Hnilák smrkový
Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys) je vytrvalá, vzrůstem nižší bylina bez chlorofylu, která získává výživné látky mykorhizou. Je jedním ze dvou druhů úzkého rodu hnilák vyznačující se symbiotickým způsobem života s půdními houbami, bez kterých není schopen růst.[1][2]
 Hnilák smrkový | |
|---|---|
 Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | vřesovcovité (Ericaceae) |
| Rod | hnilák (Monotropa) |
| Binomické jméno | |
| Monotropa hypopitys L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Druh je rozšířen v severních oblastech severní polokoule. Roste téměř v celé Evropě (vyjma nejjižnějších částí přiléhajících ke Středozemnímu moři) a v západní Sibiři. Ostrůvkovitě se dále vyskytuje v Malé Asii, okolo Kavkazu, v centrální Sibiři a na Dálném východě. Vyrůstá také v Severní Americe až po Mexiko. V České republice je poměrně vzácný, vyskytuje se jen roztroušeně a převážně ve vyšších polohách.[1][3][4]
Ekologie editovat
Obvykle je nacházen v různých lesních společenstvech na silikátových podložích. Častěji volí stinná a vlhčí místa, jen ojediněle světlejší a sušší. Je to geofyt a jeho fenologické optimum bývá v červnu a červenci. K životu nepotřebuje světlo, neprobíhá u něj fotosyntéza, díky tomu je schopen růst i v tmavých lesích.[1][3]
Výživa editovat
Je mykoheterotrofní, což je zvláštní mykorhizní rostlina zcela bez chlorofylu. Běžné mykorhizní rostliny mají alespoň částečně zachovanou fotosyntézu a získávající pomoci hub vodu a minerální látky, kdežto hnilák bez fotosyntézy navíc čerpá přes houby i cukry, které si sám není schopen vytvořit. Houby získávají cukry ze zelených rostlin a hnilák je dostává transportem přes houby. V tomto případě vlákna půdní houby (nejčastěji čirůvky) jsou současně propojena jak s kořeny hniláku, tak i s kořeny zelené rostliny (obvykle jehličnan).[1][2][3]
Popis editovat
Jedna nebo několik jednoduchých, vzpřímených, voskově žlutých až nahnědlých lodyh, vysokých 10 až 25 cm, vyrůstá z krátkého, vytrvalého, hustě propleteného kořene. Tlustá, dužnatá a křehká lodyha je střídavě porostlá přisedlými, vejčitými, nezelenými šupinami, 0,5 až 1 cm dlouhými, do kterých se redukovaly listy. Lodyha nese hustý hrozen skládající se z 10 až 15 pravidelných, oboupohlavných květů. Po odkvětu lodyha černá a usychá, kořen přezimuje a na jaře vypouští nové lodyhy.
Převislé, od spodu rozkvétající květenství je tvořeno čtyřčetnými květy, přičemž vrcholový květ je pětičetný. Po odkvětu, při tvorbě plodů, se květenství vztyčuje a prodlužuje. Šupinovité listence jsou vejčitě kopinaté, podobný tvar mají i kališní lístky které někdy chybí. Skloněná, zvonkovitě otevřená, volnoplátečná koruna má obvejčité, na bázi vakovité, světle žluté plátky 10 až 15 mm velké. Listence po okraji a korunní plátky jsou z vnitřní strany brvité, stejně jako osm až deset tyčinek rostoucích ve dvou kruzích i svrchní semeník s krátkou čnělkou zakončenou nálevkovitou bliznou. Semeník je vytvořen čtyřmi plodolisty, pod kterými jsou žlázky s nektarem. Rostlina vykvétá v červnu a červenci, ne však každoročně; pokud nemá dostatek živin lodyha nevyroste.
Plodem je obvejčitá, čtyřpouzdrá tobolka obalená zaschlým okvětím. Bývá 8 mm dlouhá, otvírá se chlopněmi a obsahuje četná, velmi drobná semena která roznáší vítr. Ploidie druhu je 2n = 48.[1][3][4][5]
Ohrožení editovat
Hnilák smrkový, původní druh české květeny, se v ČR vyskytuje jen vzácně. Je proto v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][3]
Galerie editovat
-
Květy -
Lodyha se skloněným květenstvím -
Vztyčující se květenství -
Zralé tobolky
.jpg)
Reference editovat
- ↑ a b c d e f ROZMOŠ, Martin. BOTANY.cz: Hnilák smrkový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 25.07.2008 [cit. 2015-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b SELOSSE, Marc-André; ROY, Mélanie; TEŠITELOVÁ, Tamara. Rostliny, které se živí houbami. S. 266–269. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2014 [cit. 18.11.2015]. Čís. 6, s. 266–269. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-19. ISSN 0044-4812.
- ↑ a b c d e DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Hnilák smrkový [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 22.03.2013 [cit. 2015-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III: Hniliak smrekový [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2015-11-18]. S. 333–337. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. (slovensky)
- ↑ WALLACE, Gary D. Flora of North America: Monotropa hypopitys [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hnilák smrkový na Wikimedia Commons 
Taxon Monotropa hypopitys ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření hniláku smrkového v ČR
