Hippokoón
Hippokoón (řecky Ἱπποκόων, latinsky Hippocoon) byl v řecké mytologii spartským králem, synem krále Oibala (nebo Periera) a nymfy Bateii.
V řeckých mýtech je za otce Hippokoóna uváděn většinou Oibalos, jenž byl původně považován za syna spartského krále Kynorta. Sparťané po vítězství v messénské válce messénského Periérése uměle začlenili do genealogie svých králů a Oibala prohlásili za Periérova syna. Tím doložili své nároky na Messenii. Proto je také možné, že známe obsahově různé verze mýtů týkajících se života Hippokoóna.
Nejrozšířenější verzí je mytický příběh, který říká, že Hippokoón byl synem spartského krále Oibala a nymfy Batey. Po smrti krále Oibala se vládcem Sparty stal Hippokoónův mladší nevlastní bratr Tyndareós. To odůvodňoval tím, že je synem Gorgofony legitimní manželky krále Oibala a on je jen synem nymfy. Hippokoón se však nároku na trůn nevzdal a svého nevlastního bratra ze Sparty vyhnal. Spolu s Tyndarem ze Sparty odešel i jeho mladší bratr Ikarios. Své útočiště našli u aitólskeho krále Thestia. Hippokoón, otec dvanácti synů, pak vládl ve Spartě několik let.
Sparťané v Hippokoónovi a jeho synech již v krátkém čase poznali násilné a nemilosrdné lidi, jimž se ale toto chování po čase krutě vymstilo. Poté, co do Sparty přišel Héraklés bratranec Oiónoa a stál před Hippokoónovým palácem, napadl ho hlídací pes. Oionos v sebeobraně psa zabil kamenem, to ale naneštěstí viděli Hippokoónovi synové a Oiona zavraždili. Héraklova pomsta nenechala na sebe dlouho čekat. Po prvních nepovedených útocích, kdy zemřel i Heraklitův bratr Ífiklés, Herakles Hippokoóna a všechny jeho syny pobil. Tyndareós se následně vrátil do Sparty a opět se ujal vlády.
Pausaniás ještě v druhém století na svých cestách po Lakónii viděl památník symbolizující vítězství Hérakla nad Hippokoónem a jeho syny. To dokazuje, za jak významné pokládali Sparťané toto vítězství.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hippokoón (kráľ Sparty) na slovenské Wikipedii.
Související články editovat
Literatura editovat
- Pausaniás, Periégésis TES Hellados, 3,15,3 – 4.
- Publius Ovidius Naso, Metamorphoses, VIII, 300 – 328. [1]
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.