Grumman F7F Tigercat

americký palubní stíhací letoun

F7F Tigercat byl první americký dvoumotorový palubní stíhač v řadové službě, který byl vyvinutý na základě požadavků amerického námořnictva, které se opíraly o bojové zkušenosti v druhé světové válce. Nasazen byl však až v roce 1945 a do bojů zasáhl pouze okrajově. Byl používán ještě v Korejské válce v padesátých letech. Celkem bylo vyrobeno 250 kusů.

F7F Tigercat
F7F Tigercat
F7F Tigercat
Určení palubní stíhací bombardér a noční stíhací letoun
Výrobce Grumman Aircraft Engineering Corporation
První let 2. prosince 1943
Zařazeno 1944
Uživatel US Navy
USMC
Vyrobeno kusů 250 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

 
F7F-3P Tigercat

Dva prototypy Tigercatu nesly označení XF7F, po kterých následovala série 34 kusů jednomístné stíhací verze F7F-1, která byla vybavena radarem APS-6 v pouzdru pod křídlem. Následovalo 66 letounů varianty F7F-2, u které byl radar přemístěn do přídě namísto výzbroje. Zadní palivová nádrž byla demontována a její místo obsadil prostor pro pozorovatele. Verze F7F-3 obdržela pohonné jednotky Pratt & Whitney R-2800-34W Double Wasp a zvětšená kormidla. Většina z 250 letounů Tigercat byla stavěna v noční stíhací variantě F7F-3N, nebo jako fotoprůzkumný letoun F7F-3P. Poslední verzí byla F7F-4N se zesíleným drakem pro službu na letadlových lodích.

NasazeníEditovat

 
Protipožární vodní bombardér Grumman F7F-3N Tigercat (N6178C), letiště Santa Rosa, Kalifornie, 29.03.88

První operační jednotkou Tigercatů se v srpnu 1945 stala na japonské Okinawě operující stíhací peruť americké námořní pěchoty VMF(N)-533, vybavená pro noční stíhání stroji typu F7F-2N s prosklenou kabinou operátora radaru ve střední části trupu.

Jediné dva stroje byly ještě za války předány britskému námořnictvu. Prvý z nich (TT349) byl předán v prosinci 1944 výzkumné jednotce námořnictva v A&AEE v Boscombe Down. Druhý kus (TT346) prošel od února 1945 provozními zkouškami u 787. perutě FAA.

Do válečných operací však Tigercaty USMC ve větším počtu zasáhly až v Koreji u jednotek VMF(N)-513 a VMF(N)-542, kde vydržely do konce roku 1952.

Několik letounů bylo po vyřazení z výzbroje překonstruováno na vodní bombardér.

UživateléEditovat

SpecifikaceEditovat

 
Třípohledový nákres (F7F-3N)

Údaje platí pro verzi F7F-1[1]

Hlavní technické údajeEditovat

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 689 km/h
  • Počáteční stoupavost: 1380 m/min
  • Standardní dostup: 11 033 m
  • Dolet bez přídavných nádrží: 1885 km

VýzbrojEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Grumman F7F Tigercat, s. 126. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat