Otevřít hlavní menu
Tento článek je o stroji na obrábění kovů. O hoblovačce na dřevo pojednává článek Obrábění dřeva#Stroje.
Dvoustojanová hoblovka (kolem 1920)

Hoblovka je stroj na obrábění kovů, kde hlavní pohyb (do řezu) obstarává přímočarý vratný pohyb vodorovného stolu s obrobkem. Tím se hoblovka liší od vodorovné obrážečky, kde se naopak do řezu pohybuje nůž. Hoblovky se také staví pro větší obrobky.

Obsah

PopisEditovat

Na vodorovném loži se pohybuje stůl. Nad stolem s obrobkem je příčník, po němž se posouvá jeden nebo dva suporty s noži. Podle toho, zda je nesen jedním nebo dvěma stojany, se rozlišují hoblovky jednostojanové nebo dvoustojanové (portálové). Stůl s obrobkem je poháněn hydraulicky nebo mechanicky (ozubený hřeben a pastorek), při zpětném chodu stolu se držák s nožem odklápí, aby se ostří nepoškodilo. Posuv do záběru se děje v úvrati stolu jako u obrážeček.

PoužitíEditovat

Hoblovky se užívají pro hrubší obrábění velkých rovinných ploch (vodorovných, svislých i šikmých), přímočarých drážek a vedení, velkých odlitků a výkovků. atd. Výhodou hoblovek je jednodušší ostření nástroje než u frézek, nevýhodou to, že velmi hmotný stůl s obrobkem se v každém kroku musí dvakrát urychlit a opět zastavit, a také to, že při zpětném pohybu stolu se žádný materiál neubírá.[1]

Předností hoblování je poměrně velká geometrická přesnost obráběné plochy. Běžně je dosahována rovinová přesnost 0,1 až 0,2 mm/m, u přesných hoblovek až 0,02 mm/m. Tato vyšší přesnost vyplývá už z principu, a to z absence vřeteníku, který svou nepřesností ovlivňuje podstatně výsledky frézování. Další výhododou v dobách, kdy se obrobené plochy ručně zaškrabávaly, byla homogenita a kvalita obrobené plochy. Pokud se plochy před zaškrabáváním ofrézují válcovou frézou nesousledně je jejich povrch v tenké vrstvě zpevněn a zaškrabávání je velmi obtížné. Při čelním frézování bývá povrch nehomogenní a zvlněný v příčném směru.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Řasa - Gabriel, Strojírenská technologie 3/1, str. 101nn.

LiteraturaEditovat

  • J. Řasa - V. Gabriel, Strojírenská technologie 3/1. Praha: Scientia 2005

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat