Otevřít hlavní menu

Svatý Hegesippos, řecky Ἅγιος Ἡγήσιππος (asi 1107. dubna 180) byl křesťanský kronikář rané církve.

Svatý Hegesippos
Datum narození r. 110
Datum úmrtí 7. dubna 180
Místo úmrtí Jeruzalém, Palaestina
Svátek 7. dubna
Uctíván církvemi Katolická církev, Pravoslavná církev

ŽivotEditovat

Data narození a úmrtí Hegesippa jsou nejistá a vymezují se Eusebiovým výrokem o tom, že se smrt Antinoa (130) udála za Hegesippova života, že přišel do Říma před papežem Anicetem a psal v čase pontifikátu papeže Eleuthera (biskup římský v letech 174–189). Hegesippos cestoval přes Korint do Říma, přitom zaznamenával tehdy ještě nustálené učení v jednotlivých církvích, které cestou navštívil, a zjišťoval jejich jednotu s Římem, jak můžeme soudit podle tohoto úryvku:

…Korintská církev setrvávala v pravé víře až do Prima, biskupa v tomto městě. S tímto jsem se přátelsky stýkal, když jsem se plavil do Říma. I s Korintskými jsem se stýkal po mnoho dní a radovali jsme se, že zachováváme pravou víru. Když jsem přišel do Říma, setrval jsem tam až do doby Aniceta, jehož jáhnem byl Eleutherus. Po smrti Aniceta pak nastoupil Soter a po něm Eleutherus. Při ustanovování nástupce biskupa v každém městě se postupuje tak jak to nařizují Zákon, Proroci a Pán…

DíloEditovat

Psal především proti herezím gnosticismu a markionismu. Hegesippova práce je nyní zcela ztracena. Zachováno je jen 8 pasáží popisujících historii církve, citované Eusebiem, který uvádí, že Hegesippos napsal Hypomnémata (řecky Ὑπομνήματα), "Paměti" nebo také "Memoranda", skládajících se z 5 knih o apoštolských kázání. Prostřednictvím Eusebia znal Hegesippa také Jeroným, který zaznamenal, že Hegesippos “psal historii všech církeních událostí od umučení až po svou vlastní dobu… v pětí svazcích”, což by z Hypomnémat udělalo církevní dějiny. Hegesippos se odvolával zejména na tradici zakotvenou v nauce, která byla předávána skrze posloupnost biskupů, čímž Eusebiovi poskytl informace o prvních biskupech, které by jinak byly ztraceny.

Eusebios dále zaznamenal, že Hegesippos konvertoval z judaismu a byl vzdělaný v semitských jazycích. Dobře se orientoval v ústní tradici a zvycích Židů, znal apokryfní Evangelium Židů a syrské evangelium Pešity. Eusebiovy slabé osobní znalosti židovských zvyků, hebrejštiny a aramejštiny, byly ale nedostatečné, aby mohl hodnotit Hegesippa jako důvěryhodného zdroje.

Je pravděpodobné, že si Eusebius od Hegesippa vypůjčil jeho seznam raných jeruzalémských biskupů. Existují hypotézy, že stopy seznamu papežů u Epifana ze Salamíny, mohou být také odvozené od Hegesippa, když tento spisovatel ze 4. století zmínil: „Marcellina k nám přišla později a zničila mnoho, za dnů Aniceta, Římského biskupa.“, a potom odkazuje na „výše uvedený přehled“, ačkoli žádný nedodal.[1][p 1] Zřejmě citoval nějakého spisovatele, který byl v Římě v čase Aniceta a vytvořil seznam papežů. Seznam, který se s Epifanem zajímavě shoduje v tom, že je rozšířen pouze jen k Anicetovi, se nachází v básni Pseudo-Tertulliana proti Markiónovi. Epifanes zřejmě zaměnil Markióna za Marcellinu. Stejný seznam je základem starší části Catalogu Liberianu, bezpochyby převzatého od Hippolyta. Co se týče podobnosti mezi listy Irenea, Iulia Africana a Eusebia, nelze předpokládat, že pocházejí ze ztraceného Hegesippova seznamu, protože jeho jméno zmínil pouze Eusebius.

Eusebius citoval z Hegesippovy páté a poslední knihy zprávu o smrti Jakuba Spravedlivého, „bratra Páně“, kterému dal nejasný řecký přídomek „Oblias“, pravděpodobně nějaké semitské jméno v řeckém překladu. Robert Eisenman to přeložil jako „Ochránce lidí“, což bylo v hebrejštině jinak „Zaddikim“.[2] Také přepsal z Hegesippa příběh volby svého nástupce Simeona a svolání potomků apoštola Judy Tadeáše do Říma císařem Domiciánem.

Seznam herezí, proti nimž Hegesippos vystupoval, Eusebios zachoval také. Všechny tyto pasáže citované Eusebiem, byly zaznamenány již v originále jeho díla, a pocházely z páté Hegesippovy knihy.[3] Je pravděpodobné, že tvrzení, že apoštol Jan byl vykázán na Patmos Domiciánem, našel Eusebius také v Hegesippovi.[4] Hegesippus zmínil dopis papeže Klementa Korinťanům, zřejmě ve spojení s Domiciánem nařízeným pronásledováním křesťanů. Je velmi pravděpodobné, že datování herezí podle papežské vlády v Ireneovi a Epifanovi – např. že Markiónovi žáci Cerdon a Valentínos přišli do Říma před Anicetem – bylo odvozeno od Hegesippa, a stejně tak může být pravda i tvrzení, že Hermas, autor spisu Hermův Pastýř, byl bratr papeže Pia (jak to uvádějí báseň proti Markiónovi, Catalogus Liberianus a tzv. fragment Muratoriho).

Hegesippova práce mohla být stále ještě dochována v šestnáctém a sedmnáctém století ve třech východních knihovnách.[5][6][p 2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Epiphanius (Haer., XXVII, 6)
  2. VON ZAHN, Theodor. Dostupné online. (anglicky) : „Musíme truchlit nad ztrátou ostatních částí Vzpomínek, o nichž bylo známo, že existovaly v sedmnáctém století.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hegesippus (chronicler) na anglické Wikipedii.

  1. LIGHTFOOT, Joseph Barber. St. Clement of Rome. 1. vyd. London: [s.n.], 1890. 
  2. EISENMAN, Robert. James the Brother of Jesus: The Key to Unlocking the Secrets of early Christianity and the Dead Sea Scrolls. 1. vyd. New York: Viking Penguin, 1997. ISBN 0-670-86932-5. S. 1074. (anglicky) 
  3. LAWLOR, Hugh Jackson, Hermathena 11, 1900, p. 10
  4. LAWLOR, Hugh Jackson, Journal of Theological Studies 8, 1907, p. 436
  5. von ZAHN, Theodor, Zeitschrift für Kirchengeschichte 2, 1877-1878, p. 288
  6. von ZAHN, Theodor, Theologisches Litteraturblatt, 1893, p. 495