Guan guyanský
Guan guyanský (Penelope marail) je druh hrabavého ptáka z čeledi hokovitých, který se vyskytuje se v Jižní Americe ve východní Venezuele, v Guyaně, Surinamu, Francouzské Guyaně a na severu Brazílie. Jedná se o plachého, poměrně běžně se vyskytujícího ptáka, který většinu času tráví vysoko v korunách stromů v hustých pralesích.
 Guan guyanský | |
|---|---|
.jpg) Guan guyanský v Amazonském pralese v Brazílii | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | hokovití (Cracidae) |
| Rod | guan (Penelope) |
| Binomické jméno | |
| Penelope marail Statius Müller, 1776 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika editovat
Druh poprvé popsal Statius Müller v roce 1776.[2] Guan guanský tvoří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
- P. m. jacupeba Spix, 1825 – jihovýchodní Venezuela, severní Brazílie
- P. m. marail (Müller, PLS, 1776) – východní Venezuela, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana
- Vybraná dobová zobrazení
-
Iconographia Zoologica, patrně mezi mezi 1765–1783 -
Iconographia Zoologica, Paul Louis Oudart, někdy mezi 1825–1834 -
Joseph Smit, 1866
Popis editovat
Dorůstá délky 63–68 cm. Samci váží 770–1310 g, samice 770–1450 g. Opeření je na hřbetu, křídlech a střední části ocasu šedočerné s olivově zeleným odleskem. Vnější ocasní pery jsou modročerná. Krk a hruď jsou tmavé s bílými skvrnami, břicho je červenohnědé. Pod bradou se nachází výrazný rudý lalok. Subsp. jacupeba bývá o něco menší, světlejší a nahnědlejší než subsp. marail.[3]
Biologie editovat
Guan guanský nejčastěji obývá původní tropické lesy, může se však vyskytovat i v druhotných lesích. Vyhledává nížinaté oblasti do nadmořské výšky 600 m n. m. Jedná se o stálé ptáky obývající teritoria o rozměrech od 2 do 9 hektarů. Doba rozmnožování závisí na lokaci, nejčastěji nastává od října do února, avšak v oblasti Brazílie může zasahovat i do dalších měsíců. Hnízda šálkovitého tvaru staví na stromech v místech rozvětvení. Klade nejčastěji 2–3 vejce. Živí se hlavně ovocem, v menší míře i hmyzem. Nejvíce času tráví vysoko v korunách stromů, kde i vyhledává potravu, i když občasně může i sestupovat na zem. Krmí se samostatně nebo ve skupinách do 6 jedinců. Vokální projev zahrnují hlasité zvuky připomínají štěkot haf haf haf, který lze nejčastěji slyšet za úsvitu a před setměním. Především za úsvitu je štěkot doprovázen vířivými zvuky způsobené máváním křídel.[3][4]
Populace editovat
Celková velikost populace není známá, ale druh je ve svém areálu výskytu poměrně běžný. Populace guanů bude patrně na mírném, avšak stálém ústupu následkem úbytku vhodných stanovišť. Mezinárodní svaz ochrany přírody však druh i tak hodnotí jako málo dotčený.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Marail Guan (Penelope marail), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-06]. DOI 10.2173/bow.margua1.01. (anglicky)
- ↑ HILTY, Steven L. Birds of Venezuela. 2. vyd. Princeton: Princeton University Press, 2003. 878 s. ISBN 978-1-4008-3409-9. OCLC 649913131 S. 260. (anglicky)
- ↑ Marail Guan [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- HILTY, Steven L. Birds of Venezuela. 2. vyd. Princeton: Princeton University Press, 2003. 878 s. ISBN 978-1-4008-3409-9. OCLC 649913131 S. 260. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu guan guyanský na Wikimedia Commons 
Taxon Penelope marail ve Wikidruzích
