Hans Kudlich
Hans Kudlich (25. října 1823 Úvalno[1] – 11. listopadu 1917 Hoboken) byl lékař a rakouský politik německé národnosti ze Slezska. Do dějin vešel jako osvoboditel sedláků, neboť během revolučního roku 1848 podal v rakouském Říšském sněmu návrh na zrušení poddanství. Po porážce revoluce žil ve švýcarském a americkém exilu.
Hans Kudlich | |
---|---|
Hans Kudlich, r. 1848 | |
Poslanec Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | německá liberální levice |
Narození | 23. října 1823 nebo 25. října 1823 Úvalno Rakouské císařství |
Úmrtí | 11. listopadu 1917 (ve věku 94 let) Hoboken Spojené státy americké |
Příbuzní | Hermann Kudlich (sourozenec) |
Alma mater | Vídeňská univerzita Curyšská univerzita |
Profese | lékař |
Podpis | |
Commons | Hans Kudlich |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rodina a vzdělání
editovatNarodil se 1823 v Úvalnu (dříve Lobenstein ve Slezsku) jako nejmladší z 11 dětí robotou povinného sedláka Johanna Kudlicha a jeho ženy Eleonory Marie, rozené Ulrichové, kteří drželi dva selské dvory. V letech 1834 až 1842 navštěvoval gymnázium v Opavě, na kterém byl ve stejném čase žákem také pozdější objevitel zákonů dědičnosti Johann Gregor Mendel. Učitelem obou byl zemský historik Faustin Ens. Studoval nejprve filozofii (1840–1842) a pak práva (1842–1845) na Vídeňské univerzitě.[2] Bydlel u tchána svého nejstaršího bratra, vídeňského notáře Dr. Augusta Eltze, jehož syny vyučoval jako domácí učitel.
Jeho bratr Josef Hermann Kudlich byl poslancem na prvním zasedání celoněmeckého parlamentu roku 1848 v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem.[2]
Jeho synovec Hans Kudlich (1849–1928) byl na počátku 20. století poslancem Slezského zemského sněmu a rakouské Říšské rady.[3]
Politikem v letech 1848–1849
editovatPři demonstraci 13. března 1848 byl před sídlem dolnorakouských stavů (Niederösterreichisches Landhaus) ve Vídni zraněn bajonetem. Přesto zůstal ve Vídni a jako člen studentské legie tu pokračoval v boji za svobodu.[2] V květnu odjel do domovského Úvalna, aby se zde doléčil ze svého vážného zranění a zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného Říšského sněmu.[2] Ve volbách roku 1848 byl pak skutečně zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Horní Benešov ve Slezsku. Uvádí se jako doktorand práv.[4] V užší volbě 24. června uspěl v Horním Benešově v okrese Bruntál. Ve druhém kole voleb obdržel také hlasy zástupců českých sedláků, kteří svého kandidáta před tímto druhým kolem odvolali.
Patřil ke sněmovní levici.[5] Jako nejmladší poslanec ústavodárného říšského sněmu podal Kudlich již na 3. parlamentní schůzi 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech z toho vyplývajících povinností jako roboty a desátků. Návrh zákona byl projednáván zrychleně (pilný návrh) od 8. srpna. Sám Kudlich svůj návrh obšírně znovu zdůvodnil v pěti bodech: 1. zrušení poddanství, 2. zrušení roboty a desátku, 3. rychlé vyřešení případného odškodnění, 4. prozatímní ponechání činnosti patrimonálních soudů, 5. vydání oficiální státní proklamace k venkovskému lidu. Věc vyvolala širokou debatu. Podáno bylo 73 pozměňovacích návrhů a v rozpravě vystoupilo 50 poslanců. 26. srpna ještě jednou Kudlich pronesl závěrečné slovo. Jeho návrh byl nakonec přijat v lehce pozměněné podobě (otázka se vedla zejména o náhrady za zrušení poddanství) 31. srpna, respektive 1. září, a 7. září vstoupil v platnost.[6][2]
Během říjnové revoluce 1848 ve Vídni se účastnil snah o zachování moci ústavodárného Říšského sněmu. Vyjednával bez výsledku s vojenskými představiteli, aby zrušili plán přesunout vojska k potlačení revoluce v Uhersku. Od 12. října do 4. listopadu cestoval po rakouském venkově a marně agitoval mezi horno- a dolnorakouskými sedláky, aby je získal pro ozbrojený zákrok a byl jako buřič krátce pronásledován státními úřady. Již v listopadu 1848 se ale opět zapojil do práce parlamentu, když s ústavodárným Říšským sněmem přesídlil z Vídně do Kroměříže.[2]
Poté, co byl sněm v Kroměříži rozpuštěn vládou, uprchl do pruského Slezska, Lipska a dále ke svému bratrovi do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se účastnil povstání ve Falci (Pfälzischer Aufstand) a stal se členem prozatímní revoluční vlády. Nakonec utekl přes jihoněmecká města Donaueschingen a Freiburg v červnu 1849 do Švýcarska.[2]
Švýcarský a americký exil
editovatV Bernu byl Kudlich přijat v domě liberálního profesora medicíny Philippa Friedricha Wilhelma Vogta. V letech 1849 až 1853 studoval medicínu v Bernu. Pak byl ale vykázán z tohoto kantonu a pokračoval ve studiích v Curychu, kde byl v březnu 1853 promován na doktora lékařství.[2] K tomu se oženil s Vogtovou dcerou Luise.
Na základě účasti na povstání ve Falci byl Kudlich 15. října roku 1851 v nepřítomnosti odsouzen v Rakouském císařství k smrti, přičemž 10. března 1854 byl odsouzen rakouskými úřady k smrti podruhé, za účast na říjnové revoluci ve Vídni v roce 1848. V dubnu 1853 byl na nátlak rakouského vyslance vyhoštěn ze Švýcarska.[2]
Poté odcestoval přes Le Havre do USA. Nejprve žil v Greenpointu, pak ve Williamsburgu a od roku 1854 se usadil v Hobokenu v New Jersey, kde provozoval lékařskou praxi. Brzy se stal zástupcem Němců v Hobokenu, pomáhal založit četné německé spolky a školy. Během americké občanské války se přiklonil k Republikánské straně. Zasazoval se o zrušení otroctví a podporoval volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA.[2]
Poté, co Kudlicha císař František Josef I. roku 1866 omilostnil a rozsudek smrti byl zrušen, navštívil se svými devíti dětmi několikrát svou starou vlast, poprvé v letech 1871–1873.[2]
Kudlich udržoval se svou původní vlastí čilý dopisní kontakt, v němž se – i přes své americké státní občanství – hlásil k němectví, ohrazoval se však proti každému projevu antisemitismu, protože podle Kudlicha oslaboval síly němectví. Politicky byl orientován liberálně (ale nikoliv marxisticky), antiklerikálně, všeněmecky a antihabsbursky.[2] Ottův slovník naučný ovšem upozorňuje, že Kudlich byl v závěru 19. století stoupencem německého nacionálního hnutí. Když se v Rakousku ujala moci vláda Eduarda Taaffeho, podporovaná německými konzervativci, Čechy a Poláky, Kudlich měl vyzývat Němce v Rakousku k odporu proti slovanskému režimu Eduarda Taaffeho.[7] České národní hnutí bylo vůči odkazu Hanse Kudlicha v 19. století ještě značně zdrženlivé. Když Národní listy v roce 1888 informovaly, že Kudlich přicestuje z USA do Brna na oslavy výročí zrušení poddanství, nazvaly článek Kudlicháda v Brně („... bylo znáno, že na Moravě byla robota již zrušena, když Kudlich počal si hráti na osvoboditele rolnictva.“) a akci interpretovaly spíše jako demonstraci moravského Němectva.[8] Příslušné heslo v Ottově slovníku naučném z roku 1900 uvádí, že Kudlichovi je zrušení poddanství přičítáno neprávem, protože skutečnou iniciativu v tomto ohledu měl vyvinout český poslanec František August Brauner.[7] Historik Otto Urban k tomu uvádí, že Brauner skutečně byl uznávaným znalcem robotní otázky, ale v době, kdy se Kudlichův návrh začal projednávat v parlamentu, byl ještě ve vyšetřovací vazbě. Později se Brauner do rozpravy o návrhu zapojil, nicméně Urban ho za hlavního iniciátora zrušení poddanské povinnosti neoznačuje.[9]
Ve dnech 7. až 8. září 1888 se uskutečnilo odhalení pomníku zrušení roboty v Teplicích na vrchu Jalovčiny, jehož se zúčastnil i Hans Kudlich.[10]
Kudlich zemřel roku 1917 ve věku 94 let v Hobokenu. Kdysi nejmladší poslanec ústavodárného sněmu zemřel jako poslední žijící z 383 poslanců. Protože jeho poslední přání znělo: „Chci domů“, byla jeho urna roku 1925 převezena do Úvalna a slavnostně uložena do rozhledny na vrchu Strážiště (nazývána též rozhlednou Hanse Kudlicha) nad obcí.
Uctění
editovat- Österreichische Gesellschaft für Land- und Forstwirtschaftspolitik uděluje každoročně cenu, která nese jméno osvoboditele sedláků.
- Univerzita Johanna Keplera v Linci uděluje stipendium Hanse Kudlicha.
- Řada ulic, náměstí, pamětních tabulí a pomníků v Německu a Rakousku připomíná jeho životní dílo.
- V českých zemích vznikla řada pomníků (podrobněji níže), a pokud jde o názvy veřejných prostranství, jeho jméno nesla v Brně dnešní ulice Botanická od svého vzniku v roce 1910 do roku 1919 a znovu v období Protektorátu[11]; další byla v období Protektorátu v Kroměříži[12] a náměstí v Olomouci[13]. Pamětní deska je umístěna na hrobě rodiny Kudlichů v Úvalně[14]
- Rakouská pošta vydala v roce 1998 známku připomínající 175 let od narození osvoboditele sedláků.
- První prezident Spolkové republiky Německo, Theodor Heuss, věnoval Kudlichovi esej ve své knize Schattenbeschwörung - Randfiguren der Geschichte.
- Viktor Heeger napsal divadelní hru „Hans Kudlich“ v roce 1914.
Pomníky
editovatK roku 2012 existovalo ve světě 76 pomníků, které připomínají osobnost Hanse Kudlicha. V Česku se jich dochovalo 16 z původních 64. Většina z nich se nacházela v oblasti dřívějších Sudet (například Kudlichův pomník v Teplicích[10]) a po druhé světové válce mnohé zanikly. Některé ale byly obnoveny, například pomník v Horním Žandově na Chebsku byl znovuodhalen roku 2007.[15] Další z existujících pomníků se nacházejí na severu Česka, na Frýdlantsku, a sice u kostela svatého Michaela archanděla v Bulovce nebo na jedné ze silničních křižovatek v Dolní Řasnici.[16] Jeden z pomníků je též v katastrálním území Rychnov nad Malší.[17] Další památník Hanse Kudlicha z roku 1925 byl opraven v roce 2009 ve Vrbici u Bezdružic.
-
Pomník Hanse Kudlicha v Ludvíkovicích
-
Pomník Hanse Kudlicha v Dolní Řasnici
-
Úštěk (původní pomník Josefa II. nahrazen 1918 pluhem)
-
Pomník Hanse Kudlicha, Kletečná (2013)
-
Pomník Hanse Kudlicha v Hrušovanech (2016)
-
Pamětní deska Vídeň 1, Herrengasse 13 (2018)
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f g h i j k l Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kudlich, Hans (1823-1917), Politiker, s. 319. (německy)
- ↑ Hans Kudlich [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 57–59.
- ↑ a b Ottův slovník naučný, XV. díl. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online. Kapitola Kudlich, Hans, s. 324.
- ↑ Kudlicháda v Brně. Národní listy. Září 1888, roč. 28, čís. 256, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 58–59.
- ↑ a b KRUTSKÝ, Norbert. Památník zrušení roboty (Kudlichův pomník) v Teplicích. Teplice: [s.n.], 2009. 27 s. S. 1, 2, 10 - 13, 17 - 20.
- ↑ Položka Encyklopedie dějin Brna
- ↑ Položka Encyklopedie Kroměříže
- ↑ Položka Encyklopedie města Olomouce
- ↑ Hrob rodiny Kudlichů, Úvalno [online]. Billiongraves [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ BUCHTELE, Zdeněk. Kudlichův pomník v Horním Žandově (Dolní Žandov). Objevy a zajímavosti v okolí Mariánských Lázní. Srpen 2012, čís. VIII, s. 29–32.
- ↑ LACINA, Lubor. Jizerské hory: Pomníček na listopad – Pamětní kámen Hansi Kudlichovi Dolní Řasnice, při hlavní silnici nedaleko Stelzigovy kovárny. Krkonoše – Jizerské hory. 2011, čís. 11, s. 39. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. ISSN 1214-9381.
- ↑ Zničené kostely [online]. [cit. 2018-12-10]. Dostupné online.
Literatura
editovat- POKLUDOVÁ, Andrea; KLADIWA, Pavel. Hans Kudlich : (1823-1917) : cesta života a mýtu. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2012. 376 s. ISBN 978-80-7464-159-6.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Kudlich na Wikimedia Commons
- Ottův slovník naučný – heslo Hans Kudlich
- Životopis
- Statutární město Opava, Osobnosti – životopis Kudlicha
- Rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště v obci Úvalno
- Pomník Hanse Kudlicha nad Teplicemi
- Pomník Hanse Kudlicha v obci Bulovka
- Pomník Hanse Kudlicha ve Žluticích
- Opravit pomníky pomohla státní dotace
- Památník Hanse Kudlicha – Fürwitz bei Weseritz / 349 53 Vrbice u Bezdružic