Harry Halbreich
Harry Halbreich (9. února 1931, Berlín – 27. června 2016, Uccle) byl belgický muzikolog.[1][2][3]
| Harry Halbreich | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. února 1931 Berlín |
| Úmrtí | 27. června 2016 (ve věku 85 let) Uccle |
| Alma mater | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži |
| Povolání | muzikolog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Syn židovsko-německého otce a anglické matky studoval spolu s Arthurem Honeggerem a později s Olivierem Messiaenem na pařížské Konzervatoři, získal první cenu v hudební historii a analýze. Později se přestěhoval do Belgie. Od roku 1970 do roku 1976 byl docentem hudební analýzy na Královské konzervatoři v Mons. Je autorem mnoha rozhlasových pořadů a spoluzakladatelem belgického hudebního časopisu Crescendo, jehož byl hlavním přispěvatelem. Od roku 1973 do 1976 byl uměleckým ředitelem Festivale de Royan.
Napsal řadu knih, článků a studií o moderní a současné hudbě, včetně monografií o Olivieru Messiaenovi, Claude Debussym, Arthuru Honeggerovi a Bohuslavu Martinů. Připravil katalogy hudebních děl Honeggera a Martinů, jejich díla jsou proto někdy označována podle jejich Halbreichova čísla. Pomáhal Nicolasu Bacrimu při orchestraci Honeggerovy opery, La morte de Sainte Alméenne, která byla původně napsána v roce 1918 pro hlas a klavír. Tato nová verze měla premiéru v Utrechtu dne 26. listopadu 2005, u příležitosti 50. výročí skladatelovy smrti.
Jeho zájem o moderní hudbu jej vedl k psaní článků o skladatelích spektrální hudby, kterými byli Horațiu Rădulescu, Iancu Dumitrescu, Ana-Maria Avram, Gérard Grisey a Tristan Murail. Napsal také články o starších skladatelích, například Edgardu Varèsovi, George Enescu, Maurice Ohanovi a Ludwigu van Beethovenovi. Byl osobním přítelem současných umělců a skladatelů jako byli Iannis Xenakis, Giacinto Scelsi, György Ligetiho a Witold Lutosławski a horlivým obráncem mladších skladatelů.
Měl široký zájem o kulturu. Ačkoliv konvertoval ke katolictví, měl hluboké znalosti východní duchovní historie i křesťanských mystiků.
Zemřel 27. června 2016 ve věku 85 let.[4] Měl tři děti, nejstarší syn Frédéric je malíř.
Bibliografie editovat
- Albéric Magnard, spolu s Simon-Pierre Perret, Fayard, 2001. ISBN 2-213608466
- Arthur Honegger, un musicien dans la cité des hommes, Fayard, 1992. ISBN 2-213028370
- L'Oeuvre d'Arthur Honegger: Chronologie, catalogue raisonné, analyses, discographie, Fayard, 1994. ISBN 2-852032821
- Bohuslav Martinů, Fayard, 1968. ISBN 3-795705657
- Debussy, sa vie et sa pensée, společně s Edwardem Lockspeiser, Fayard, 1989. ISBN 2-213024189
- Olivier Messaien, Fayard, 1980. ISBN 2-213030154
- Bohuslav Martinů Werksverzeichnis, Dokumentation und Biographie. Zürich: Atlantis Verlag, 1968 (384 stran).
- Bohuslav Martinů Werkverzeichnis und Biographie. Mainz: Schott, 2007 (579 stran). ISBN 3795705657
- Ana-Maria Avram / Harry Halbreich: "Roumanie, Terre du Neuvième Ciel", rozhovory a články. Bukurešť: Vydání Axis Mundi, 1992 (215 stran).
- La Musique Spectrale au debut du XXIè Siècle Konference v Paříži, účastníci: Harry Halbreich, Ben Watson, Costin Cazaban, Sébastien Beranger, editor Ana-Maria Avram. CREMAC, 2006 (234 stran).
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harry Halbreich na francouzské Wikipedii.
- ↑ Dust jacket biography of Harry Halbreich from Halbreich (2007).
- ↑ CATINCHI, Philippe-Jean. Le Monde. Mort d’Harry Halbreich, musicologue belge [online]. 1 July 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Patrick Szersnovicz. Harry Halbreich (obituary). Diapason, September 2016, No649. p18.
- ↑ Death of H-number musicologist
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Harry Halbreich na Wikimedia Commons
