Otevřít hlavní menu

Hanriot HD.2

dvouplošný plovákový stíhací letoun

Hanriot HD.2 byl dvouplošný plovákový stíhací letoun vyráběný ve Francii v době první světové války. V poválečném období pokračoval ve službě při zkouškách provozu letounů z palub válečných lodí.

HD.2
French Navy Hanriot HD.2 floatplane on the water.jpg
Určení plovákový stíhací letoun
Výrobce Hanriot
První let 1917
Uživatel Aéronautique maritime
US Navy
Vyvinuto z typu Hanriot HD.1
Varianty H.12/H.27/H.29
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Vznik a vývojEditovat

Konstrukce vycházela z typu HD.1, ale jednalo se o letoun od počátku vyvíjený jako plovákový. Měl větší ocasní plochy a křídla s menším rozpětím, ale větší plochou. Se svým předchůdcem sdílel konvenční koncepci dvouplošníku s jednokomorovým systémem mezikřídelních vzpěr s mírně stupněnými křídly o nestejném rozpětí. Prototyp měl dva hlavní plováky doplněny třetím menším pod koncem trupu, ale ten byl u sériových strojů opuštěn.

Operační historieEditovat

 
Francouzský námořní Hanriot HD.2 na pevnině.

HD.2 byl původně vyvinut jako záchytný stíhač pro obranu základen létajících člunů francouzské Aéronautique maritime, ale brzy po zavedení do služby začal být nasazován jako doprovodný při jejich průzkumných operacích.

Dvacet šest kusů[1]: s. 274–275 zakoupilo také Námořnictvo Spojených států amerických, které s nimi operovalo z Dunkerku. Po skončení bojů si ponechalo jen deset kusů (výrobní čísla A 520-A 5629) s kolovým podvozkem a do srpna 1919 je užívalo k pokusům v rámci Second Ship Plane Unit (~ Druhé jednotky lodních letounů) a později z pozemních letišť k výcviku.

Francouzské i americké námořnictvo část exemplářů na sklonku války přestavěly do provedení s kolovým podvozkem a použily je k pokusům s provozem stíhacích letounů z palub válečných lodí. Šlo zejména o starty z plošin postavených na dělových věžích bitevních lodí, ve Francii Paris a v USA USS Mississippi.

Francouzské námořnictvo po válce některé ze svých HD.2 použilo je ke zkouškám na palubě letadlové lodi Béarn. Další sloužily až do roku 1925 u pozemní stíhací escadrille AC.1, a zbývající francouzské exempláře byly až do roku 1928 užívány k výcviku.[1]: s. 274

Poslední experiment s pokusem o start letounu z rodiny HD.2 z paluby lodi proběhl ve Francii v roce 1924 s dvěma nově postavenými exempláři, označenými HD.29, které byly použity ke zkouškám nezvyklého vzletového systému na palubě bitevní lodi Lorraine. Letouny měly na koncích křídel a špičce svislé ocasní plochy připevněna kolečka s vodící drážkou, pomocí kterých byly zavěšeny na kolejnice na vodorovném rameni připevněnému k lodnímu stěžni. Pokus o vzlet neskončil podle předpokladů, a došlo k pádu letounu na vodní hladinu. Další zkoušky byly zastaveny.

VariantyEditovat

 
Americký HD.2C s kolovým podvozkem během zkoušek na dělové věži USS Mississippi.
HD.2
plovákový stíhač s motorem Clerget 9B
HD.2C
Označení HD.2 s kolovým podvozkem.
HD.12
Jeden prototyp palubní stíhačky s motorem Le Rhône 9R postavený r. 1921.[1]: s. 284
HD.27
Jeden poválečný prototyp s motorem Hispano-Suiza 8Ac o výkonu 180 hp (130 kW).
HD.29
Dva poválečné exempláře s motorem Hispano-Suiza 8Ab vybavené ke zkouškám startu z bitevních lodí.

UživateléEditovat

SpecifikaceEditovat

Údaje platí pro plovákovou variantu HD.2 s motorem Clerget 9B[1]: s. 275

Technické údajeEditovat

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Délka: 7,00 m
  • Rozpětí: 8,70 m
  • Výška: 3,10 m
  • Nosná plocha: 18,20 m²
  • Prázdná hmotnost: 495 kg
  • Vzletová hmotnost: 723 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × rotační motor Clerget 9B
  • Výkon pohonné jednotky: 130 hp (100 kW)

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 182 km/h
  • Dostup: 4 800 m
  • Výstup do výše 2 000 m: 6 minut a 30 sekund
  • Dolet: 300 km

VýzbrojEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanriot HD.2 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Davilla a Soltan 1997

LiteraturaEditovat

  • DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. ISBN 978-1891268090. Kapitola Hanriot HD.2, s. 273-275. (anglicky) 
  • TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. S. 469. (anglicky) 
  • World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing Kapitola File 896, s. 11. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Související vývoj
Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazyEditovat