Happy end (film)
Happy End je československý komediální film Oldřicha Lipského z roku 1966 využívající experimentální postupy.[1] Film je natočen pozpátku – začíná popravou hlavního hrdiny a vypravěče Bedřicha (který ji ovšem popisuje jako svoje narození) a končí jeho porodem (pro Bedřicha smrtí).
Happy end | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 70 minut |
Žánr | komedie |
Scénář | Oldřich Lipský Miloš Macourek |
Režie | Oldřich Lipský |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Vladimír Menšík Jaroslava Obermaierová Josef Abrhám |
Produkce | Miloš Stejskal |
Hudba | Vlastimil Hála |
Kamera | Vladimír Novotný |
Kostýmy | Theodor Pištěk |
Střih | Miroslav Hájek |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1967 |
Produkční společnost | Barrandov Studio |
Distribuce | Filmové studio Barrandov |
Happy end na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obsazení editovat
Vladimír Menšík | řezník Bedřich Frydrych |
Jaroslava Obermaierová | Julie |
Josef Abrhám | Ptáček |
Bohuš Záhorský | tchán |
Stella Zázvorková | tchyně |
Příběh editovat
Pro Happy End není ani tak důležitý sám životní příběh řezníka Frydrycha, jako způsob, jakým je podán. Film je celý natočen pozpátku, a to včetně dialogů. Hlavní hrdina a vypravěč Bedřich Frydrych se tak tedy po narození (poprava na gilotině) a dětství stráveném v lyceu (vězení) pouští do světa a rychle se ožení - sestaví si z několika dílů vlastní manželku (rozčtvrcenou Julii).
Ve světě tohoto filmu se svět pohybuje opačným směrem než ten náš. Dialogům rozumíme, ale z našeho pohledu jdou repliky v opačném pořadí a vytvářejí tak místy čistě komediální situace, jindy pouze drobné dadaistické hříčky.
Produkce editovat
Snímek natočil režisér Lipský po úspěchu předchozího snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera. Původním záměrem bylo natočit komedii v medzinárodní produkci na exkluzivních lokacích (Capri, Mallorca, Alpy), z té nakonec sešlo.[1] Společně s Milošem Macourkem se rozhodli připravit scénář filmu, který se odehrává – a je také natáčen – pozpátku.
Recepce editovat
Kritické ohlasy editovat
Kritik Jan Žalman uvádí, že „Macourkova černá hříčka mu umožnila dostat se z běžného veseloherního manýrismu, zakoketovat si s morbiditou, jarmarečností a vyjádřit se způsobem aspoň svou ‚jinakostí‘ bližším temperatuře šedesátých let. Nic víc.“[2]
Kulturní odkazy editovat
Princip reverzibilního vyprávění byl použit mimo jiné ve filmech jako Mentolky (2000), Zvrácený (2002), 5x2 (2004) nebo Tenet (2020).
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b ŠRAJER, Martin. Happy end – Revue Filmový přehled. Filmový přehled [online]. Národní filmový archiv, 2023-12-20 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, Mojmír. Groteskní Vladimír Menšík vraždí pozpátku. Happy End je vrcholem české originality. www.kinobox.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.