Otevřít hlavní menu

Gustav Pfleger Moravský

moravský prozaik, básník a dramatik

Gustav Pfleger Moravský (27. července 1833 Karasín[1]20. září 1875 Praha) byl prozaik, básník a dramatik moravského původu.

Gustav Pfleger Moravský
Jan Vilímek: G. Pfleger Moravský
Jan Vilímek: G. Pfleger Moravský
Narození 27. července 1833
Karasín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. září 1875 (ve věku 42 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Malostranský hřbitov
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

DětstvíEditovat

Narodil se 27. července 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem. Jeho otec Matyáš Pfleger tu sloužil jako hraběcí nadlesní. V Karasíně začal chodit do školy. Dětství trávil na různých místech Moravy, v Bystřici nad Perštýnem, Kojetíně a ve dvoře „Na Skalách“ u Lhoty. Navštěvoval školu ve Vitochově, Bystřici, Rozsochách i ve Lhotě. Otec mu však záhy zemřel (1843) a matka Johanna Pflegerová (roz. Hendrichová, *1797) odešla s celou rodinou do Prahy.[2]

Studia a národní uvědoměníEditovat

V Praze Gustav chodil zprvu do německé školy u karmelitánů na Malé Straně; z počátku měl pro neznalost němčiny studijní problémy a musel opakovat jednu třídu. Od roku 1845 navštěvoval německé malostranské gymnázium v dnešní Hellichově ulici, kde svou němčinu zdokonalil tak, že se v ní vyjadřoval lépe než v češtině. Na jeho národnostní uvědomění zapůsobil revoluční rok 1848. Roku 1851 přešel na české Akademické gymnázium, která sídlilo ve Štěpánské ulici. Zde působil jako profesor Václav Kliment Klicpera a Gustavovým spolužákem byli Jan Neruda a Ferdinand Schulz. Gustav Pfleger v té době zanechal básnických pokusů v němčině a přešel na češtinu. Plicní choroba ho přinutila studium v roce 1852 přerušit a později ukončit; vzdělával se sám, především četbou v šesti cizích jazycích.[3]

Vstup do literaturyEditovat

Roku 1854 začal pracovat v České spořitelně jako úředník. Poklidný život úředníka jej však neuspokojoval, a tak v roce 1856 podnikl cestu do severního Německa, navštívil Drážďany, Berlín a Hamburk, a roku 1858 ještě Pruské Slezsko a Sasko. Po nějakou dobu pracoval jako dramaturg a později se stal se novinářem. Zabýval se též překládáním poezie z francouzštiny a v roce 1853 mu v časopisu Krasořečník vyšel překlad básně Victora Huga. V 50. letech 19. stol. byly potlačovány všechny projevy české kultury i veřejného života. Pfleger v té době, roku 1857, zveřejnil svoji sbírku prvních veršů Dumky v jediném českém beletristickém časopisu té doby, v Lumíru. Sbírka nezaznamenala žádný zvláštní úspěch ani u čtenářů, ani u kritiky. V roce 1861 vyšla druhá sbírka jeho poezie Cypřiše již pod přijatým jménem Moravský. Verše z této sbírky zhudebnil Antonín Dvořák a vytvořil tak písňový cyklus stejného jména. Tento cyklus pak ovlivnil další Dvořákovu tvorbu. Zhudebněno bylo celkem 18 básní. Téhož roku mu vyšel i veršovaný román Pan Vyšinský, který vznikl pod vlivem ruských básníků – Puškina a Lermontova. V románu Pfleger zobrazil stav české mladé generace, její bezradnost, a vyzval ji k práci pro národ.

Práce pro divadloEditovat

Po otevření Novoměstského divadla se v roce 1861 stal na krátký čas jeho dramaturgem. Pro něj napsal i veselohry Telegram, „Ona mne miluje a Kapitola I., II. a III. Zajímal se o francouzskou poezii a literaturu té doby, překládal a psal divadelní kritiky do německého časopisu Politik a do českého Národního pokroku, kde se stal redaktorem. Prozatímní divadlo uvedlo jeho truchlohru „Svatopluk, zhoubce Vršovců“ z roku 1861, která se ale nedochovala. Ve stejném roce napsal ještě další hry – Boleslav Ryšavý a Poslední Rožmberk – tato hra se zachovala přepracována jako Della Rosa. Podle Rukopisu královédvorského napsal libreto ke zpěvohře Záboj, zpěvohra o třech jednáních, ale nenašel se nikdo, kdo by dílo zhudebnil.

Od roku 1863 do smrtiEditovat

V roce 1863 vydal Pfleger významný román Ztracený život. Tento román se odehrává roku 1848 a následující roky po potlačení povstání a líčí osudy revolucionáře Josefa Václava Friče, který skončil nakonec v žaláři a později v emigraci a jeho národ ho nakonec nepochopil. V roce 1864 vydal Pfleger román Z malého světa. Tento román byl prvním románem z dělnického prostředí v české literatuře. Děj se odehrává mezi smíchovskými textilními dělníky, ukazuje na konflikty sociální, ale i národnostní. Ukazuje též na vztahy šlechty a nové podnikatelské buržoazie. Líčí první dělnickou vzpouru roku 1844. Další román z roku 1873 Paní fabrikantová je zasazen do prostředí lázní Sedmihorky, které autor dobře znal, neboť se tu léčil. Hlavní postava – manželka továrníka, která vyšla z dělnického prostředí, se zamiluje do šlechtice a k uhájení cti své rodiny spáchá sebevraždu utopením. Z dalších literárních děl se dochovaly jen jejich názvy: Před březnem“, Starý dům, Švýcarský hotel. Poslední autorovo nedokončené dílo je alegoricko-vlastenecká báseň Královna noci z roku 1875.

Zemřel na tuberkulózu 20. září 1875 a byl pohřben na Malostranském hřbitově v Praze (dnes deska ve zdi[4])

Autorský přínosEditovat

Gustav Pfleger Moravský bývá uváděn obvykle společně s Májovci, ale s jejich programem se nikdy zcela neztotožnil a nebyl členem skupiny Máj.[3] Jan Neruda (přední člen Májovců) ocenil kvality jeho díla v Národních listech posmrtným fejetonem.[5]

I když Pflegerovo dílo působí na dnešního čtenáře silně naivně, jeho zásluhou je poznání, že jako první autor si začal všímat nových problémů sociálních a revolučních, popsal prostředí dělníků a nově vznikající buržoasie. Román Z malého světa je průkopnickým prvním románem u nás, který zobrazuje dělnické prostředí.[zdroj?]

Posmrtné připomínkyEditovat

  • Na jeho rodném domu v Karasíně byla k výročí jeho nedožitých padesátin 1883 odhalena pamětní deska, ta však byla poškozena požárem, který zničil i jeho rodný dům, a dnes je umístěna na staré karasínské myslivně.
  • Jeho památku připomínají i názvy ulic v Ostravě a Brně.

DíloEditovat

Básnické sbírkyEditovat

  • Dumky (1857) - sbírka básní – sentimentální motivy nenaplněné lásky a žalu
  • Cypřiše (1862) - sbírka básní – sentimentální motivy nenaplněné lásky a žalu
  • Královna noci (1867) - báseň
  • Boj života : Při krbu - básně

RományEditovat

  • Dvojí věno : obraz ze života (1857) - román
  • Pan Vyšínský (1859) – veršovaný román podle vzoru PuškinaLermontova–zachycuje ironicky prostředí vyšších spol.vrstev, ovlivněn ruskou literaturou – zbytečný člověk
  • Dva umělci (1858) - román
  • Ztracený život (1862) - román – zachycuje ovzduší bachovského absolutismu a projevy revolučního vření mezi mládeží
  • Z malého světa (1864) – Pflegerův nejvýznamnější román – popisuje život ve 40. letech 19. stol. - obraz života pražských dělníků, sociální i národnostní konflikty – rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře, romantické motivy, úsilí o realismus
  • Paní fabrikantová (1867) – Pflegerův psychologicky nejpropracovanější román vypráví o tragickém osudu ženy, která zachraňuje čest sebevraždou

DramaEditovat

  • Poslední Rožmberk (1861) - historická hra
  • Boleslav Ryšavý (1861) - historická hra o 5.jednáních, – divadelní hra
  • Záboj ( 1861) - zpěvohra o 3.jednáních – libreto
  • Telegram (1866) – veselohra, komedie
  • Kapitola I. II. III. (1866) - veselohra
  • Ona mě miluje (1869) - veselohra

Ostatní literaturaEditovat

  • U Plzně r.1618 – historická novela
  • Alex - novela
  • Gustav Pfléger Moravský : životopisné zápisky básníkovy - autobiografické vzpomínky
  • La grandmère (1853) překlad básně Victora Huga

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 460, obraz 348, Pfleger Johanna
  3. a b FORST, Vladimír. Gustav Pfleger Moravský. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. M–Ř. S. 898-901.
  4. Správa pražských hřbitovů: Malostranský hřbitov (informační leták, 2013
  5. Feuilleton. Národní listy. 28. 9. 1875, s. 1. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat