Harold Pinter

anglický herec a režisér

Harold Pinter [pintr], známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, (10. října 193024. prosince 2008) byl anglický dramatik a básník, scenárista, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.

Harold Pinter
Harold Pinter (1962)
Harold Pinter (1962)
Narození10. října 1930
Londýn
Úmrtí24. prosince 2008 (ve věku 78 let)
Londýn
Příčina úmrtírakovina jater
Místo pohřbeníKensal Green
PseudonymDavid Baron
Povolánídramatik, herec, filmový režisér, scenárista, spisovatel, divadelní režisér, básník, romanopisec a režisér
Alma materKrálovská akademie dramatického umění (do 1949)
Central School of Speech and Drama
Významná dílaPokoj
Narozeniny
Mechanický číšník
Správce
OceněníRakouská státní cena za evropskou literaturu (1973)
Cena Franze Kafky (2005)
Nobelova cena za literaturu (2005)
Europe Theatre Prize (2006)
Cena Hermanna Kestena
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Vivien Merchant (1956–1980)
Antonia Fraser (1980–2008)
DětiDaniel Brand[1]
RodičeJack Haim Pinter[1] a Frances Moskowitz[1]
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron.

Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre.

Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou.

Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu.

Kromě svých literárních děl byl Pinter znám svými velmi provokativními politickými názory. Vystupoval ostře proti Georgovi Bushovi, kterého označil za masového vraha, tak proti britské vládě. Kromě toho byl členem organizace bojující za osvobození Slobodana Miloševiće. V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu.[2]

Jeho dramatická tvorba byla ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy. V pozdější době pod vlivem své politické angažovanosti se svých hrách stavěl proti diktatuře a tyranii.[3]

Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu.[4] Jeho silně vyhraněné politické názory byly trnem v oku některým kritikům, kteří toto udělení ceny označili za víceméně politický akt.[2]

V roce 1999 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.[5]

Dílo editovat

Dramata editovat

  • Pokoj (The Room, 1957)
    • světová premiéra: květen 1957, University of Bristol, Velká Británie
  • Narozeniny (The Birthday Party, 1957)
    • první tzv. komedie hrozby (anglicky comedy of menace) – pracuje se strachem z násilí a terorismu v moderním světě. V této hře hlavní postava Stanley prchá z „velkého“ světa do skrýše k panoptikální rodině, která mu pronajme pokoj. Stanley ze své skrýše nevychází, neustále žije v tísni z nám neznámého, avšak ani toto jeho doupě není bezpečné.[1]
    • jako první Pinterovu hru v Čechách ji v roce 1967 nastudovalo pražské divadlo Činoherní klub v režii Jaroslava Vostrého s Josefem Somrem v hlavní roli.[6]
  • Mechanický číšník (The Dumb Waiter, 1957)
    • světová premiéra: 21. ledna 1960, Hampstead Theatre Club
  • Mírná bolest (A Slight Ache, 1958)
  • Pařník (The Hothouse, 1958)
    • groteska o absurdním, a poněkud katastrofickém chodu jedné zbytečné, blíže neurčené instituce, ústředním hrdinou hry je ředitel této instituce Roote, který je postaven před nečekané komplikace – smrt jednoho z pacientů a těhotenství jedné z pacientek, vyšetřováním je pověřen ambiciózní asistent Gibbs[7]
    • přeložil Milan Lukeš, v podobě rozhlasové hry nastudováno roku 2014 Českým rozhlasem Dvojkou, rozhlasová úprava a dramaturgie: Klára Novotná, režie: Natália Deáková[7]
  • Správce (The Caretaker, 1959)
  • Večerní škola (Night School, 1960)
  • Trpaslíci (The Dwarfs, 1960)
  • Celou noc venku (A Night Out, 1959)
  • Přehlídka (The Collection, 1961)
  • Milenec (The Lover, 1962)
  • Čajový dýchánek (Tea Party, 1964)
  • Návrat domů (The Homecoming, 1964)
    • popisuje konflikt v londýnské rodině, kterou přijede z Ameriky navštívit nejstarší syn Teddy s manželkou Ruth. Deformované rodinné vztahy, kdy je Ruth nabízeno, aby zbylé členy rodiny živila prostitucí, jsou alegorií absurdity světa.
  • Suterén (The Basement, 1966)
  • Krajina (Landscape, 1967)
  • Ticho (Silence, 1968)
  • Noc (Night, 1969)
  • Staré časy (Old Times, 1970)
  • Země nikoho (No Man's Land, 1974)
  • Zrada (Betrayal, 1978)
  • Horáčtina (Mountain Language, 1988)

Rozhlasové hry editovat

  • Mírná bolest (1959)
  • Trpaslíci (1960)

Filmové scénáře editovat

  • Sluha
  • Posel
  • Francouzova milenka

Česká vydání a překlady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Kindred Britain.
  2. a b Nobelovu cenu za literaturu získal Harold Pinter. litenky.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2016-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-13. 
  3. Vrba, František, Anglické absurdní divadlo, Orbis, Praha 1967, s. 333
  4. The Nobel Prize in Literature 2005 [online]. Nobelprize.org, 2005 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Harold Pinter [online]. Festival spisovatelů Praha [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. 
  6. Bednářová, Veronika, Malá, ale naše, in: Sladká šedesátá, Speciál Lidových novin, Praha 2012, s. 86.
  7. a b NOVOTNÁ, Klára. Harold Pinter: Pařník. Český rozhlas [online]. 2016-01-10 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. 
  8. Celou noc venku. www.mujrozhlas.cz [online]. Český rozhlas [cit. 5.2.2024]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat