Hana Librová

česká bioložka, ekoložka, ekopedagožka, profesorka a socioložka

Hana Librová (* 26. listopadu 1943 Brno), rozená Nechutová, je česká bioložka, socioložka a environmentalistka. Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská.[1] Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové; je vdaná, má dceru.

Prof. RNDr. Hana Librová, CSc.
Prof. RNDr. Hana Librová, CSc. (26. března 2018)
Prof. RNDr. Hana Librová, CSc. (26. března 2018)
Rodné jménoHana Nechutová
Narození26. listopadu 1943 (80 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípedagožka, spisovatelka, socioložka, ekoložka, ochránkyně životního prostředí, bioložka, učitelka a vysokoškolská učitelka
Alma materPřírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Tématabiologie, sociologie a ekologie
OceněníCena města Brna (2015)
Stříbrná medaile MU (2019)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy (2023)
PříbuzníJana Nechutová (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (později Masarykovy univerzity) a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAVTřeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala.

Od roku 1997 profesorka sociologie. Roku 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla.

V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. Roku 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a roku 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihu Pestří a zelení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[2]

V roce 2004 byla nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén.

Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život.

Ocenění

editovat

Publikace

editovat

Články

editovat

Reference

editovat
  1. Databáze ekocenter v České republice - Ministerstvo životního prostředí ČR. Ekocentra.cz [online]. [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. 
  2. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. 
  3. Státní vyznamenání 2023: Koho ocenil prezident Petr Pavel?. www.e15.cz [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 373. 

Externí odkazy

editovat