Haapsalu (švédsky a německy Hapsal, rusky Хаапсалу) je lázeňské město na západním pobřeží Estonska, na jižním břehu Haapsalského zálivu. Po staletí je známé díky své teplé mořské vodě, léčivému bahnu a poklidné atmosféře. Administrativně náleží jako statutární město do kraje Läänemaa, jehož je správním centrem.

Haapsalu
Haapsalu Castle.jpg
Haapsalu – znak
znak
Haapsalu – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátEstonskoEstonsko Estonsko
KrajLäänemaa
Haapsalu
Haapsalu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha11,1 km²
Počet obyvatel9 675 (2019)[1]
Hustota zalidnění872,4 obyv./km²
Správa
Statusstatutární město
Vznik1279
PSČ90403, 90480, 90501-90510
Označení vozidelS
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

 
Haapsalský hrad v roce 1889

Dnešní Haapsalu bylo založeno v polovině 13. století na poloostrově v chráněném mořském zálivu. Roku 1263 sem z Pärnu přesídlil biskup Hermann II. z Buxhoevedenu (1230–1285). Haapsalu se tak na dlouhých 300 let stalo sídelním místem osilského biskupství. Městská práva získalo roku 1279 podle rižského vzoru. Poté, co oblast ovládlo Švédsko, bylo biskupské sídlo přeloženo do Arensburgu a význam města začal pomalu upadat. Na začátku 18. století se počet obyvatel prudce snížil v důsledku války a morové epidemie.

Novým impulsem pro rozvoj města bylo objevení léčivých vlastností místního mořského bahna. Hlavní zásluhu měl lékař Carl Abraham Hunnius, který si povšiml, že místní starousedlíci často používají na léčení revmatických potíží bahenní koupele. Prozkoumal chemické složení mořského bahna a vypracoval komplexní léčebnou metodiku slatinných lázní. Výsledky jeho výzkumu se osvědčily, již v roce 1825 založil první malé sanatorium. Během následujících let se Haapsalu stalo velice populární pro ruskou i středoevropskou klientelu, kromě carské rodiny Romanovců sem jezdili například Fridrich Schiller s manželkou, Petr Iljič Čajkovskij zde měl vlastní letní domek, kde mj. zkomponoval Šestou symfonii, ruský malíř Nikolaj Konstantinovič Rerich zde v sezóně portrétoval návštěvníky. Sláva místních lázní trvá dodnes.

Památky a turistikaEditovat

 
Zříceniny biskupského hradu
  • Zřícenina mohutného gotického biskupského hradu z 13. století je hlavní atrakcí. Nejzachovalejší je západní křídlo s 38 m vysokou strážní věží, kde se dnes nachází místní muzeum. Ke křídlu přiléhá zrekonstruovaný, raně gotický hradní kostel, poprvé zmíněný roku 1279. Částečně dochované vnější hradby pocházejí z počátku 16. století.
  • Pozdně gotický katolický kostel sv. Jana (Jaani kirik) z počátku 16. století
  • Pravoslavný kostel Marie Magdalény
  • Barokní radnice ze 70. let 18. století, přestavěná po roce 1945
  • Velká promenáda (Suur Promenaad), lemovaná lázeňskými budovami (např. Kuursaal z roku 1898), parkem a četnými sochami a památníky slavných rodáků a návštěvníků.

V létě se vyplatí si po prohlídce města zajít na pláž Paralepa, ležící v západní části Haapsalu, která patří k nejteplejším v Estonsku. Milovníci suvenýrů by měli zvážit nákup klasické haapsalské krajky, která má více než dvousetletou tradici.

V místní železniční stanici, která byla koncovou pro již zrušenou trať z Tallinnu, je umístěno železniční muzeum s venkovní expozicí historických železničních vozidel.[2]

Správní členěníEditovat

Statutární město Haapsalu (jedna ze 79 samosprávných estonských obcí) sestává kromě samotného města z 56 dalších sídel. Jedná se o městečka Uuemõisa, Paralepa a vesnice Aamse, Allika, Ammuta, Emmuvere, Erja, Espre, Haeska, Herjava, Hobulaiu, Jõõdre, Kabrametsa, Kadaka, Kaevere, Kiideva, Kiltsi, Kiviküla, Koheri, Koidu, Kolila, Kolu, Käpla, Laheva, Lannuste, Liivaküla, Litu, Lõbe, Metsaküla, Mäeküla, Mägari, Nõmme, Panga, Parila, Puiatu, Puise, Pusku, Põgari-Sassi, Rohense, Rohuküla, Rummu, Saanika, Saardu, Sepaküla, Sinalepa, Suure-Ahli, Tammiku, Tanska, Tuuru, Uneste, Uuemõisa, Valgevälja, Varni, Vilkla, Võnnu, Väike-Ahli, Vätse, Üsse. Rozloha statutárního města je 271,8 km², v roce 2020 mělo 13 075 obyvatel.

OsobnostiEditovat

  • Carl Abraham Hunnius (1766–1841) – německý lékař, zakladatel zdejších slatinných lázní
  • Alexandr Gorčakov (1798–1883) – ruský diplomat, minstr zahraničí a kancléř; zdejší rodák
  • Jacques Rosenbaum (1878–1944) – architekt období secese; zdejší rodák
  • Kaia Kanepiová (* 1985) – estonská profesionální tenistka

Partnerská městaEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Estonský statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-06-09]
  2. POKK, Henri. Současnost estonských železnic. Stránky přátel železnic [online]. 2006 [cit. 2009-09-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat