Helena Malířová
Helena Malířová, rodným jménem Helena Nosková (31. října 1877 Praha-Nové Město[1] – 17. února 1940 v Praze) byla česká novinářka, spisovatelka, publicistka a překladatelka, vlastní sestra herečky Růženy Naskové.[2]
| Helena Malířová | |
 Helena Malířová, asi 1930 | |
| Rodné jméno | Helena Nosková |
|---|---|
| Narození |
31. října 1877 Praha-Nové Město  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí |
17. února 1940 (ve věku 62 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Krematorium Strašnice |
| Povolání | spisovatelka a novinářka |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Partner(ka) | |
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
ŽivotEditovat
Mládí ve vile AmerikaEditovat
Narodila se v rodině Josefa Noska (1829-1899), který působil v různých povoláních – jako kontrolor, účetní, správce a úředník pražského magistrátu. Sám byl též literárně činný, publikoval v časopisech a příležitostně překládal z maďarštiny.[3] Matka Josefa, rozená Bučinová (*1846) byla druhou manželkou Josefa Noska.[4][5]
Helena se narodila jako starší ze dvou dcer manželů Noskových.[1] Se sestrou Růženou (pozdější herečkou Růženou Naskovou vyrůstaly v zahradním domku tzv. vily Amerika (dnešní Dvořákovo muzeum) na pražském Novém Městě. Růžena vzpomínala, jak starší Helena od malička psala pohádky a dovedně kreslila. Až do otcovy smrti se však neodvážila svou zálibu v literatuře výrazněji projevit.[6]
Vstup do literaturyEditovat
Okolo roku 1900 se sestry Noskovy seznamovaly s předními intelektuály své doby (Stanislav Kostka Neumann, Kamilla Neumannová, František Xaver Svoboda, Antonín Klášterský, F. X. Šalda). Helena se též seznámila se svým budoucím manželem, studujícím práv, básníkem Janem Malířem (1878-1909).[6] Helena začala publikovat časopisecky a její první povídkovou knihu Lidské srdce zaznamenala Moderní revue.[7] Dramatická prvotina Bratrství byla uvedena na Národním divadle v roce 1905. I když ji režíroval Jaroslav Kvapil, dočkala se pouze dvou repríz.[8]
V roce 1904 se, po pětileté známosti, provdala za Jana Malíře; jejich manželství však nebylo dlouhé, Jan Malíř zemřel 14. 11. 1909 na tuberkulózu.[9]
Levicová novinářka a spisovatelkaEditovat
Netradiční myšlení Heleny Malířové se projevilo již v roce 1910, když vystoupila z římskokatolické církve a zůstala bez vyznání.[1] Po smrti manžela cestovala po Evropě, v roce 1912 se jako reportérka a ošetřovatelka zúčastnila na Balkáně srbsko-turecké války. Od roku 1913 žila ve Vídni. Zde se seznámila s Ivanem Olbrachtem a pod jeho vlivem vsoupila do sociálně demokratické strany a pracovala v redakci vídeňských Dělnických listů.[10] Roku 1916 se spolu s Olbrachtem vrátila do Prahy a od roku 1920 žili domě Antala Staška v jeho domě v pražské Krči.[11]
Pod Olbrachtovým vlivem byla silně levicově orientována, svá díla nejčastěji umísťovala do proletářského prostředí. V roce 1920 se zúčastnila II. světového kongresu Komunistické internacionály, který se konal v Petrohradě a Moskvě.[12] Byla zakládající členkou KSČ, jako novinářka publikovala zejména v komunistickém a sociálně demokratickém tisku. Vystupovala na levicových schůzích[13] a za svou činnost byla několikrát vězněna.
Rozchod s KSČEditovat
Roku 1929 podepsala společně s dalšími šesti spisovateli (Stanislavem Kostkou Neumannem, Vladislavem Vančurou, Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem, Marií Majerovou a Ivanem Olbrachtem) tzv. Manifest sedmi proti KSČ a byla ze strany vyloučena.[14]
Poslední létaEditovat
Helena Malířová byla družkou Ivana Olbrachta až do roku 1935, kdy ji opustil kvůli své budoucí manželce Jaroslavě Kellerové.[15] V roce 1936 ještě procestovala znovu několik evropských zemí a navštívila, spolu s delegací českých intelektuálů, Španělsko (tehdy v občanské válce). Od roku 1936 žila sama.
Zemřela na srdeční chorobu, její urna byla uložena v kolumbariu v Praze-Strašnicích.
DíloEditovat
- Deset životů – autobiografický román
- Barva krve – román
- Právo na štěstí – román
- Vítězství – román
- Stříbrný racek a jiné povídky – sbírka povídek
- Křehké květiny
- Mariola – román
- Popel – román, o životě díle a osudu spisovatele Josefa Matějky
- Dědictví
- Nový rok
- Víno – román
- Rudá besídka – publicistika
- Povídky s dobrým koncem – vydalo Komunistické nakladatelství R.Rejman- Praha 1 v Lednu 1923
Překládala především díla antifašistických autorů, jako Thomas Mann.
ZajímavostEditovat
V říjnu 1920 informoval tisk, že Helena Malířová, spolu s dalšími komunistickými aktivisty Hugo Sonnenscheinem a Emanuelem Vajtauerem (pozdějším předním kolaborantem), byla zatčena na severu Norska ve Vardø, nejvýchodnějším městě Norska, blízko ruských hranic.[16] Touto cestou se měla vracet z pobytu v sovětském Rusku, kde se zúčastnila II. světového kongresu Komunistické internacionály.
V pražském Břevnově je po Heleně Malířové pojmenována ulice (1906-1940 a 1945-1947 Husova, 1940-1945 Hohenlohova, od 1947 Heleny Malířové).[17]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b c Záznam o narození a křtu, Sv. Trojice, Podskalí, Matrika N 1877-1881, snímek 25
- ↑ Národní archiv, Konskripční seznamy pobytových přihlášek pražského policejního ředitelství, heslo Nosek Josef
- ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Helena Malířová, s. 74-77.
- ↑ Soupis pražských příslušníků, Josef Nosek
- ↑ Sv. Trojice, Podskalí, Matrika O 1871-1881, snímek 92, svatba Josefa Noska a Josefy Bučinové
- ↑ a b NASKOVÁ, Růžena. Jak šel život. Praha: Ćeskoslovenský spisovatel, 1960. Kapitola Sestry Noskovy.
- ↑ Moderní revue (Moderní revue pro literaturu, umění a život), ISSN: 1212-5962, 10.1903 - 5.1904, s.57 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ NASKOVÁ, Růžena. Jak šel život. Praha: Ćeskoslovenský spisovatel, 1960. Kapitola "Bratrství" Heleny Malířové.
- ↑ Zlatá Praha, 10/1909, s.119
- ↑ Např. Dělnické listy, 10.6.1914, s.9, Prešpurské husy vlastenky
- ↑ Dům Antala Staška a pamětní deska
- ↑ Totalita.cz: KI - Kominterna
- ↑ Viz např. Pochodeň, 8.3.1922, s.4 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Našinec, 29.3.1929, s.4 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ KUCHAŘOVÁ, Jaroslava. Helena Malířová, typ emancipované spisovatelky. Praha, 2010. Rigorozní práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ Český deník, 1.10.1920, s.2 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ BĚLOVÁ, Jana; KALAŠOVÁ, Renáta. Břevnov: Ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2016. 202 s. ISBN 9788087828182. S. 197.
LiteraturaEditovat
- ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha: Mladá fronta, 1978, str. 107–8, 117
- ČERNÝ, František. Pozdravy za divadelní rampu. Praha: Divadelní ústav, 1970, str. 87, 89
- ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955. Praha: Academia, 2007, str. 77, ISBN 978-80-200-1502-0
- HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 173–175. Dostupné online
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3.
- PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, str. 30, 42, 145, 162
- PELC, Jaromír: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- PELC, Jaromír: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
- SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa, Praha: Československý spisovatel, 1982, str. 173–6, 179, 180
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 324.
Externí odkazyEditovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Malířová
- Český jazyk.cz
- Spisovatelé.cz