Henrik Steffens

dánsko-německý filosof, přírodovědec, profesor a spisovatel

Henrik (Henrich) Steffens (2. května 1773, Stavanger13. února 1845, Berlín) byl dánsko-německý filosof, přírodovědec, profesor a spisovatel jehož přednášky se staly inspiračním zdrojem dánského literárního romantismu.[1].[2]

Henrik Steffens
Henrich Steffens2.jpg
Narození 2. května 1773
Stavanger, Království Dánska a Norska
Úmrtí 13. února 1845 (ve věku 71 let)
Berlín, Prusko
Místo pohřbení hřbitov v Kreuzbergu
Povolání filosof, přírodovědec, profesor, spisovatel
Národnost dánsko-německá
Alma mater Kodaňská univerzita
Literární hnutí romantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v norském Stavangeru německému otci a dánské matce. Ve čtrnácti letech odešel se svými rodiči do Kodaně, kde studoval nejprve teologii a pak přírodní vědy na Kodaňské univerzitě. Roku 1796 přednášel na univerzitě v Kielu a o dva roky později odešel na Univerzitu v Jeně, kde studoval přírodní filosofii Friedricha Schellinga. V roce 1800 odešel na techniku do Freibergu studovat mineralogií u Abrahama Gottloba Wernera.[2]

 
Henrik Steffens

Roku 1802 se navrátil do Kodaně a uspořádal zde řadu přednášek o přírodní filosofii, ve kterých shrnul myšlenky německých romantiků o jednotě přírody, umění a dějin a ostře kritizoval převládající racionalismus. Mezi jeho posluchači byli mimo jiné i Adam Oehlenschläger, Steen Steensen Blicher a Nikolai F. S. Grundtvig, kteří se pod vlivem těchto myšlenek stali představiteli první vlny dánského literárního romantismu.[1]

Roku 1804 se stal profesorem na univerzitě v Halle a roku 1811 na Vratislavské univerzitě. Během bitvy u Lipska roku 1813 vstoupil jako dobrovolník do pruské armády a následující rok se zúčastnil obsazení Paříže. Pak se vrátil do Vratislavi, kde byl v letech 1821–1822 a 1829–1830 rektorem univerzity. Roku 1832 se stal profesorem na Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně a v letech 1834–1835 byl na univerzitě rektorem.[3] V roce 1835 byl zvolen řádným členem Pruské akademie věd.[4] Zemřel roku 1845 v Berlíně a byl pochován na hřbitově v Kreuzbergu.[2]

Steffens je představitelem idealistické, spekulativní přírodní filozofie. Nevyhýbal se ani náboženským otázkám. Byl přívržencem staroluteránů a odpůrcem pruské církevní unie. Stavěl se také proti tehdy vznikajícímu turnerství. S jeho náboženskými názory úzce souvisí jeho činnost beletristická, vyznačující se mistrným líčením norské přírody. Je rovněž autorem obšírné autobiografie. Své práce psal hlavně německy.[2]

Výběrová bibliografieEditovat

 
Sneffelsův hrob v Kreuzbegu

Odborné a filosofické práceEditovat

  • Beiträge zur innern Naturgeschichte der Erde (1801, Příspěvky k vnitřní přirozené historii Země).
  • Indledning til philosophiske Forelæsninger (1803, Úvod k filozofickým přednáškám), knižní vydání přednášek z roku 1802 v Kodani.
  • Grundzüge der philosophischen Naturwissenschaft (1806, Hlavní rysy filosofické přírodní vědy).
  • Handbuch der Oryktognosie (18111824, Příručka oryktognosie), čtyřdílná příručka mineralogie.
  • Anthropologie (1824, Antropologie), dva díly.
  • Polemische Blätter zur Beförderung der spekulativen Physik (18291835, Polemické listy na podporu spekulativní fyziky), dva díly.
  • Nachgelassene Schriften (1846, Posmrtné spisy), s předmluvou Friedricha Schellinga.

Polemické spisyEditovat

  • Von der falschen Theologie und dem wahren Glauben (1809, O špatné teologii a pravé víře).
  • Karrikaturen des Heiligsten (18191821), spis proti turnerství, dva díly.
  • Wie ich wieder Lutheraner wurde, und was mir das Lutherthum ist (1831, Jak jsem se opět stal luteránem a co pro mě je luteránství).

PrózaEditovat

  • Die Familien Walseth und Leith (1827, Rodiny Walsethů a Leithů), cyklus povídek.
  • Die vier Norweger (1828, Čyři Norové), cyklus povídek.
  • Malcolm (1831), novela.
  • Novellen (18371838, Novely), souborné vydání autorových beletristických prací.
  • Was ich erlebte (18401844, Co jsem zažil), autobiografie s velikým množstvím zajímavých zpráv o tehdejším životě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 424.
  2. a b c d Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 68.
  3. Rektoratsreden im 19. und 20. Jahrhundert
  4. Heinrich Steffens - Mitglieder der Vorgängerakademien

Externí odkazyEditovat