Hasan Rúhání

Hasan Rúhání (persky ‌حسن روحانی; narozen jako Hasan Feridon 12. listopadu 1948, Sorche, Írán)[1] je íránský politik, mudžtahid, právník, akademik, islámský duchovní a diplomat, který je v současnosti (od 3. srpna 2013) sedmým prezidentem Íránu. Od roku 1999 je členem Shromáždění učenců,[2] od roku 1991 členem Rady pro určování zájmů režimu, od roku 1989 členem Nejvyšší rady národní bezpečnosti[3] a od roku 1992 hlavou Centra pro strategický výzkum. Rúhání byl místopředsedou čtvrtého a pátého volebního období íránského parlamentu (Majlis) a tajemníkem Nejvyšší rady národní bezpečnosti v letech 1989 až 2005.[3] Ve své druhé funkci byl nejvyšším vyjednavačem země s Trojkou EU, Velkou Británií, Francií a Německem v oblasti jaderné technologie v Íránu a působil také jako šíitský mudžáhid (vysoký duchovní)[4] a vyjednávač ekonomického obchodu.[5] Vyjádřil oficiální podporu prosazování práv etnických a náboženských menšin.[6] V roce 2013 jmenoval svým prvním viceprezidentem bývalého ministra průmyslu Eshaqa Jahangiriho.[7]

Hasan Rúhání
حسن روحانی
Hassan Rouhani.jpg
7. prezident Íránu
Ve funkci:
3. srpen 2013 – úřadující
PředchůdceMahmúd Ahmadínežád
29. Generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí
Ve funkci:
3. srpna 2013 – 17. září 2016
Stranická příslušnost
ČlenstvíUskupení bojujících duchovních (1987–2013)
Islámská republikánská strana (1979–1987)

Narození12. listopadu 1948 (72 let)
Írán Sorche, Írán
NárodnostPeršané
RodičeHaj Asdollah Fereydoon Rohani
DětiMajid Rouhani
Mohammad Rouhani
PříbuzníHossein Fereydoun (sourozenec)
Náboženstvíší'itský islám
Webová stránkarouhani.ir
CommonsHassan Rouhani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dne 7. května 2013 se Rúhání zaregistroval do prezidentských voleb, které se konaly dne 14. června 2013.[8] Řekl, že pokud bude zvolen, připraví „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší problematické vztahy se západními národy. Rúhání je často popisován jako umírněný. Byl zvolen prezidentem Íránu 15. června, když porazil teheránského starostu Mohammada Baghera Ghalibafa a čtyři další kandidáty.[9][10][11] Do funkce nastoupil 3. srpna 2013.[12] V roce 2013 jej časopis Time uvedl na seznamu 100 nejvlivnějších lidí na světě. V domácí politice podporuje osobní svobodu a volný přístup k informacím, zlepšil práva žen jmenováním mluvčích ministerstva zahraničí a byl popsán jako centrista a reformista, který zlepšil diplomatické vztahy Íránu s ostatními zeměmi prostřednictvím výměny smířlivých dopisů.[13][14] Rúhání vyhrál znovuzvolení ve volbách v roce 2017 s 23 636 652 hlasy (57,1%).[15]

Politická kariéraEditovat

Později v úřadu vedl íránský nukleární vyjednávací tým a byl hlavním vyjednavačem se státy Evropské unieSpojeným královstvím, Francií a Německem – ohledně íránského jaderného programu. Byl poradcem prezidenta Muhammada Chátamího a kritizoval předchozího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda za špatnou zahraniční politiku a ekonomickou situaci v zemi.[16]

7. května 2013 se zaregistroval do prezidentských voleb. Prohlásil, že v případě zvolení vypracuje „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší divoké vztahy se Západem. Při volbách 14. června 2013 získal 50,68 % hlasů a vyhrál tak v prvním kole, kterého se zúčastnilo 72 % voličů. Už zkraje sčítání volebních hlasů získal velký náskok. Jeho soupeř, teheránský starosta Mohammad Báker Ghálibáf, získal 17 %. 15. června byl vyhlášen vítězem. Úřad prezidenta převzal 3. srpna 2013.

Ve volbách 19. května 2017 prezidentský mandát obhájil pro další čtyřleté období, když získal už v prvním kole 58 % hlasů. Znovu kandidovat již nemůže, takže v úřadu skončí 3. srpna 2021.

Po ničivých útocích bezpilotních letadel, vyslaných v září 2019 údajně z Jemenu, na zařízení ropného průmyslu v Saúdské Arábii, prohlásil Rúhání, že Ìrán „chce svým sousedům podat ruku přátelství a bratrství“. Na následném Valném shromáždění OSN má Írán v úmyslu předložit plán pro regionální spolupráci, kterým by byly zajištěny vývoz ropy a bezpečnost námořních cest. Írán je také připraven, „odpustit svým sousedům jejich minulé chyby“.[17]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hassan Rouhani na anglické Wikipedii.

  1. وب سایت حسن روحانی | درباره من | زندگینامه. rouhani.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  2. www.majlesekhobregan.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  3. a b Center For Strategic Research - Experts - Dr. Hassan Rouhani. web.archive.org [online]. 2013-05-15 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  4. Iran's Presidential Election Heats up as Reformist Rowhani Enters Race (Jahanpour). Informed Comment [online]. 2013-04-12 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Times of Oman | News :: Rouhani moots regional trade bloc to boost growth, stability. web.archive.org [online]. 2014-03-22 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  6. WESTERBERG •, Lotta. Rouhani’s Election: A Victory for the Green Movement?. Fair Observer [online]. 2013-06-27 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PressTV - Rohani appoints Jahangiri as Iran’s first vice president. web.archive.org [online]. 2013-10-23 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  8. Iran's former nuclear negotiator registers for presidential campaign - People's Daily Online. en.people.cn [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  9. FASSIHI, By Farnaz. Moderate Cleric Hassan Rohani Wins Iran Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  10. Hassan Rouhani wins Iran presidential election. BBC News. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky) 
  11. FASSIHI, Farnaz. Moderate Candidate Wins Iran's Presidential Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  12. Hassan Rouhani takes over as Iran president. BBC News. 2013-08-03. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky) 
  13. Iran opens doors to tourists as Rouhani fosters thaw in relations with the west. the Guardian [online]. 2013-10-18 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Hassan Rouhani sets out his vision for a new and free Iran. the Guardian [online]. 2013-09-19 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. وزارت کشور-پایگاه اطلاع رسانی-پایگاه اطلاع رسانی وزارت کشور/انتشار نتایج تفصیلی انتخابات ریاست جمهوری. web.archive.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  16. BĚLKA, Michal; MÁNERT, Oldřich; ČTK. Novým prezidentem Íránu se stal proreformní Hasan Rúhání. iDNES.cz [online]. 2013-06-15 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. 
  17. Selbstbewusste Angebote (Sebevědomé nabídky), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 23. září 2019, s. 5 (německy).

Externí odkazyEditovat