation of Slovakia From the Point of View of Current Research. Geografické informácie. 2014, roč. 18, čís. 1, s. 141–150. Dostupné online [cit. 2020-04-11]. ISSN 1337-9453. DOI 10.17846/gi.2014.18.1.141-150.