Hippolyt Guarinoni

učenec, lékař a spisovatel

Hippolyt Guarinoni (latinsky Hippolytus Guarinonius, italsky Ippolito Guarinoni) (18. listopadu 1571 Trento; † 31. května 1654 Hall in Tirol) byl italský lékař, všestranný učenec, projektant architektury a spisovatel.

Hippolyt Guarinoni
Hippolytus Guarinonius
Portrét od Rafaela Sadelera
Portrét od Rafaela Sadelera
Narození19. listopad 1571
Trento
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí31. květen 1654
Hall in Tirol
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
BydlištěVídeň, Praha, Pešť, Hall in Tirol
Národnostitalská
VzděláníUniverzita v Padově
Povolánílékař, hygienik
botanik, spisovatel, architekt
ZaměstnavateléHabsburkové, město Hall in Tirol
TitulDr. med.
OceněníŘád zlaté ostruhy
Nábož. vyznáníkatolická církev
Choť1. Charitas Thalerová
2. Helena von Spiess
RodičeBartolommeo Guarinoni z Hoffbergu (otec)
PříbuzníCristoforo Guarinoni (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se jako nemanželský syn osobního lékaře rakouských císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Bartolommea Guarinoniho z Hoffbergu (1534–1616), který byl za svou službu povýšen do šlechtického stavu, s Hippolytovou matkou měšťanského původu nevstoupil do morganatického manželství. Vyrostl ve Vídni, jezuitské gymnasium vystudoval v Praze v době, kdy byl na dvoře císaře Rudolfa II. činný jeho otec Bartolommeo i strýc Cristoforo Guarinoniové. Po univerzitním studiu medicíny v Padově přesídlil do Hallu v Tyrolsku, kde se v klášteře šlechtičen stal osobním lékařem štýrských arcivévodkyň Eleonory a Marie Kristýny a od roku 1601 městským lékařem. Mimo jiné se stal krátce osobním lékařem sedmihradského vévody Zikmunda Báthoryho, který byl po sňatku s Marií Kristýnou nařčen z impotence.

Guarinoni patřil k militantním katolíkům a antisemitům. Poutěmi i tiskem prosazoval kult smyšlené rituální vraždy dítětě Anderla z Rinnu. Spolupracoval s jezuity v Ingolstadtu, u nichž vydával svá díla.[1]

Rodina aEditovat

Byl dvakrát ženat, v letech 1599–1610 s Charitas Thalerovou, po její smrti se roku 1611 oženil s Helenou von Spieß, bývalou dvorní dámou Anny Kateřiny Gonzagové. Portréty obou manželů se dochovaly v bývalém klášterním kostele servitů ve Vídni. Z početného potomstva většina dětí zemřela. Guarinoni se dožil výjimečného věku 83 let, zemřel v Hallu a je pohřben ve svém kostele sv. Karla Boromejského ve Volders před oltářem v první postranní kapli vpravo od vchodu. Na náhrobní desku si dal vytesat veršovaný latinský epitaf.

DíloEditovat

 
Kostel sv. Karla Boromejského ve Volders
 
Titulní strana Guaroniniova spisu Die Grewel der Verwüstung menschlichen Geschlechtes (1610)

Prosazoval střídmou životosprávu, hygienu, léčbu minerálními prameny a zdravý životní styl. Jako městský fyzikus v Hallu prosadil na lepší ubytování havířů ze stříbrných dolů. V době morové epidemie ve městě zavedl hygienická opatření podle vzoru Karla Boromejského.

  • Psal epické příběhy (například z rudolfinské Prahy, kde strávil 11 let[2]), životopisy (například své pacientky arcivévodkyně Eleonory). Podporoval lidovou slovesnou tvorbu.
  • Kostel sv. Karla Boromejského v tyrolské vsi Volders dal podle vlastního projektu postavit a vyzdobit. Zasvěcení údajně zvolil proto, že jako malý chlapec dělal páže na dvoře Karla Boromejského v Miláně. Dále navrhl stavby kaple ve vsi Tulfes ve Volderwaldu a Anenského kostelíka v Bad Baumkirchen.
  • Lékařský a osvětový spis: sedm knih o správné životosprávě, tělesném, duševním a politickém zdraví pod titulem Die Grewel der Verwüstung menschlichen Geschlechtes (česky Hrůza zpustnutí lidského rodu), vydal v roce 1610 v Ingolstadtu.
  • Hagiografický spis o římské světici Františce Pontiani de Busso: Spiegel Christlicher Eheleut, ... verwunderlichen Leben ...großmächtigen Heldin, heiligsten Frawen, H. Franciscae Pontianin, gebornen von Busso (překlad z italského originálu Giulia Orsina, vydal v roce 1613 v Ingolstadtu.

V rukopise v klášteře Wilten zanechal:

  • Herbář s 663 rostlinami, který se dostal do knihovny na zámku Ambras.
  • Legendu o židovské rituální vraždě tříletého tyrolského chlapce Anderla z Rinnu, jež položila základ antisemitskému kultu[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Neue deutsche Biographie, svazek 7, 1966, online
  2. Divišová, Bohdana: Praha a Čechy ve vzpomínkách lékaře Hippolyta Guarinoniho. In: Pražský sborník historický, sv. 41, (2013), s. 219-232.
  3. A Blood Libel Cult:Anderl von Rinn, d. 1462

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat