Herceg Novi
Herceg Novi (v srbské cyrilici Херцег Нови, italsky Castelnuovo, řecky Νεοκαστρον) je město v severní části pobřeží Černé Hory. S okolím zde žije až 27 000 obyvatel.
Herceg Novi Херцег Нови | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°27′11″ s. š., 18°32′15″ v. d. |
Nadmořská výška | 40 m n. m. |
Časové pásmo | středoevropský čas UTC+01:00 |
Stát | ![]() |
![]() ![]() Herceg Novi | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 235 km² |
Počet obyvatel | 16 493 (2003) |
Hustota zalidnění | 70,2 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 1382 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 31 |
PSČ | 85340 |
Označení vozidel | HN |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poloha
editovatHerceg Novi leží u ústí boky Kotorské do Jaderského moře, poblíž hranic s Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou (jejíž území začíná směrem do vnitrozemí). Z hlediska souvislé zástavby navazuje na městečko Igalo. Východně od Hercegu Nového leží obec Zelenika, známá jako konečná stanice úzkorozchodné železnice. Před vlivy z vnitrozemí je chráněn vysokým horským masívem pohoří Orjen.
Podnebí
editovatHerceg Novi má specifické mikroklima, neboť zde na rozdíl od většiny měst na území Černé Hory nic nebrání proudění vzduchu z Jaderského moře. Hory naopak město chrání před chladným větrem ze severu. Město má ročně v průměru 200 slunečných dní; v měsíci červenci a srpnu dokonce 11 slunečných hodin denně. Průměrná roční teplota dosahuje 16,2 °C. Změny teplot jsou málo časté a v průměru se pohybují okolo 4 °C denně. Průměrná teplota v období od května do září činí 25 °C, což umožňuje turistickou sezónu v délce přes 4 měsíce. Roční úhrn srážek činí v Hercegu Novém 1930 mm. Největší relativní vlhkost je na podzim a pohybuje se okolo 80 %, nejnižší je potom v létě.
Historie
editovatMěsto Herceg Novi založil roku 1382 bosenský král Tvrtko I.[1] za účelem zlepšení obchodních vztahů (konkurence pro Dubrovnik) a střežení Boky Kotorské. Původně se jmenovalo Sveti Stefan podle zdejší pevnosti.
Druhá část názvu – Herceg, je odvozena od hercega (vévody) Štěpána Vukčiće Kosači, jemuž titul udělil německý císař Fridrich III. Stejnou etymologii má i nedaleký region Hercegovina. Přízvisko Novi zřejmě vzniklo díky tomu, že město je ve zdejší oblasti jedním z nejmladších.
Továrna na hedvábí, která zde vznikla roku 1449, byla teprve druhou v Evropě. Mezi lety 1483 a 1687 ovládali město, až na krátké období v letech 1538 a 1539 kdy se ho zmocnili Španělé, Turci. Ti zde postavili věž Kanli Kula, Španělé zase pevnost, která nese jejich jméno a stojí výše nad městem. O podmínkách života ve městě během turecké nadvlády pojednávala díla cestopisce Evliji Čelebiho.
Poté do roku 1797 spravovali Herceg Novi Benatčané. Ti umožnili vznik autonomní samosprávy.
Po nepodařeném pokusu o sjednocení s Černou Horou na počátku 19. století (v letech 1813 až 1814) připadla boka Kotorská Rakousku-Uhersku. V roce 1855 zde byla otevřena čítárna v srbském jazyce, v roce 1899 zde byla otevřena také srbská knihovna. Populace italsky mluvícího obyvatelstva byla dominantní ještě na počátku 19. století, v jeho průběhu ale začala postupně slábnout ve prospěch obyvatelstva slovanského. V období rakousko-uherské nadvlády byly oficiální názvy města uváděny v němčině (Erzeg Novi) a v italštině (Castel Nuovo), rakouská správa však v celé Dalmácii do jisté míry[zdroj?] podporovala slovanské a německé ambice ve snaze snížit italianizační vliv na celé východní pobřeží Jaderského moře.
Na mapách třetího vojenského mapování se město vyskytuje pod oběma názvy (italským a německým). Nápadně je zde značena Španělská pevnost, nacházející se nad městem. Do Hercegu Nového rovněž vedlo i lodní spojení.
V roce 1902 zde byl otevřen první moderní hotel, a to Plaža Zelenika.
Černá Hora nicméně o město usilovala i nadále a např. během první světové války jej neúspěšně ostřelovala dělostřeleckou palbou z vrcholu Lovćen.[zdroj?] Srbská armáda do Hercegu Nového vstoupila dne 7. listopadu 1918. Po skončení konfliktu se město stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po roce 1929 bylo součástí tzv. Zetské bánoviny v rámci Království Jugoslávie, za druhé světové války bylo okupováno italskou armádou a připojeno k fašistické Itálii. Jugoslávští partyzáni obsadili město dne 28. října 1944. Po skončení války se město navrátilo Jugoslávii jako součást černohorské republiky a od roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory.
Obyvatelstvo
editovatSamotné město mělo v roce 11 059 obyvatel, s okolními obcemi (opština Herceg Novi) potom téměř zmíněných 30 tisíc. Počet obyvatel vlivem atraktivity přímořské lokality setrvale roste.
V roce 2003 se 50 % obyvatel přihlásilo k srbské národnosti, 30 % k národnosti černohorské, 3,27 % k národnosti chorvatské a zbytek k ostatním, převážně národnostem bývalé Jugoslávie.
Kultura a turistika
editovatMěsto je vyhledáváno turisty zejména kvůli svému historickému centru a okolním plážím. V létě 2023 zde pobývalo v jednu chvíli 31 tisíc návštěvníků, z toho bylo 30 tisíc zahraničních.[2]
Známé je díky své soustavě parků a zahrad s bohatou vegetací, kterou sem přiváželi námořníci ze svých plaveb. Vzhledem k tomu, že historické centrum leží na svahu, je zde velké množství schodišť. Bývá také označován jako "město básníků".[zdroj?]
Ve středověku bylo přístavní město velmi dobře opevněno. Hradby města lze rozdělit na Mořskou pevnost (Forte mare) a směrem do vnitrozemí Gornji grad.
V Hercegu Novém stojí také turecká hodinová věž Sahat kula z 15. století. Ze století sedmnáctého zase pochází studna Karandža s arabským[zdroj?] nápisem. Jako divadlo v přírodě slouží stará turecká pevnost Kanli Kula (doslova její název v češtině znamená Krvavou věž). Velmi zachovalá je španělská pevnost Španjola. Další pevnosti, které střeží vjezd do boky Kotorské, jsou Mamula (za 2. světové války sloužila jako koncentrační tábor[zdroj?]) a Arza. Centrem „Starog grada“ je náměstí vévody Štěpána (srbsky Trg hercega Stjepana) s kostelem sv. Archanděla Michaela. Svatostánek je jednou z dominant města. Stojí zde dále kostel sv. Jeronýma, který je postaven na základech bývalé mešity a dále kostel svatého Leopolda.
Ve městě lze rovněž nalézt Námořní muzeum a Regionální muzeum. Jediným nepřetržitě hrajícím divadlem v Černé Hoře je místní scéna, založená roku 1920. Vyžití pro turisty nabízí Městská riviéra s mnoha plážemi. Známý je i zdejší letní festival Sunčane skale.
Východně od středu města se nachází také Klášter Savina Srbské pravoslavné církve.
Okolí
editovatV okolí města se nachází již zmíněné městečko Igalo, které přímo navazuje na Herceg Novi. Mezi nimi leží lázeňská čtvrť Topla. Turisty je rovněž navštěvována i Modrá jeskyně a oblíbené[zdroj?] jsou rovněž výlety do pohoří Orjen.
Východně od města leží Klášter Savina s kostelem svatého Sávy.
Doprava
editovatMěstem prochází známá Jadranská magistrála, která byla postavena výše a severněji od historického jádra města. Její kapacita neodpovídá potřebám automobilového provozu v současné době.[3]
Ve městě byla v roce 2023 vybudována nová autobusová stanice.[4]
Historicky procházela částí Hercegu Nového také zmíněná úzkorozchodná železniční trať do přístavu Gabela, která směřovala z Hercegoviny.
Staví zde i některé výletní lodě; Herceg Novi má přístav pro menší lodě. Přístav pro jachty (marina) se nachází západně od středu města.
Letiště Tivat je vzdálené 23 km vzdušnou čarou, nicméně přístup k němu je obtížnější vzhledem k přítomnosti Boky Kotorské. Dalším bližším letištěm je vzdušný přístav v Dubrovníku na území Chorvatska.
Sport
editovatPůsobí zde tým PVK Jadran Herceg Novi, který byl v Černé Hoře i v tehdejší Jugoslávii úspěšný. Hraje vodní pólo.
Osobnosti
editovat- Ahmed-paša Hercegović (kolem 1456-1517), velkovezír a generál
- Leopold Mandić (1866-1942), chorvatský duchovní a světec římskokatolické církve
- Gottfried von Banfield (1890-1986), rakouský důstojník
- Gustav Heinse (1896–1971), německý básník a překladatel
- Anton Mader (1913-1984), rakouský generál
- Dejan Dabović (1944-2020), jugoslávský hráč vodního póla
- Branko Štrbac (narozený 1957), jugoslávský házenkář a trenér
- Milivoj Bebić (narozený 1959), jugoslávský hráč vodního póla
- Danka Kovinić (narozená 1994), tenistka
Reference
editovat- ↑ Balkan i istorija: Pet stvari koje možda niste znali o Tvrtku Kotromaniću, prvom kralju Bosne. BBC [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. (srbština)
- ↑ U Herceg Novom preko 31.500 gostiju. vijesti.me [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. (srbština)
- ↑ Saobraćajne gužve prijete da ugroze sezonu u Herceg Novom. DAN [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. (srbština)
- ↑ Tri firme bi da rade pristupni put ka autobuskoj u Herceg Novom. vijesti.me [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. (srbština)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Herceg Novi na Wikimedia Commons