Wikipedie

Hančí Baarová

česká spisovatelka

Hančí Baarová, křtěná Anna, provdaná Šafránková[1][2][p 1]16. června 1910 Klenčí pod Čerchovem[3] – 18. května 1947, Praha) byla česká spisovatelka, autorka regionalisticky zabarvených milostných příběhů.

Hančí Baarová
Rodné jménoAnna Baar
Narození16. června 1910
Klenčí pod Čerchovem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. května 1947 (ve věku 36 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka
Nábož. vyznáníkatolicismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Narodila se v Klenčí pod Čerchovem v rodině Martina Baara a jeho manželky Marie Hostreiterové.[2] Byla nejstarší ze čtyř sourozenců.[4] Dne 2. června 1941 se na pražském Smíchově provdala za Bohumila Šafránka, oficiála zemského úřadu, narozeného 24. září 1910 ve Stradonicích.[1][3]

Debutovala v sešitových edicích, kam přispívala povídkami, folklorními, kulturněhistorickými črtami o Chodsku i romány. Knižně vydalo její román Chodská romance v roce 1941 nakladatelství A. Neubert.[5] Román Na sluneční straně vydal v roce 1943 Josef L. Švíkal.[6]

Ze vzpomínek Jaroslavy Štěpánkové a Z. Medkové (Holubové), která vlastnila její dopisy se prý znala s Karlem Čapkem. Pracovala v Praze jako úřednice. Na pokračování vycházely v Lidových novinách dvě její práce Biskup a Od pramene. Po roce 1945 vycházela také na pokračování povídka Po pěšinkách rodného kraje, která nebyla dokončena. Používala také pseudonym H. I. Barow (Barrow, Barrov). Vydavatelství Melantrich vydalo ve své sešitové edici Rozruch její román Zlatý shon (1941)[7][8]

Okupace a závěr života editovat

Za okupace byla zapojena do odboje, kde pracovala pod třemi krycími jmény. Po zatčení Gestapem byla vězněna nejprve v Terezíně a až do konce druhé světové války v různých koncentračních táborech.[9] Na základě jiných zdrojů byla vězněna a vyšetřována ještě po druhé světové válce. Zemřela v roce 1947 na otravu plynem, neznámo zda nešťastnou náhodou anebo sebevraždou.[8]

Příbuzenský vztah k Jindřichu Šimonu Baarovi editovat

Ve zdrojích se traduje bez bližšího udání, že šlo o neteř spisovatele a kněze Jindřicha Šimona Baara;[10] jinde se ale tento vztah považuje za neprokázaný.[11][p 2] (V rozhovoru z roku 1940, kde o Baarovi hovoří jako o „stryjčku faláři“, je uváděna pouze jako „příbuzná“, nikoliv jako neteř.)

Dílo editovat

Tisk editovat

Ve 40. letech 20. století se její kratší prózy objevovaly v denním tisku.[12][13]

Od března 1946 uveřejňovala v týdeníku Hraničář pod názvem Radostné setkání a dalšími názvy na pokračování své vzpomínky z koncentračního tábora po jeho osvobození Rudou armádou.[14]

Knižní vydání editovat

  • Chodská romance (1941)
  • Na sluneční straně (1943)

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ České zdroje často uvádějí chybné datum narození 13. 1. 1917 (např. [1]).
  2. ↑ Jindřich Šimon Baar neměl bratra.

Reference editovat

  1. ↑ a b Matrika oddaných, Smíchov, 1940-1943, snímek 76 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Klenčí pod Čerchovem 26. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Katalogizační lístek - MěK Boženy Němcové Domažlice - katalog Clavius. domazlice.knihovny.net [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Cenzus 1921, Klenčí pod Čerchovem č. 96 [online]. Porta fontium, 1921 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Chodská romance. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Na sluneční straně. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zlatý shon - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Dvě čísla ROZRUCHu. www.detske-casopisy.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ Našim čtenářům. Hraničář. 15. 3. 1946, s. 1. Dostupné online. 
  10. ↑ Hančí Baarová vypravuje. Polední list. 4. 2. 1940. Dostupné online. 
  11. ↑ STERNOVÁ, Marie. Vůdčí osobnosti a lokální kultura v regionech ČR. Praha, 2011 [cit. 2019-10-18]. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Czumalo. s. 70. Dostupné online.
  12. ↑ BAAROVÁ, Hančí. Legenda vo žebrácký mošně. Lidové noviny. 31. 8. 1940, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ BAAROVÁ, Hančí. Nezahojená rána. Polední list/Nedělní odpoledne. 4. 8. 1940, s. 1. Dostupné online. 
  14. ↑ BAAROVÁ, Hančí. Radostné setkání. Hraničář. Březen–květen 1946. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hančí_Baarová&oldid=23791187“