Otevřít hlavní menu
Ruiny univerzity v Harranu
Harran a jeho „včelí úly“ (domy ve formě kupole vystavěné přečnělkovou klenbou)

Harran je jednou z nejstarších sídlištních aglomerací na naší planetě, je starý více jak 6000 let. Leží zhruba 40 km jihovýchodně od města Şanlıurfa, na jihu dnešního Turecka. K nalezení jsou zde charakteristické domky uplácané z bláta vypadající jako včelí úly. V městě se také nachází pevnost a ruiny staré harranské univerzity. V současnosti je hlavní obživou turistický ruch.

O městě jsou zmínky už v Bibli,[1] v jejích českých překladech je však název města přepisován jako Cháran, z hebrejského חָרָן, Charan. Mimobiblické starověké texty se v souvislosti s městem zmiňují o stavbě chrámu, který byl zasvěcen měsíčnímu božstvu Sínovi. Okolo 2. tisíciletí př. n. l. město ovládli Amorité a o něco později Asyřané, kdy se o rozkvět města coby asyrského obchodního centra s velkou měrou zasadili především králové Adad-nirári I. a Tiglatpilesar I. V roce 763 př. n. l. se však obyvatelé města vzbouřili a Cháran byl vypleněn. Tuto skutečnost využil pozdější asyrský král Sancherib k zastrašování obyvatel Jeruzaléma a jejich krále Chizkijáše.[2] Město Cháran však znovu obnovil Sargon II. a poničený chrám měsíčního božstva byl opraven za vlády dalších asyrských králů Asarhaddona a Aššurbanipala. V roce 609 př. n. l. obsadili město Chaldejci, kteří i nadále udržovali chrámový kult – matka Nabonida tam dokonce působila jako nejvyšší kněžka. Během období Římské říše se město nazývalo Carrhae (Karrhy); v roce 53 př. n. l. zde došlo k velké bitvě Římanů s Parthy, kdy v blízkosti města padl římský vojevůdce Crassus. Za pozdější okupace sábských a islámských panovníků bylo město známo též pod označením Karky.

Bitva u Karrh roku 296Editovat

V roce 296 poslal Dioklecián Galeria do Sýrie, aby zakročil proti Peršanům, kteří se pokoušeli ovládnout vazalskou Arménii. Galerius svedl s králem Narsé poblíž Karrh bitvu, v níž utrpěl těžkou porážku a značně tím poškodil svou pověst schopného vojevůdce.[3] Diokleciána to velmi rozladilo a caesar musel urychleně shromáždit v podunajských provinciích nové vojsko, aby katastrofu odčinil. V roce 297 vpadli Římané do Arménie, zlomili perský odpor a donutili krále Narsého k výhodnému míru.[4] Klid na hranici poté vydržel čtyřicet let, až do závěru vlády Konstantina Velikého (†337).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Gn 11, 31 (Kral, ČEP)
  2. 2Kr 19, 12 (Kral, ČEP)
  3. Eutropius IX 24; Aurelius Victor 39, 34.
  4. Eutropius IX 25, 1.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat