Hanácký voláč je plemeno holuba domácího vyšlechtěné na HanéČeské republice. Je to velký dlouhonohý pták s velkým voletem, vzpřímené postavy a tzv. pštrosí kresbou, základní barva peří je bílá, jen hlava, horní část krku, křídla, hřbet, ocas a rousy jsou barevné. Tělesnými tvary se podobá rousnému sedlatému voláči.[1] či voláči bavorskému.[2]

Hanácký voláč
Základní informace
Země původu ČeskoČesko Česko
Využití okrasný chov
Stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec střední
Klasifikace a standard
Plemenná skupina Voláči

Patří mezi česká národní plemena holubů a v roce 2012 byl v České republice chován v počtu 708 kusů.[3] Kromě Česka se chová především na Slovensku, dále v Německu, Rakousku, Nizozemí a v Polsku,[4][5] ale občas se objevuje i jinde, například v USA, Kanadě, Izraeli, ve východní Evropě či v muslimských zemích.[4] V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží do plemenné skupiny voláčů a to pod číslem 0314.

HistorieEditovat

Hanácký voláč je plemeno poměrně mladé. Vznikl na Hané koncem 19. století.[6] Cílem šlechtění bylo od počátku vytvoření plemene velkého, vysokonohého rousného voláče s pštrosí kresbou. Pravděpodobně vznikl křížením anglického voláčevoláčem pomořanským a některým plemenem s  pštrosí kresbou, pravděpodobně se jednalo o moravského pštrosa.[4][6] První označení vznikajícího plemene bylo "moravský volatý pštros"[5][6] a nejčastějším barevným rázem byl černý šupinatý.[5] Na začátku 20. století se chovu hanáckých voláčů ujmuli především prostějovští chovatelé a jejich zásluhou byl v červnu roku 1925 v časopisu Zvířena publikován první standard plemene.[5][6] První oficiální název plemene byl moravský hanácký voláč.[4] Nejvíce rozšířenými a  takénejprošlechtěnějšími rázy byli černí a černí šupinatí.[4]

V druhé polovině 20. století byl vzorník plemene dále upraven a upřesněn. U holubů byla vylepšena volatost, výška nohou i rousy a intenzita zbarvení peří. Na konci 20. století již hanácký voláč získal vzpřímenou postavu, vysoké nohy s bohatým talířovitým rousem a dále byla prošlechtěna volatost a to i u holubic.[4]

Chovatele hanáckých holubů sdružuje Klub chovatelů hanáckých, anglických, pomořanských a českých voláčů sedlatých rousných, který byl založen v roce 1956.[5]

PopisEditovat

Hanácký voláč patří mezi velké voláče. Jeho postava je velká a vysoká, avšak elegantní, a dosahuje délky 44–47 cm.[5] Držení trupu je co nejkolmější. Hlava je výrazná, poměrně velká a dobře zakulacená, poměrně velká s širokým čelem. Barva očních duhovek je žlutá až oranžová, obočnice odpovídají barvě opeření. Zobák je středně dlouhý a poměrně silný, u černých a modrých holubů je černý, u červenýh a žlutých světlý. Krk široce nasedá na trup a musí být co nejdelší, je to totiž podmínka dobré volatosti; vole je skvěle vyvinuté i u holubic, je velké, hruškovitého tvaru, dobře přitažené pod zobákem a ve své dolní části, na hrudi ptáka, podvázané. Hrudní kost je dlouhá a její kýl lehce vystupuje, křídla v ramenou částečně odstávají, jinak jsou dobře složená a jejich letky se nad ocasem mírně kříží. Ocas je nesen v linii hřbetu. Nohy jsou velmi dlouhé, od kolenního kloubu po konec třetího prstu mají 16–18 cm,[2] jsou nepodkleslé, z lýtek vyrůstají supí pera a běháky a prsty jsou silně opeřené bohatým, hustým rousem talířovitého tvaru. Pera tvořící rous mohou být až 10 cm dlouhá.[7]

Hanácký voláč se chová pouze v pštrosí kresbě. Tato kresba, nazývaná též gazzi, je tvořena ostře ohraničenými barevnými plochami na jinak bílém zvířeti. Barevná je hlava a horní část krku, tzv. obojek, křídla, rousy, hřbet, kostřec, ocas a podocasní klín. Dlouhodobým problémem v chovu hanáckého voláče bylo zbarvení rousů: protože kresbu gazzi získal hanácký voláč od moravského pštrosa, který má barevné kalhotky, i rousy hanáckých voláčů byly barevné.[4] Tím se hanácký voláč odlišuje od voláče bavorského, který se rovněž chová v pštrosí kresbě, ale u kterého bylo toto zbarvení docíleno křížením s českým holubem. Ten má kalhotky i křídelní letky bílé a tím pádem jsou rousy bavorského voláče také bílé.[4] Přesto však vzorníky plemene po většinu jeho existence preferovaly bílé rousy i supí pera,[2] což je ovšem geneticky nemožné: Kresba gazzi ve své nejtmavší podobě podmiňuje barevné nohy, barevný hřbet, kostřec a letky. Modifikací je pštrosí kresba bělohrotá, ta zapříčiňuje bílé nohy včetně kalhotek, ale také bílé letky, které jsou u hanáckého voláče nepřípustné. Další modifikací je kresba modeny, ta sice nemá barevné kalhotky a bílé letky, zato má bílý hřbet.[5] Současný vzorník považuje za ideál barevné rousy a supí pera, ale bílé nejsou považovány za vadu.[7]

Chová se především v rázu černém či modrém plnobarevném či jako pruhový, kapratý nebo bezpruhý, dále jako žlutý a červený včetně dominantních, v kresbě bělopruhé či běloocasé ve všech barvách a vzácně i v jiných rázech, jako je andaluzián, či ráz stříbřitý. Na výstavách se hodnotí především tělesné tvary, volatost a délka a opeření nohou, až pak barva a kresba opeření.[7]

Hanácký voláč je nejen exteriérově impozantní plemeno, ale je také velmi temperamentní, rád a dobře předvádí volatost i na výstavách, je životaschopný, dobře plodný a vzorně pečuje o holoubata.[4] K dalšímu zušlechťování plemene se nejvíce používá anglický voláč, dále voláč bavorský či voláč sedlatý rousný.[5] Od přilévání krve pomořanských voláčů se ustupuje, protože po nich zůstává příliš exteriérových vad, jako jsou vikvové oči.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Voláči, s. 119 - 120. (česky) 
  2. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Hanácký voláč, s. 196. (česky) 
  3. Zápis ze schůze ÚOK chovatelů holubů ČSCH se zástupci klubů chovatelů holubů. In: [s.l.]: Český svaz chovatelů, 16. 6. 2012. Dostupné online. Kapitola Evidence a šlechtitelská práce v klubech. (česky)
  4. a b c d e f g h i VESELÝ, Alexandr. Představujeme okrasné holuby – hanácké voláče [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d e f g h VESELÝ, Alexandr. Současné české holubářství (7) Hanácký voláč [online]. Fauna, 16.03.2012 [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. 
  6. a b c d e BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 152 - 155. (česky) 
  7. a b c Standard plemene [online]. Klub chovatelů hanáckých, anglických, pomořanských a českých voláčů sedlatých rousných [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky) 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky) 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. (česky) 

Externí odkazyEditovat