Hierapolis

Hierapolis ;
Poloha
Souřadnice	37°55′30″ s. š., 29°7′33″ v. d.
Stát	Turecko
	Hierapolis
Správa
Status	zaniklé město
Oficiální web	www.pamukkale.gov.tr/EN/content.asp?id=291
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hierapolis (řecky Ἱεράπολις) je bývalé antické město na kopci s termálními lázněmi Pamukkale na území dnešního Turecka v provincii Denizli. V dávných dobách bylo toto území součástí Frygického království, které bylo v 8. století př. n. l. založeno v západní části Anatolské vysočiny. Od roku 1988 je Hierapolis vedeno v seznamech UNESCO jako významná lokalita Světového dědictví v Evropě.

Město bylo postaveno nad travertinovou terasou Pamukkale nad údolím řeky Lycus s minerálními prameny, mezi městy Sardy a Apameia Kibotos. Toto místo bylo již za antických dob známé díky impozantním bílým terasám, které vznikly usazením minerálů ze zdejších horkých pramenů.

Město prosperovalo díky využití horkých pramenů při barvení vlněných tkanin a také díky vzkvétajícímu obchodu s tkaninami.

Historie editovat

Spolehlivé poznatky o existenci starověkého města pocházejí z 3. století př. Kr., ačkoli nejisté indicie byly známy již z mnohem dřívějšího období. Původní osídlení tvořily příslušníci řeckého království Frýgie. V roce 17 po Kr. bylo město zničeno silným zemětřesením. Později bylo znovu zrekonstruované a rozšířené. 1. a 2. století po Kr. bylo obdobím dalšího intenzivního rozvoje města a tehdy vznikly i mnohé stavby, termální lázně, divadla, amfiteátry a chrámy. Ačkoli mnoho budovy odolaly později i bojem během války mezi Turky a Byzantskou říší, město bylo zcela zničeno během druhého velkého zemětřesení v roce 1334.

Prvokřesťanský biskup Papias editovat

V Hierapoli působil i prvokřesťanský biskup Papias (někdy v počeštěném tvaru Papiáš, žil přibližně v letech 65-140 po Kr.).

Informace o jeho životě i jeho dílo "Zprávy o výrocích Pána" (Logión kyriakón exegéseis) se ztratily, ale zachovaly se jeho stručné citáty u Irenea z Lyonu (†202) a u Eusebia, které jako nejstarší svědectví o evangeliích mají velký význam.

Ireneus (Adv. haer. 5,33,4) se o Papiovi vyjadřuje jako o "starším" (presbyteros) uvádí o něm, že byl posluchačem apoštola Jana a přítel Polykarpa ze Smyrny († kolem r. 160).

Eusebius, který ve svých Církevních dějinách věnuje Papiovi 39. kapitolu 3. knihy, koriguje Ireneův omyl a ukazuje, že nešlo o apoštola Jana, ale o jiného Jana - kněze, který sbíral osobní svědectví starších o Ježíšově životě. Kritizuje také některé Papiovy názory, především chiliasmus.