Hernychova vila

vila v Ústí nad Orlicí

Hernychova vila v Ústí nad Orlicí byla postavena jako rodinné sídlo místní továrnické rodiny počátkem 20. století v secesním slohu. Je situována východně od Mírového náměstí a díky vysoké věži tvoří jednu z městských dominant. Od roku 2008 zde sídlí Městské muzeum. Vila je od roku 1978 zapsána na seznamu kulturních památek.

Hernychova vila
Hernychova vila (1).jpg
Základní informace
Sloh secese
Architekt Matěj Blecha
Pojmenováno po Florian Hernych
Poloha
Adresa Ústí nad Orlicí, ČeskoČesko Česko
Ulice 17. listopadu
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 26916/6-4392 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie vilyEditovat

 
Hlavní vstup s věží

Rodina Hernychů po několik generací působila v místním domáckém podnikání v oblasti textilní výroby, v 19. století se však vypracovala v přední průmyslnický klan v širokém okolí. Florian Hernych (1855–1923) patřil již k největším podnikatelům regionu a zaměstnával 2.500 dělníků, ve vztahu k zaměstnancům však měl značně negativní pověst. Poblíž své textilní továrny získal počátkem 20. století pozemky na návrší nad náměstím od rodiny Pitrů a Vrbických a zde nechal v letech 1906–1907 vybudovat honosné rodinné sídlo v secesním stylu.

Hernychova vila je dílem pražského ateliéru architekta Matěje Blechy, výsledkem byla honosná secesní stavba obklopená zahradou. Ve všech detailech nebyl původní projekt dodržen, vile ale dodnes dominuje věž a socha sv. Floriána v průčelí, jehož Florian Hernych přijal jako patrona. Během první světové války došlo k úpadku podnikání a s úmrtím Floriana Hernycha (1923) skončila sláva vily. Jeho potomci ztratili majoritní podíl v továrně, úpadek podnikání se odrazil i na plánu zimní zahrady, který banka poskytující úvěr odmítla. Hernychovi se za první republiky věnovali hlavně právnické praxi a přestěhovali se do Prahy, do ústecké vily zajížděli již jen příležitostně.

 
Pohled ze Smetanovy ulice

Přestože se Emil Hernych stal po roce 1945 generálním ředitelem Spojených českých a moravských bavlnářských závodů, vila byla v roce 1948 pronajata odborům a později zde sídlila umělecká škola. K faktickému znárodnění došlo až v roce 1958, kdy státní orgány došly k závěru, že vila je součástí továrny. I když došlo ke stavebním úpravám, ty proběhly především v přízemí a na celkovou kompozici a exteriér neměly vliv, přesto fasáda přišla o některé zdobné ornamenty. Kromě umělecké školy ve vile sídlil Dům osvěty a Památník revolučních tradic.

Po roce 1989 byla vila v restitučním řízení vrácena rodině Hernychových, ti však neměli prostředky na rekonstrukci, navíc byli vázáni podmínkou udržet zde následujících deset let uměleckou školu. Později došlo k převodu vily na město Ústí nad Orlicí (2003). Město realizovalo náročnou obnovu domu a od roku 2008 zde sídlí městské muzeum.

Externí odkazyEditovat