Hain (Oybin)

Hain je vesnice bez statusu místní části, součást obce OybinHorní Lužiciněmecké spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má 104 obyvatel. Leží na severních svazích hřebene Lužických hor na hranicích s Českou republikou. Spolu s ostatními sídly v okrese Zhořelec je Hain součástí Euroregionu Nisa, dobrovolného zájmového sdružení českých, německých a polských obcí, měst a okresů.

Hain
Pohled od Hainu směrem k Oybinu a dále na severovýchod
Pohled od Hainu směrem k Oybinu a dále na severovýchod
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
ObecOybin
Hain
Hain
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha0,4 km²
Počet obyvatel104
Hustota zalidnění260 obyv./km²
Správa
Statusvesnice
Telefonní předvolba035844
PSČ02797
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografická polohaEditovat

Hain leží v nadmořské výšce 520 až 575 metrů mezi severními svahy hory Hvozd (749[1] m n. m., nejvyšší bod na saské straně vrcholu je ve výši 744 m n. m.) a návrším Jánské kameny (604 m n. m.). Vesnice se nachází přímo na česko-německé státní hranici, která v těchto místech zároveň představuje hranici mezi okresem Česká Lípa v Libereckém kraji a okresem Zhořelec v Sasku. Sousední českou vesnicí jsou Valy na katastrálním území obce Krompach. Státní hranici zde přetíná místní komunikace s oficiálním hraničním přechodem Krompach / Oybin-Hain, určeným pro pěší a cyklisty. Další hraniční přechod Krompach / Jonsdorf se nachází směrem na severozápad ve vzdálenosti asi 1300 metrů vzdušnou čarou od Jánských kamenů.[2] Kuriózní situace vzniká v místech, kde státní hranice půlí místní komunikaci nebo odděluje od sebe sousední budovy na území Hainu a Krompachu.

HistorieEditovat

Mezi roky 1561 až 1566 nechal Benno von Salze usídlit první osadníky na pozemcích, které zde vznikly po vyklučení lesa, patřícího městu Žitavě. V roce 1564 je sídlo poprvé zmiňováno jako Henügen či Heun, o sto let později jako Heyn nebo Hayn, v 18. století se objevuje jméno Hahn a později opět Hayn.[3] V roce 1800 bylo v Hainu již 26 domů, v roce 1834 zde žilo 138 obyvatel. Převážně to byli tkalci, lesní dělníci nebo kameníci, kteří pracovali v nedalekých kamenolomech u Jonsdorfu, v nichž se těžil tvrdý pískovec, vhodný pro výrobu mlýnských kamenů.

V druhé polovině 19. století s rozvojem turismu se začal zvyšovat zájem i o tuto pohraniční lokalitu. V roce 1880 vybudoval Anton Zippe z Krompachu u Jánských kamenů hostinec "Zur Johannisstein". (Pozn.: budova stojí na české straně bezprostředně u státní hranice, v roce 1922 nechal majitel hostince postavit na vedlejším saském pozemku další objekt pro hosty z Německa).[4] Posléze následovala na území Hainu výstavba dalších penzionů, z nichž řada je v provozu až do 21. století. Při stavbě hostince se u Jánských kamenů našly různé historické předměty, jako halapartna ze 14. století, bronzové hroty šípů, mince, medaile či jezdecká pistole. Tyto archeologické nálezy byly uloženy v muzejní expozici na hradě Oybin.[5]

V dobách Německé demokratické republiky existoval v Hainu, podobně jako v sousedním Krompachu, dětský domov, toto zařízení však bylo v roce 2003 uzavřeno. Od roku 1954 byl Hain součástí zemského okresu Zittau, mezi roky 1994 až 2008 pak okresu Löbau-Zittau, rovněž později zrušeného.[3]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hain (Oybin) na německé Wikipedii.

  1. Základní mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  2. Seznam. hraniční přechod Krompach / Oybin-Hain [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  3. a b Digitales historisches Ortverzeichnis von Sachsen: Hain [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. (německy) 
  4. Johanisstein: Historie [online]. Krompach: Penzion Johanisstein [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  5. KÜHN, Jiří. Janské kameny [online]. luzicke-hory.cz [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat